Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 117/2020-80
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Ptáček Číhalovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení
sídlem adresa
o vyklizení bytu,
takto:
I. Žalovaná je povinna vyklidit bytovou jednotku číslo nacházející se v budově adresa v obci obec, část územní celek, postaveném na pozemcích parc. číslo vše v k.ú. obec, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna vyklidit bytovou jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa] v obci [obec], část [územní celek], postaveném na pozemcích parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne datum domáhal stanovení povinnosti žalované, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí, s odůvodněním, že žalobce se stal na základě dohody o vypořádání majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu ze dne datum výlučným vlastníkem bytové jednotky číslo nacházející se v budově adresa v obci obec, část obce Chodov, postaveném na pozemcích parc. číslo vše v k.ú. obec (dále jen předmětný byt). Žalovaná je dcerou žalobce a v předmětném bytě bydlí asi od 5 let, kdy od té doby zde má nepřetržitě své trvalé bydliště a rovněž se v bytě nepřetržitě zdržuje. Žalovaná nemá žádný právní důvod bydlení v předmětném bytě. V posledních 5 letech se začal zhoršovat zdravotní stav žalované, resp. její psychické problémy, když začala užívat drogy. Následně došlo k několika incidentům, kdy začala bezdůvodně o půlnoci křičet na celý dům, že utíká plyn, jindy cítila vibrace, stavební firmě, co opravuje dům, přeřezala kabely od míchačky. Několikrát byla hospitalizována v anonymizováno nemocnici část obce, kdy v letošním roce byl podán podnět na zahájení řízení o omezení svéprávnosti, zřejmě z důvodu paranoidní schizofrenie. Žalovaná pobírá invalidní důchod, kdy nějakou část přispívá žalobci na domácnost, ale někdy jí krátce po výplatě důchodu nezbývají finanční prostředky na další její potřeby. Soužití žalobce s žalovanou již není pro žalobce možné. Ať je zdravotní stav žalované jakýkoliv, chtěl by svůj byt užívat jen pro sebe. Žalovaná měla dostatek času na to opatřit si jiné bydlení. Žalovaná se však nechce z předmětného bytu dobrovolně odstěhovat.
2. Soud z úřední činnosti zjistil, že bylo zahájeno řízení ve věci omezení svéprávnosti žalované pod sp. zn. 14 Nc 3113/2019 , které nebylo dosud pravomocně skončeno. Řízení bylo zahájeno z podnětu psychiatrické nemocnice s tím, že žalovaná byla opakovaně hospitalizována a pro duševní onemocnění není schopna se řádně starat o své záležitosti.
3. Soud následně ustanovil žalované usnesením ze dne 16. 11. 2020, č.j. 32 C 117/2020 -36 opatrovníka z řad advokátů, neboť se žalovaná nemůže ze zdravotních důvodů nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení.
4. K výzvě soudu žalovaná uvedla, že činí nesporným, že se zdržuje v předmětném bytě. Současně navrhla, aby soud řízení přerušil do doby, než bude skončeno řízení ve věci omezení svéprávnosti žalované pod sp. zn. 14 Nc 3113/2019 , neboť není najisto postaveno, zda je žalovaná pro svou duševní poruchu schopna právně jednat a z tohoto důvodu není schopna si nyní najít náhradní bydlení. Soud návrh zamítnul usnesením ze dne 28. 1. 2021, č.j. 32 C 117/2020 -47 s tím, že v tomto řízení není řešena otázka, která by mohla mít význam pro rozhodnutí soudu, když je nerozhodné, zda je žalovaná schopna či nikoliv v tuto chvíli uzavřít nájemní smlouvu, neboť v tomto řízení se jedná nikoliv o platnost či neplatnost již učiněného právního jednání, ale o vyklizení nemovitosti, kterou žalovaná užívá, dle tvrzení žalobce, bez právního důvodu.
5. Při jednání konaném dne datum žalobce setrval na svém návrhu s tím, že žalovaná má v předmětném bytě i nadále veškeré své osobní věci, v tuto chvíli jej však neužívá, neboť je umístěna v Psychiatrické nemocnici část obce. Opatrovnice žalované navrhla, aby soud žalobu zamítnul, neboť žalobce má vůči žalované i nadále vyživovací povinnost, když tato nekončí zletilostí dítěte, ale až okamžikem, kdy je schopno se o sebe samostatně starat. Žalovaná pak není schopna se o sebe pro psychickou poruchu starat.
6. Mezi účastníky bylo nessporu, že žalobce je otcem žalované, která v předmětném bytě bydlí od svých 5 let. Žalované byla před 20 lety diagnostikována paranoidní anonymizováno, jejíž projevy byly zpočátku mírné, v posledních letech se duševní onemocnění žalované začalo v důsledku užívání drog zhoršovat. Žalované byl přiznán invalidní důchod ve III. stupni, jeho výše je přibližně částka.
7. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
8. Žalobce je od datum jediným vlastníkem bytové jednotky číslo nacházející se v budově adresa v obci obec, část územní celek, postaveném na pozemcích parc. číslo vše v k.ú. obec, přičemž původně byla bytová jednotka ve společném jmění manželů, do vlastnictví žalobce připadla na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů (zjištěno z veřejně dostupného výpisu z katastru nemovitostí, z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V číslo).
9. Všechny výše uvedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Pokud se jedná o sporné tvrzení žalobce, že žalovaná má i nadále umístěny své osobní věci v předmětném bytě, když opatrovnice žalované nevěděla, jaká je aktuální situace, soud neprováděl dokazování výslechem žalobce a místním šetřením, když s ohledem na skutečnost, že ke dni datum učinila opatrovnice tuto skutečnost za nespornou, a následně došlo k hospitalizaci žalované, tedy objektivně žalovaná nebyla schopna si své osobní věci z předmětného bytu odstěhovat, považoval soud doplňování dokazování, zejména místním šetřením, za nadbytečné.
10. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
11. Žalovaná je dcerou žalobce, přičemž užívá byt ve vlastnictví žalobce, a to bez právního důvodu. Žalovaná je léčena pro duševní poruchu – paranoidní schizofrenii, kdy z tohoto důvodu pobírá přibližně 20 let invalidní důchod. Žalobce vyzval žalovanou, aby předmětný byt vyklidila, tato však ani přes výzvy žalobce byt neopustila.
12. Soud daný skutkový stav posoudil zejména podle těchto zákonných ustanovení.
13. Dle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění rozhodném (dále jen příjmení), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.
14. Dle § 910 odst. 1 OZ mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.
15. Dle § 911 OZ lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.
16. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu. Žalovaná ani netvrdila ani neprokazovala, že by měla právní titul k užívání předmětné nemovitosti, avšak má za to, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalované i nadále trvá, neboť v důsledku své psychické poruchy není schopna se o sebe postarat. K tomu soud uvádí, že vyživovací povinnost nezahrnuje pouze zajištění výživy ve smyslu základních potravin, ale také uspokojování ostatních hmotných i nehmotných potřeb, tedy mj. bydlení. V zásadě platí, že vyživovací povinnost zaniká tehdy, kdy dítě nabude schopnost samostatně se živit. Vyživovací povinnost tedy nezaniká zletilostí dítěte, ale okamžikem, kdy je schopno se o sebe samostatně postarat. V tomto směru uvedl Ústavní soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2306/12 , že:„ Objektivní nemožnost dítěte živit se samostatně, z důvodu těžkého zdravotního postižení vedoucího až ke zbavení způsobilosti k právním úkonům, nemůže být přičítána k tíži tohoto dítěte - jež má podle čl. 32 odst. 4 Listin y základní právo na rodičovskou výchovu a péči - v tom smyslu, že by po přiznání sociálních dávek již nemělo mít právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (a že by nemělo mít právo na výživné ze strany rodiče). Takto znevýhodněné dítě si své postižení nezpůsobilo a naopak potřebuje pomoc po všech stránkách, aby jeho život byl co nejvíce snesitelný v rámci již tak značně omezených možností. Důsledky (i majetkové, tj. vyživovací povinnost) takového postižení dítěte proto musí jít hlavně k tíži toho, kdo (jako racionální bytost) dítě na svět - dobrovolně a při vědomí všech možných důsledků - přivedl, tedy rodiče pokud to samozřejmě jeho majetkové možnosti objektivně umožňují.“
17. V nyní posuzovaném případě je situace odlišná. Žalobkyně sice trpí duševní poruchou, pro kterou jí byl již před 20 lety přiznán invalidní důchod III. stupně, avšak v posledních letech se její stav zhoršil nikoliv v důsledku vývoje nemoci samotné, ale v důsledku užívání návykových látek, o čemž nebylo mezi účastníky sporu. Soud proto dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalované není bezbřehá, a za situace, kdy se zdravotní stav žalované, tedy i schopnost se samostatně živit, zhoršila v důsledku jejího jednání, kdy si zhoršení svého stavu přivodila sama užíváním drog, nelze na otci spravedlivě požadovat, aby i nadále zajišťoval bydlení žalované.
18. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalovaná užívá předmětnou nemovitost bez právního důvodu, postupoval soud v souladu s § 1040 odst. 1 OZ a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
19. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. S ohledem na mimořádnou situaci na území ČR v souvislosti se zamezením virového onemocnění SARS-CoV-2 (covid 19) a z ní plynoucí negativní ekonomické dopady na osoby, ať už fyzické či právnické, a současně s ohledem na současnou situaci žalované, která je v tuto chvíli hospitalizována v Psychiatrické nemocnici část obce a u nadepsaného soudu je vedeno řízení o omezení svéprávnosti žalované, kdy lze předpokládat v brzké době jeho skončení, byla pariční lhůta určena delší, a sice 3 měsíce s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) Lhůtu k plnění tak soud určil odlišně, než je standardní patnáctidenní lhůta od právní moci rozsudku, když lze předpokládat, že žalobce stanovením takovéto pariční lhůty nebude nadměrně zatížen, což bylo vyjasněno i při jednání, na kterém vyslovil souhlas se stanovením delší pariční lhůty, a to v maximální délce 3 měsíců. Tato lhůta se soudu, s ohledem na výše uvedené, jeví jako dostačující.
20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy žalobce byl ve sporu zcela úspěšný, tedy náležel by mu nárok na náhradu nákladů v plné výši, avšak tohoto nároku se výslovně vzdal.
21. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem III. podle § 148 o.s.ř. tak, že státu právo na náhradu nenáleží, neboť jediným nákladem byla odměna opatrovníka žalované a tyto náklady pak nese stát (shodně viz příjmení, jméno. In: příjmení, jméno a kol. Občanský soudní řád I, II. 1.vydání. obec: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobce domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.