Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 3/2021-59
Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 14 686,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 6 500 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 6 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud žalobu pro částku 8 186,01 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 8 186,01 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 6 500 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 6 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud žalobu pro částku 8 186,01 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 8 186,01 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou ze dne datum, ve znění jejího doplnění ze dne datum, domáhá zaplacení částky 14 686,01 Kč se zákonným 8,05% úrokem z prodlení z částky od 8 207,49 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO, uzavřel jako původní věřitel s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo. Dle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 963 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru 723 Kč, poplatkem za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 4 000 Kč, inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 500 Kč (tj. poplatky v celkové výši 8 186 Kč a jistina úvěru 10 000 Kč), tj. celkem částku 18 186 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, uhradila pouze částku 3 500 Kč, kdy tuto částku původní věřitel započetl na poplatky, úrok a následně jistinu úvěru. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 8 207,49 Kč, dlužným úrokem ve výši 645,50 Kč, dlužným poplatkem ve výši 584,05 Kč, dlužným poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 230,13 Kč a dlužným inkasním poplatkem ve výši 2 018,84 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. K výzvě soudu žalobce uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalované jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky, platby SIPO, výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění u OSVČ, splácení exekuce apod. Žalované byla dne datum zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.
3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Proto soud rozhodl ve věci v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu):
5. Ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a standardních informací o spotřebitelském úvěru z téhož dne soud zjistil, že tuto uzavřeli žalovaná jako dlužník a právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, jako věřitel. Věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč představující spotřebitelský, neúčelový, hotovostní úvěr s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Dlužník se zavázal věřiteli platit úrok ve výši 963 Kč, za poskytnutí úvěru zaplatit úplatu (úhradu za poskytnutí úvěru) ve výši 4 000 Kč, zaplatit náklady na vyhodnocení úvěrového případu (náklady na vyhodnocení úvěru) ve výši 723 Kč a za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti zaplatit poplatek (inkasní poplatek) ve výši 2 500 Kč. Dlužník se zavázal věřiteli uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 18 186 Kč (celková výše spotřebitelského úvěru 10 000 Kč + celkové náklady spotřebitelského úvěru 8 186 Kč) ve 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč učiněné v hotovosti věřiteli, popř. jiné osobě zmocněné věřitelem. První splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení celkové dlužné splátky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Nezaplacením jakékoli splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. V případě porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoliv splátku dle smlouvy řádně a včas je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,5 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení.
6. Z Žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že v této žádosti žalovaná uvedla své jméno, příjmení, číslo občanského průkazu, rodné číslo, telefonní číslo, adresu trvalého bydliště a dále adresu pro účely výběru hotovostních splátek. Jako svůj příjem uvedla starobní důchod ve výši 8 100 Kč měsíčně, mzdu/příjem z podnikání ve výši 12 000 Kč (bez bližší specifikace), výdaje na bydlení, energie 5 000 Kč, na dopravu, jídlo, osobní náklady 3 410 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 5 000 Kč, spoření, pojištění 1 000 Kč. Celkové měsíční příjmy uvedla ve výši 20 100 Kč, celkové měsíční výdaje 14 410 Kč, použitelný měsíční příjem 5 690 Kč. Jako druh bydlení uvedla žalovaná nájem, rodinný stav rozvedená, nejvyšší dosažené vzdělání základní.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, postoupila žalovanou pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami společnosti na žalobce. Dle přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum a dále předžalobní upomínkou ze dne datum, předanou k poštovní přepravě téhož dne. Žalovaná byla touto vyzvána k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání.
8. Závazkový vztah, který vznikl mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
9. Dle ust. § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
10. Dle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle ust. § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle ust. § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
12. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci
C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
17. Co do aktivní legitimace žalobce v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, postoupila platně pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami na žalobce (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Žalobce ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdil a nedoložil, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 145/2010 Sb. Povinností právního předchůdce žalobce bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobce mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 , čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobce k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnil toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru ničeho nedoložil. Povinností žalobce je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobce muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , je neplatnost smlouvy o zápůjčce, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobce není v tomto ohledu schopen splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b) , § 120 o. s. ř. o. s. ř. ), neunesl v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.). Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila částku 3 500 Kč. Soud tuto částku započetl na částku 10 000 Kč představující poskytnuté peněžité prostředky. Žalované tedy vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 6 500 Kč (poskytnuté peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč – žalovanou uhrazená částka 3 500 Kč). S ohledem na shora uvedené je tedy žaloba důvodná pro vydání částky 6 500 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě, jak je požadována žalobkyní 8,05 % ročně. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 500 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji pro částku 8 186,01 Kč a pro 8,05% úrok z prodlení v této částky od datum do zaplacení zamítl.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 44,3 %, v rozsahu 55,7 % úspěšný nebyl. V tomto případě by tedy nárok na náhradu nákladů řízení měla žalovaná. S ohledem na skutečnost, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž jí žádné náklady nevznikly, a její úspěch ve věci byl pouze nepatrný, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
19. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí