Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 121/2021-35
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 520,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 320,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 320,94 Kč od 15. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 200 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 267,34 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 320,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 320,94 Kč od 15. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 200 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 267,34 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 520,94 Kč s příslušenstvím, s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 25. 3. 2019 do 14. 7. 2019, které byla žalovaná žalobkyni povinna platit podle pojistné smlouvy o Pojištění majetku a odpovědnosti občanů číslo které bylo mezi účastníky sjednáno s počátkem pojištění dne 25. 3. 2016, a to ve výši 320,94 Kč, a částku 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním žalované pohledávky, které v souladu se sazebníkem představují ujednané náklady na zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného po zániku pojištění.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni zaplatila žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Pojistnou smlouvou ze dne 15. 3. 2015, číslo včetně záznamu z jednání k 25. 3. 2016, bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo Pojištění majetku a odpovědnosti občanů 2014. Pojistné mělo být hrazeno ročně 1 060 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 25. 3. 2016. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Přípisem ze dne 23. 5. 2019 žalobkyně dokládala, že upomínala žalovanou o úhradu dlužného pojistného, s upozorněním na možnost zániku pojištění, pokud dlužné pojistné nebude uhrazeno do 13. 7. 2019. Přípisem ze dne 24. 7. 2019 oznamovala žalobkyně žalované, že dnem 13. 7. 2019 zaniká sjednané pojištění pro neplacení pojistného, dluh na pojistném k tomuto datu činí 321 Kč. Přípisem ze dne 24. 8. 2019 žalobkyně dokládala, že upomínala žalovanou o úhradu dlužného pojistného po zániku pojistné smlouvy. K těmto upomínkám však žalobkyně nepředložila doklady o odeslání zásilek žalované. Přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 8. 2020 včetně výpisu z poštovního podacího archu ze dne 19. 8. 2020, má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně jménem žalobkyně žalovanou vyzýval k zaplacení dluhu před podáním žaloby.
5. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.
6. Dle ustanovení § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.
7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům: Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením § 2758 o. z. Žalovaná neplnila svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala, když žalobkyni nezaplatila pojistné za období od 25. 3. 2019 do 14. 7. 2019 a soud proto žalobě v rozsahu dlužného pojistného ve výši 320,94 Kč vyhověl. Bylo na žalované, pokud dlužné pojistné uhradila, aby toto tvrdila a ke svému tvrzení soudu nabídla důkazy. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1968 , § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 320,94 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 320,94 Kč od 15. 7. 2019 do zaplacení.
9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
10. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
11. Vedle dlužného pojistného žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení poplatku 200 Kč za zaslání upomínky jako nákladů spojených s uplatněním žalované pohledávky z titulu dlužného pojistného, za zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného po zániku pojištění. Žalobkyně soudu nepředložila sazebník poplatků. I přesto lze z předložených listinných důkazů, zejména pojistné smlouvy konstatovat, že sjednání poplatku za zaslání upomínky v této výši není předmětem vlastních smluvních ujednání mezi účastníky. V tomto směru lze ve věci zaujmout stanovisko a rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů (ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. ). Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínky je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě hradit paušální náklady za zaslání upomínky by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu občanského zákoníku a tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit paušální náklady za zaslání upomínky výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše paušálních nákladů k výši (významu) jimi zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínky je tak neplatné, když poskytovatel žádnou takovou povinnost nemá. Ujednání, jež nebylo součástí samotného smluvní textu (pojistné smlouvy), pod který žalovaná připojila svůj podpis, nýbrž součástí všeobecných pojistných podmínek, na něž smlouva odkazuje, soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 , jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3465/12 ). Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listin y, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Pokud je ujednání o smluvní pokutě – v rozporu s citovaným názorem Ústavního soudu – obsaženo toliko ve všeobecných obchodních podmínkách, nelze jej považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na takto sjednaný poplatek přiznat (viz též ust. § 6 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ). Soud proto požadavek na zaplacení částky 200 Kč jako nákladů za zaslání upomínky nepovažuje za odůvodněný. Žalobkyně ani neprokázala, že by tato povinnost byla mezi účastníky sjednána, a že by žalované upomínku k zaplacení pojistného zaslala. Nelze ani přehlédnout, že poplatek za zaslání upomínky nebyl ujednán přímo v pojistné smlouvě, není tedy prokázáno, že se s výší tohoto poplatku mohla žalovaná coby spotřebitel seznámit. V ustanovení § 1813 a § 1815 o. z., se konstruuje domněnka, že jsou zakázána ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, soud tak požadavek žalobkyně na zaplacení poplatku za zaslání upomínky ve výši 200 Kč nepovažuje za důvodný.
12. Tedy ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 200 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok ad II. rozsudku).
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 267,34 Kč, přičemž tato částka představuje 23,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,61 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 320,94 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 620,94 Kč ve výši 130,40 Kč.
14. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
15. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když sud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty splatnosti či k poskytnutí výhody splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.