Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 146/2021-30
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 26 341,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 710 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky 4 631,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 631 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení, dále ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 5 583,95 Kč, úroku 29,88 % ročně z částky 24 192,85 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 623,88 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 710 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ohledně částky 4 631,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 631 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení, dále ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 5 583,95 Kč, úroku 29,88 % ročně z částky 24 192,85 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 623,88 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 1. 2021 domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu úplného nesplacení poskytnutého spotřebitelského úvěru, poplatků, poplatků za pojištění, nákladů na vymáhání dlužné částky a souvisejících smluvních pokut, na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového číslo uzavřené dne 14. 12. 2019. Na základě úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč s roční úrokovou sazbou 29,88 % a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných splátkách ve výši 3,28 % z výše poskytnutého úvěrového rámce, tedy 820 Kč. Žalovaná načerpala celkem částku 25 000 Kč a na úvěr uhradila 3 290 Kč a tato částka byla započítána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaná sjednané měsíční splátky řádně a včas nehradila, žalobkyně proto dne 14. 9. 2020 v souladu s uzavřenou smlouvou úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé zbývající dlužné částky. Žalovaná ani přes výzvy po zesplatnění úvěru žalobkyni nic neuhradila. Žalobkyně tak eviduje za žalovanou ke dni podání návrhu pohledávku ve výši 26 341,79 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 24 192,85 Kč, poplatků za pojištění ve výši 218,94 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, společně s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 5 583,95 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 708,52 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud proto věc projednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a po provedení důkazů zjistil následující skutkový stav v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.
3. Mezi žalovanou jako klientem a žalobkyní byla dne 14. 12. 2019 uzavřena smlouva o flexibilní půjčce - revolvingovém úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byl sazebník poplatků, dále úvěrové podmínky žalobkyně platné od 1. 11. 2019, dále rámcová pojistná smlouva č. anonymizováno číslo - pojištění schopnosti splácet, informace o pojištění, podmínky bonusu, informace pro spotřebitele. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí flexibilní půjčky do výše 25 000 Kč, včetně doplňkových služeb pojištění schopnosti splácet. Žalovaná byla označena rodným číslem. Jako zdroj příjmů žalované je ve smlouvě uvedeno„ podnikatel“ a jako čistý měsíční příjem částka 40 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet ve splátkách po 820 Kč měsíčně (3,28 % z úvěrového rámce), roční úroková sazba byla sjednána na 29. 88 %, RPSN 34,33 % (zjištěno ze smlouvy číslo úvěrových podmínek, rámcové pojistná smlouva č. anonymizováno číslo, informace o pojištění, podmínky bonusu, informace pro spotřebitele)
4. Úvěr byl žalované poskytnut v jedné částce bankovním převodem dne 16. 12. 2019. Žalovaná od 14. 1. 2020 do 20. 5. 2020 zaplatila 3 290 Kč, tato částka byla započítávána na jistinu, na pojištění, na úroky. (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad)
5. Protože žalovaná další splátky již nehradila, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 14. 9. 2020 a vyzvala žalovanou dopisem z 14. 9. 2020, který jí zaslala na adresu uvedenou ve smlouvě, ke splacení celého úvěru v částce 29 864,32 Kč do 14 dnů od data sepsání výzvy. Součástí dlužné částky byly kromě dlužné jistiny smluvní pokuty, úrok z úvěru, úrok za pojistné, náklady na vymáhání ¨, pojištění anonymizováno (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad, z výzvy ze dne 14. 9. 2020 a podacího archu ze dne 14. 9. 2020)
6. Předžalobní výzvou ze dne 1. 10. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 30 217,92 Kč do 7 dnů. (zjištěno z výzvy a podacího archu ze dne 2. 10. 2020)
7. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu ust. § 132 o.s.ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:
8. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (o. z.) Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění.
9. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.
10. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, C číslo).
13. Pokud dále Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“, pak je soud s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované.
14. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto svou povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně na tuto svou zákonnou povinnost zcela rezignovala. Žalobkyně neprovedla lustraci žalované v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámila se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalované. Jediné, z čeho žalobkyně vyšla, bylo tvrzení žalované o jejím měsíčním příjmu 40 000 Kč, avšak toto tvrzení si žalobkyně nijak neověřila, neboť z důkazů nevyplývá, že by žalovaná předložila jakékoliv listin y prokazující její finanční situaci.
15. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud ji tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o.s.ř. , muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.
16. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč a splatila pouze částku 3 290 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C číslo ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud posoudil práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení na straně žalované ve výši dosud nesplacené části jistiny, tedy v částce 21 710 Kč odpovídající rozdílu poskytnuté jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a žalovanou dosud žalobkyni uhrazené částky ve výši 3 290 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni částku 21 710 Kč vydat.
19. Proto soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
20. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož zákonná úprava bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku neobsahuje zvláštní ustanovení upravující splatnost a prodlení, pak je třeba použít obecné úpravy v § 1958 odst. 2 o.z. Soud tedy považuje za rozhodující okamžik uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výzvě ze dne 14. 9. 2020, kterou byla žalovaná vyzvána, aby plnila nejpozději do 14 dnů od data výzvy. Žalovaná se tak dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne 29. 9. 2020.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 82,4 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 623,88 Kč, přičemž tato částka představuje 64,80% z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,4 % a úspěchu žalované v rozsahu 17,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1054 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), když bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, z tarifní hodnoty ve výši 26 341,79 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
22. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. Třídenní lhůty k plnění určil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.