Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 69/2021-85
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 295 901,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 286 328,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 286 328,48 Kč za dobu od 9. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 9 573,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 374,38 Kč a ve výši 9,75 % ročně z částky 295 901,52 Kč za dobu od 24. 3. 2019 do 8. 4. 2019 a dále z částky 9 573,04 Kč za dobu od 9. 4. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 14 669,06 Kč a dále ve výši 11,6 % ročně z částky 293 626,52 Kč za dobu od 24. 3. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 32 005 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 286 328,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 286 328,48 Kč za dobu od 9. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 9 573,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 374,38 Kč a ve výši 9,75 % ročně z částky 295 901,52 Kč za dobu od 24. 3. 2019 do 8. 4. 2019 a dále z částky 9 573,04 Kč za dobu od 9. 4. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 14 669,06 Kč a dále ve výši 11,6 % ročně z částky 293 626,52 Kč za dobu od 24. 3. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 32 005 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 12. 2020 a doplněnou dne 19. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřené s žalovaným dne datum, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut původním věřitelem úvěr ve výši částka z úvěrového účtu č. bankovní účet, úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v článku III. smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 11,6 % ročně a spolu s poplatky dle sazebníku původního věřitele formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. V rámci posouzení úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházel z příjmu deklarovaného žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 14 147 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně porovnal příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ, výpočtem byla získána částka disponibilních výdajů žalovaného. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 3 315,04 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl a úvěr schválil. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, opakovaně se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, úroků i vyčíslených poplatků, původní věřitel tedy využil svého práva dle čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. úvěrové smlouvy a dopisem ze dne 23. 3. 2019 ukončil poskytování úvěru, úvěr ke dni 23. 3. 2019 zesplatnil a v souladu s čl. III. úvěrové smlouvy uplatnil právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Žalovaný za období od uzavření smlouvy do zesplatnění uhradil celkem 9 671,52 Kč. Celková dlužná částka tedy ke dni zesplatnění úvěru činila 310 944,96 Kč. Dle čl. 35 obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, byl žalovaný povinen platit za služby poskytované původním věřitelem poplatky dle platného sazebníku platného od 1. 3. 2017, a to pojištění půjčky ve výši 395 Kč měsíčně za období od listopadu 2018 do března 2019 a poplatek za zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč tj. celkem 2 275 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020, s účinností ke dni 18. 5. 2020, byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeně zaslaným dopisem. Ke dni postoupení činil dluh 338 616,24 Kč. Po zesplatnění nebylo na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 293 626,52 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 275 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru ve výši 14 669,06 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru ve výši 374,38 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 11,6 % ročně z dlužné jistiny a dlužných poplatků, tj. z částky 293 626,52 Kč za dobu od 24. 3. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, dlužných poplatků a smluvních pokut, tj. z částky 295 901,52 Kč za dobu od 24. 3. 2019 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění odeslanou mu dne 9. 11. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 19. 4. 2021 a na den 13. 7. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetového bankovnictví dne datum smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 11,6 % ročně a pojištěním ve výši 395 Kč měsíčně v 108 anuitních měsíčních splátkách po 4 823,03 Kč se splatností vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 9. 2018, s tím, že poslední anuitní splátka bude při řádném splácení činit 6 958,52 Kč včetně pojištění. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 480 362,73 Kč. Úvěr měl být poskytnut na běžný účast žalovaného č. bankovní účet, úvěrový účet žalovaného byl veden pod č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím úvěru hradit původnímu věřiteli v případě prodlení s úhradou splátek poplatky stanovené v čl. III. smlouvy a jiné platby související s prodlením. V případě prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky vůči němu byl původní věřitel oprávněn prohlásit svým rozhodnutím jakékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení (prokázáno Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka ze dne 9. 8. 2018). Dle čl. 31 a 32 všeobecných produktových podmínek původního věřitele byla banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení, ocitne-li se klient se s plněním jakékoli pohledávky banky v prodlení (prokázáno Všeobecnými produktovými podmínkami právnická osoba účinnými od 1. 10. 2017). Úvěr ve výši 296 000 Kč byl žalovanému původním věřitelem poskytnut dne 9. 8. 2018 (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za měsíc srpen 2018 a výpisem z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za měsíc srpen 2018). Žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku v celkové výši 9 671,52 Kč (prokázáno platební historií smlouvy a výpisem z úvěrového účtu žalovaného za období od září 2018 do května 2020). Dne 23. 3. 2019 původní věřitel oznámil žalovanému, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 22. 3. 2019 a vyzval žalovaného k úhradě částky 310 944,96 Kč nejpozději do 8. 4. 2019. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 25. 3. 2019 (prokázáno Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 3. 2019 a podacím poštovním archem ze dne 25. 3. 2019). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 a dohodou ze dne 14. 5. 2020 původní věřitel společnost právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným ze smlouvy číslo žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 včetně části seznamu postoupených pohledávek a dohodou ze dne 14. 5. 2020). Dne 25. 5. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, odeslání tohoto oznámení žalovanému nebylo soudu doloženo (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2020). Dne 6. 11. 2020 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 414 748,24 Kč nejpozději do 21. 11. 2020, výzva byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě dne 9. 11. 2020 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 6. 11. 2020 a podacím lístkem). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 9. 8. 2018 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník “), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní ve výši 296 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu se sjednanými poplatky a pojistným za sjednané pojištění schopnosti úvěr splácet splatit původnímu věřiteli ve sjednaných 108 měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu dostatečná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě a jejím doplněním jsou pouze obecná a deklarují, že právní předchůdce žalobkyně měl posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu sděleného žalovaným ve výši 14 147 Kč, interní informace o dalších závazcích žalovaného ve splátkách ve výši 3 315,04 Kč měsíčně a výše výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ, přičemž výše výdajů žalovaného, které byly původním věřitelem zohledněny žalobkyně, neuvádí. Svá tvrzení žalobkyně ač poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. nedoplnila, provedení dalších důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku soudu nenavrhla. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 296 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku . Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou ve výši 9 671,52 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 286 328,48 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 296 000 Kč – úhrada ve výši 9 671, 052 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 286 328,48 Kč, a to ode dne 9. 4. 2019, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 3. 2019, a to ve lhůtě k plnění nejpozději do 8. 4. 2019. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku .
5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému (předmět řízení vypočten včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.