Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 122/2021-45
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 135 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 535 Kč s úrokem z prodlení ve výši 125 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 600 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 49 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 652,18 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 535 Kč s úrokem z prodlení ve výši 125 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 600 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 49 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 652,18 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 2 135 Kč s příslušenstvím, s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 14. 9. 2019 do 20. 12. 2019, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy o Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla FORD FOCUS -MAX registrační značka č. číslo formuláře pojistného produktu číslo, a to ve výši 1 535 Kč, částku 600 Kč jako paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného – za odeslanou zákonnou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění a částku 174 Kč na zákonném úroku z prodlení z dlužné částky za dobu od 21. 12. 2019 do 12. 10. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Pojistnou smlouvou pro autopojištění Combi Plus II ze dne 14. 9. 2019, formulář pojistného produktu číslo, bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla FORD FOCUS -MAX registrační značka. Pojistné mělo být hrazeno čtvrtletně 1 440 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 14. 9. 2019. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Přípisem ze dne 15. 10.2019 a 26. 11. 2019 upomínala žalobkyně žalovaného o úhradu dlužného pojistného. K jedné upomínce žalobkyně předložila doklady o odeslání zásilky žalovanému dne 1. 11. 2019. Přípisem ze dne 3. 1. 2020 oznamovala žalobkyně žalovanému, že došlo k zániku pojištění z důvodu neplacení pojistného dnem 19. 12. 2019. Přípisem ze dne 28. 1. 2020 žalobkyně dokládala, že upomínala žalovaného o úhradu dlužného pojistného před podáním žaloby. Přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne 24. 4. 2020, včetně výpisu z poštovního podacího archu, má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně jménem žalobkyně žalovaného vyzýval k zaplacení dluhu před podáním žaloby. Z bilance dotčené pojistné smlouvy se podává, že žalobkyně kromě dlužného pojistného za dobu od 14. 9. 2019 do 13. 12. 2019 ve výši 1 440 Kč předepsala žalovanému 95 Kč za vymáhací předpis, a 2 x 300 Kč za náklady za vymáhání. Sazebníkem vybraných poplatků za vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění žalobkyně dokládala, že s účinností od 1. 7. 2016 účtuje za upomínku k zaplacení dlužného pojistného 160 Kč, za předžalobní upomínku po zániku pojištění formou dopisu 120 Kč.
5. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.
6. Dle ustanovení § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.
7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům: Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením § 2758 o. z.. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 14. 9. 2019 do 20. 12. 2019 a soud proto žalobě v rozsahu dlužného pojistného ve výši 1 535 Kč vyhověl. Bylo na žalovaném, pokud dlužné pojistné uhradil, aby toto tvrdil a ke svému tvrzení soudu nabídl důkazy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i kapitalizovaný úrok z prodlení dle § 1968 , § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 1 535 Kč za dobu od 21. 12.2019 do 12. 10.2020, tj. úrok z prodlení ve výši 125 Kč.
9. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
10. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
11. Vedle dlužného pojistného žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení poplatku 600 Kč za zaslání upomínek. Z předložených listinných důkazů, zejména pojistné smlouvy, lze konstatovat, že sjednání poplatku za zaslání upomínek v této výši není předmětem vlastních smluvních ujednání mezi účastníky, v pojistné smlouvě je pouze stanoveno, že součástí pojistné smlouvy jsou příslušné pojistné podmínky vyznačené na pojistné smlouvě a přehled poplatků za vybrané úkony pojistitele, jejichž aktuální podoba je k dispozici na webových stránkách pojistitele a pojistník je jimi vázán stejně jako pojistnou smlouvou.. V tomto směru lze ve věci zaujmout stanovisko a rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů (ve smyslu § 115a o. s. ř). Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínek je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě hradit paušální náklady za zaslání upomínek by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu občanského zákoníku a tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit paušální náklady za zaslání upomínek výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše paušálních nákladů k výši (významu) jimi zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínek je tak neplatné, když poskytovatel žádnou takovou povinnost nemá. Ujednání, jež nebylo součástí samotného smluvní textu (pojistné smlouvy), pod který žalovaný připojila svůj podpis, nýbrž součástí všeobecných pojistných podmínek, na něž smlouva odkazuje, soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11 , jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp.zn. IV. ÚS 3465/12 ). Ústavní soud v nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11 deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listin y, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Pokud je ujednání o smluvní pokutě – v rozporu s citovaným názorem Ústavního soudu – obsaženo toliko ve všeobecných obchodních podmínkách, nelze jej považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na takto sjednaný poplatek přiznat (viz též ust. § 6 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ). Soud proto požadavek na zaplacení částky 600 Kč jako nákladů za zaslání upomínek nepovažuje za odůvodněný. Žalobkyně neprokázala, že by tato povinnost byla mezi účastníky sjednána, nelze přehlédnout, že poplatek za zaslání upomínek nebyl ujednán přímo v pojistné smlouvě, není tedy prokázáno, že se s výší tohoto poplatku mohl žalovaný coby spotřebitel seznámit. V ustanovení § 1813 a § 1815 o. z., se konstruuje domněnka, že jsou zakázána ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, soud tak požadavek žalobkyně na zaplacení poplatku za zaslání upomínek ve výši 600 Kč nepovažuje za důvodný.
12. Tedy ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 600 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z částky 600 Kč za dobu od 21. 12. 2019 do 12. 10. 2020 ve výši 49 Kč, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok ad II. rozsudku).
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 652,18 Kč, přičemž tato částka představuje 43,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 135 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
14. Jak bylo zjištěno, žalobkyně podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však je totožný či jen s drobnými odchylkami, je zde jednota v osobě žalobkyně a jejího advokáta, sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Navíc ve sporu jde o pohledávku ze smlouvy, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky zásadně vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, soud proto hodnotí žalobu ve věci jako tzv.„ formulářovou“ žalobu. Proto soud při určování výše odměny za učiněné úkony právní pomoci dle ust. § 11 vyhl.č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě a podání žaloby vyšel z ust. § 14b odst. 1 bod 1 . vyhl.č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, když řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení.
15. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
16. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když sud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty splatnosti či k poskytnutí výhody splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.