Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 44/2019-46
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I) Zamítá se žaloba na zaplacení 120 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% ročně od 29. 9. 2019 do zaplacení.
II) Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I) Zamítá se žaloba na zaplacení 120 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% ročně od 29. 9. 2019 do zaplacení. II) Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované úhrady částky ve výši 120 000 Kč s příslušenstvím, jakožto finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Žalobce uvádí, že žaloba byla podána 20. 12. 2012 a řízení bylo skončeno právní mocí usnesení o schválení smíru dne 18. 10. 2018. Žalobce má za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, neboť trvalo déle než 6 let a skončilo smírem účastníků, jinak by trvalo ještě déle. Žalobce se na průtazích nepodílel a byl vystaven nejistotě ohledně rozsahu jeho pohledávek. Samotná částka, která byla předmětem řízení ve výši 1 148 732 Kč, byla pro žalobce významnou. Předmětem sporu byly nároky ze smlouvy o dílo, přičemž žalobce má za to, že délka řízení neodpovídá složitosti skutkové ani právní.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním doručeným dne 10. 2. 2020 a následně podáním z 21. 7. 2020 a v tomto uvedla, že v naříkaném řízení nelze shledat odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Řízení probíhalo po dobu 5 let a 9 měsíců, bylo složité, neboť se jednalo o spor ohledně zaplacení ceny díla, a řízení bylo prodlouženo z důvodu vypracování znaleckého posudku z oboru stavebnictví, který byl zvláště komplikovaný. Negativní vliv mělo rovněž procesní chování obou sporných stran, které reagovaly se zpožděním a nespolupracovaly se znalcem. Žalovaná tak uzavírá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobce neodškodnila.
3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 28. 3. 2019.
4. Ze spisu vedeného název soudu pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující. Dne 20. 12. 2012 podal žalobce, který v naříkaném řízení vystupoval rovněž v pozici žalobce, proti žalované jméno příjmení žalobu, kterou se domáhal úhrady částky 1 148 732 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovanou uzavřel smlouvu o dílo dne 8. 12. 2010, jejímž předmětem byly stavební úpravy objektu adresa na pozemku parcelní číslo ve obec a žalovaná se zavázala zaplatit uvedenou cenu díla. Strany následně dohodou snížili sjednanou cenu díla, žalobce dílo dokončil a předal bez závad. Žalovaná však nesplnila své platební povinnosti a žalobci dluží právě částku 1 148 732 Kč. Usnesením ze dne 14. 1. 2013 soud vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku, tento byl uhrazen a dne 7. 2. 2013 vydal soud platební rozkaz. Proti platebnímu rozkazu podal dne 27. 2. 2013 odpor žalovaný a usnesením z 28. 2. 2013 soud vyzývá žalobce, aby se vyjádřil k podanému odporu, což žalobce činí 15. 3. 2013. Dne 6. 6. 2013 byl předložen spis soudci, který oznámil předsedovi soudu, že je ve věci podjatým, když žalobcem je firma, která stavěla jeho rodinný dům a stále je s ní ve smluvním vztahu. Opatřením z 13. 6. 2013 byl určen zastupujícím soudcem anonymizováno jméno řešitele příjmení řešitele. Dne 12. 6. 2013 vyzývá soud žalobce k doplnění skutkových tvrzení v žalobě a označení důkazů. 15. 8. 2013 soud činí dotaz na společnost právnická osoba, zda na ní byla postoupena pohledávka, která je předmětem řízení. Žalobce požádal o poskytnutí lhůty pro vyjádření do 5. 9. 2013 a přípisem z 24. 9. 2013 se vyjadřuje k vyjádření žalované. Pokynem z 30. 10. 2013 vyžádal soud dokumenty týkající se dotace na předmětnou stavbu. Usnesením z 31. 10. 2013 soud vyzývá žalovanou, aby doplnila svá tvrzení k vyjádření k žalobě. Žalovaná tak činí 9. 12. 2013. Soud toto přeposílá žalobci a usnesením z 10. 1. 2014 jej opětovně vyzývá, aby doplnil svá tvrzení obsažená v žalobě a doplnil důkazy. V mezidobí soud vyžádal podklady od stavebního úřadu stát. instituce a v březnu nařizuje jednání na 24. 4. 2014. příjmení žalovaná žádá o odročení jednání z důvodu kolize a soud nařizuje nové jednání na 2. 7. 2014. příjmení žalovaná opět žádá o změnu termínu nařízeného jednání z důvodu konání dovolené v zahraničí. Soud jednání odročuje na 25. 8. 2014. Žalobce zasílá požadované vyjádření 23. 8. 2014 a následuje jednání 25. 8. 2014. Na tomto účastníci navrhují, aby soud přistoupil k ustanovení znalce, a soud za tímto účelem jednání odročuje. Žalobce se vyjadřuje 15. 9. 2014, pokynem z 15. 10. 2014 rozesílá soud vyjádření stranám a žádá o součinnost Kooperativu pojišťovnu, Wüstenrot hypoteční banku a Společnost IFP Byznys servis, s. r. o. ‚ Tyto subjekty následně soudu odpovídají. Usnesením z 13. 1. 2015 soud vyzývá žalovanou, aby se vyjádřila k podání žalobce z 23. 8. 2014 a k otázkám, které by měly být řešeny znalecky. Usnesením z 11. 2. 2015 je ustanoven znalec Ing. Tomáš Böhm, znalec z oboru stavebnictví, stavby obytné, ekonomika, cena a odhady. Ustanovené znalec žádá 19. 2. o zproštění povinnosti vypracovat znalecký posudek z důvodu časové zaneprázdněnosti. Usnesením ze dne 12. 3. 2015 soud zprostil funkce tohoto znalce a ustanovil znalcem Ing. Stanislava Daňka. Tomuto uložil rovněž provést šetření na místě samém. Znalci je spis odeslán 26. 3. 2015. Nově ustanovený znalec se obrací na soud 13. 4. 2015 s tím, že poté co podklady prošel, zjistil, že je v těchto založena dokumentace v rámci dotací, která byla jím autorizována. Tedy se ve věci cítí podjatým. Usnesením ze 17. 4. 2015 soud zprostil tohoto znalce a ustanovil znalcem Ing. Matěje Kudlíka. Soud mu následně zasílá spis 6. 5. 2015. Dne 3. 6. 2015 zasílá znalec stanovisko k závěrům místního šetření a úkolům dle usnesení, kterým byl ustanoven, tímto zejména sděluje, že pro splnění znaleckého úkolu v celém jeho rozsahu je třeba provést odbornou firmou sondy do jednotlivých konstrukčních částí, aby mohl zhodnotit veškeré práce a dodávky s tím, že sondy, které byly doposud realizovány, nejsou použitelné pro jeho znalecké závěry. Žádá tímto rovněž o stanovisko stran. Na toto reaguje právní zástupce žalobce 13. 6. 2015 s tím, že by strana žalovaná měla jasně specifikovat, co tedy sporuje a usnesením z 19. 8. 2015 vyzývá soud žalovanou, aby jasně specifikovala sporované práce za účelem pokračování ve znaleckém zkoumání. Žalovaná reaguje podáním z 19. 10. 2015, a v návaznosti na toto soud usnesením z 19. 10. 2015 doplňuje další otázky pro znalecké zkoumání. Přípisem z 2. 12. 2015, dotazuje soud znalce, co mu brání v dokončení znaleckého zkoumání, na toto reaguje znalec přípisem z 11. 12. 2015. V tomto poukazuje zejména na to, že nadále pro kompletní zodpovězení dotazů učiněných na znalce, je třeba realizovat sondy do předmětné stavby a že na toto bude vyžadovat zálohu ve výši 100% nabídkové a realizační ceny od subjektu, který bude tohoto schopen. Dále poukazuje na další nutnou součinnost stran. Soud poté vyžádal spis 10. 1. 2016 od znalce zpět, za účelem stanovení dalšího postupu a znalec 19. 1. 2016 žádá o úhradu doposud vynaložených nákladů. Soud nařizuje v lednu jednání na 14. 3. 2016, toto se koná, strany se obsáhle vyjadřují k předmětu sporu a strany navrhují dvě fáze znaleckého zkoumání, kdy v rámci prvé by bylo provedeno srovnání původního položkového rozpočtu s následnými dvěma položkovými rozpočty, které dle svých tvrzení žalobce fakticky provedl, a teprve v druhé fázi by se znalec zabýval skutečnou kvalitou provedených prací. Strany nadále řeší nutnost realizace sond, které by byly nutně destrukční ve vztahu ke stavbě. Soud jednání odročil na neurčito za účelem vypracování prvé fáze znaleckého posudku. E-mailem z 25. 4. 2016 žádá znalec upřesnění ohledně rozpočtu, který byl přesně přílohou smlouvy o dílo, tak jak požadoval již v průběhu soudního jednání 14. 3. 2016, soud na to žádá 10. 6. 2016 vrácení spisu od znalce a tento tak činí 18. 7. 2016. Usnesením ze dne 17. 8. 2016 soud uložil žalobci a žalované, aby ve lhůtě 15 dnů předložili soudnímu znalci úplný položkový rozpočet, neboť tak doposud neučinili, a toto znemožňuje znalecké zkoumání. Zároveň soud zasílá spis znalci, se specifikací původního položkového rozpočtu. Přípisem z 10. 10. 2016 a 20. 11. 2016 se soud dotazuje znalce na výsledky znaleckého zkoumání a na to, zda je možné posudek vypracovat, respektive co jeho vypracování brání a 30. 12. 2016 soud dotaz opakuje s tím, že nebude-li reagováno, přistoupí k uložení pořádkové pokuty. Znalec reaguje přípisem z 20. 12. 2016, kterým sděluje, že mu doposud nebyl předložen ani jednou ze stran požadovaný položkový rozpočet. Pokud mu toto strany nedoloží, bude nucen postupovat pouze podle podkladů ve spisu. A zároveň určuje termíny pro doručení podkladů od stran sporu. Znalecký posudek poté znalec doručuje soudu dne 17. 1. 217 s tím, že sděluje, že mu nebyly doručeny stranami požadované podklady ke komplexnímu a úplnému dopracování posudku dle závěrů přijatých na jednání 14. 3. 2016. Soud rozesílá posudek stranám k vyjádření v lednu 2017. Právní zástupce žalobce žádá o prodloužení lhůty k vyjádření a soud mu tuto prodlužuje. Znalec zasílá vyúčtování znalečného 27. 2. 2017. V březnu 2017 soud urguje znalce o doklady k hotovým výdajům na znalečném. Usnesením ze 13. 4. 2017 rozhodl soud o znalečném a toto v květnu 2017 vyplácí. Pokynem z 16. 5. 2017 nařizuje soud jednání na 6. 6. 2017, žalobce žádá o odročení tohoto jednání 31. 5. 2017. Soud jednání odročuje na 28. 7. 2017, o odročení původního jednání žádá rovněž strana žalovaná. Jednání se koná 28. 7. 2017 a tomuto je přítomen znalec a je slyšen. Výsledkem tohoto jednání je konstatování účastníků řízení, že nastal určitý posun, pokud jde o možnost smírného vyřešení, a proto navrhují posunutí lhůty do 15. 9. 2017 k mimosoudnímu jednání stran. Soud rozhoduje o znalečném 21. 9. 2017 a toto následně vyplácí v říjnu 2017, 5. 10. 2017 kontaktuje soud dotazem zástupce žalobce, zda přichází v úvahu uzavření smíru, či zda má soud ve věci nařídit jednání. Právní zástupce žalobce na toto nereaguje a soud dotaz opakuje přípisem z 19. 10. 2017. Právní zástupce žalobce opět nereaguje a soud mu usnesením z 8. 2. 2018 ukládá pořádkovou pokutu ve výši 15 000 Kč, neboť i přes opakované urgence nesdělil soudu, zda je možné mimosoudní vyřešení věci, či zda je nutné nařídit soudní jednání. Ze spisu se pak podává, že spis byl přidělen nové soudkyni z důvodu ukončení činnosti stávajícího soudce u okresního soudu, právní zástupce žalobce poté žádá o prominutí uložené pořádkové pokuty podáním z 19. 2. 2018 a sděluje průběh jednání stran. E-mailem z 28. 2. 2018 poté informuje právní zástupce žalobce soud o dalším průběhu jednání mezi stranami s tím, že žalovaná strana nereaguje. Usnesením z 1. 3. 2018 je soudem pořádková pokuta, uložená právnímu zástupci žalobce, prominuta. Soud poté kontaktuje 1. 3. 2018 přípisem právního zástupce žalované ve věci mimosoudního řešení předmětu sporu v návaznosti na poslední soudní jednání. Dne 1. 3. 2018 právní zástupce žalobce podává ještě odvolání proti uložené pořádkové pokutě, na což reaguje soud přípisem z 21. 3. 2018, zda na tomto trvá, když mu byla pokuta prominuta. Právní zástupce žalobce sděluje e-mailem z 27. 3. 2018, že na odvolání netrvá a toto bere zpět. Soud přípisem ze 4. 4. 2018 urguje vyjádření strany žalované ohledně stanoviska k návrhu na mimosoudní vyřešení předmětu sporu s tím, že jinak bude přistoupeno k uložení pořádkové pokuty až ve výši 50 000 Kč. Věc je předložena 12. 4. 2018 odvolacímu soudu s odvoláním proti pořádkové pokutě s uvedením, že toto odvolání bylo vzato zpět, přípisem z 30. 5. 2018 pak sděluje právní zástupce žalované, že smír ochoten uzavřít žalovaný není. Usnesením ze dne 20. 4. 2018 odvolací soud odmítá odvolání proti uložení pořádkové pokuty a toto je v květnu 2018 rozesláno stranám. Soud poté vyzývá 16. 5. 2018 právního zástupce žalované, aby doplnil své vyjádření v návaznosti na poslední podání z 3. 5. 2018 a tato součinnost je urgována 11. 6. 2018, neboť právní zástupce žalovaného nereagoval. Dne 22. 6. 2018 vzhledem k tomu, že žalovaný nereaguje, soud nařizuje jednání na 11. 10. 2018, toto jednání se koná. Na tomto jednání pak účastníci uzavřeli smír, dle kterého je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 930 000 Kč a pro případ, že bude toto uhrazeno do 31. 12. 2018, není povinna hradit dále částku 370 000 Kč, v opačném případě je povinna tuto uhradit do 31. 1. 2019. Písemné vyhotovení usnesení o schválení smíru ze dne 11. 10. 2018 je založeno pod č. j. 217 C 223/2012 -462 a na tomto je vyznačena doložka právní moci 18. 10. 2018. Soud poté následně rozhoduje ještě usnesením ze dne 15. 10. 2018 o povinnosti stran, nahradit náklady státu. Toto usnesení nabývá právní moci dne 3. 11. 2018. Následně ještě soud usnesením z 26. 10. 2018 vrací část soudního poplatku z důvodu uzavření smíru, což nabývá právní moci 17. 11. 2018. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 20. 12. 2012 do 18. 10. 2018.
5. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.
6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.
7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:
Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 , přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).
9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.
10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.
11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 ). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011 , je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012 ).
12. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 20. 12. 2012 (podání žaloby) do 18. 10. 2018 (právní moc usnesení o schválení smíru), tj. 5 let a 10 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu přiměřená.
13. K uvedenému závěru vede soud právě již vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. písm. b) až e), když celkovou dobu řízení v délce trvání 5 let a 10 měsíců nelze považovat za dobu nepřiměřeně dlouhou.
14. Pro tento závěr vede vyhodnocení kritérií složitosti řízení, jednání poškozeného i postupu orgánů veřejné moci během řízení.
15. Pokud jde o složitost řízení, řízení bylo běžně složitým po stránce procesní, neboť soud nemusel činit nadstandardní množství procesních úkonů, pouze jednou přistoupil k uložení pořádkové pokuty, kterou následně prominul. Řízení však bylo extrémně složité po stránce skutkové a složitějším po stránce právní. Zejména skutková složitost předmětu řízení přispěla k celkové délce řízení, když předmětem řízení byly nároky týkající se smlouvy o dílo, respektive spor stran o kvalitu realizovaných prací a jejich rozsah. Soud ve věci ustanovil znalce, který po prostudování dostupné dokumentace uzavřel, že pro komplexní zhodnocení znalci uložených dotazů, je třeba realizovat sondy do předmětné stavby. Tomuto se bránila zejména strana žalovaná jakožto vlastník této stavby a soud následně svolal soudní jednání, na kterém se strany shodly na tom, že znalecké zkoumání bude rozděleno do dvou fází, když prvá bude zahrnovat zkoumání na základě listinných podkladů a teprve v druhé fázi by se přistoupilo k faktickému zkoumání kvality provedených prací. Soud opakovaně komunikoval se znalcem ohledně znalcem požadovaných doplnění pro možnosti vypracování znaleckého posudku, nechal si za tímto účelem i vracet soudní spis a dotazy na znalce v návaznosti na součinnost stran upřesňoval. Znalecké zkoumání přitom komplikovalo to, že strany nedoložily potřebné listin y, z nichž by mohl znalce vycházet, případně byly mezi nimi skutečnosti sporné, včetně toho, z jakých podkladů je třeba vlastně vůbec vycházet a co bylo mezi stranami závazné. Lze tak uzavřít, že zejména pro skutkovou složitost věci je nutno celkovou dobu řízení považovat za přiměřenou, když pro tuto většina délky trvání řízení byla strávena právě tím, že soud prostřednictvím znalce zajišťoval podklady pro zjištění skutkového stavu, na základě kterého by bylo možno ve věci rozhodnout.
16. Řízení bylo složitějším i po stránce právní, neboť nároky ze smlouvy o dílo a s tím související vady, jsou obecně problematikou komplikovanější, nicméně v tomto případě se sama právní složitost na předmětu řízení nepromítla, neboť řízení bylo v posledku ukončeno smírem, tedy soud nemusel k právnímu hodnocení zjištěného skutkového stavu vůbec přistupovat. Kritérium počtu soudních instancí zde vliv na délku řízení nemělo, když věc byla předložena pouze krátce ke konci řízení soudu odvolacímu s pořádkovou pokutou, navíc za situace, kdy bylo odvolání proti pořádkové pokutě vzato zpět, neboť tato byla prominuta.
17. Druhým ze zásadních kritérií, které se podílelo na celkové délce řízení a pro které je nutno dojít k závěru, že celková délka řízení je přiměřenou, je chování účastníků řízení. V tomto směru soud odkazuje na to, že je třeba hodnotit chování účastníků všech, nikoliv pouze žalobce, neboť státu lze přičítat délku řízení pouze tehdy, je-li tato zaviněna nedostatkem na straně orgánů veřejné moci. Z průběhu posuzovaného řízení, jak toto soud popisuje výše, se podává, že účastníci řízení, a to včetně žalobce, byli soudem opakovaně vyzýváni k upřesnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a toto činili nikoli důsledně, když k tomuto museli být soudem vyzýváni opakovaně. Rovněž vyjádření k vzájemným vyjádřením stran soud po účastnících opakovaně urgoval. Za zásadní vliv na délku řízení však považuje soud jednání poškozeného i žalovaného v době, kdy soud nechal znalcem vypracovat znalecký posudek. Znalec totiž spis soudu opakovaně vracel, respektive činil na soud dotazy ohledně podkladů pro znalecké zkoumání, což se týkalo zejména nutnosti realizace sond do předmětné stavby. Strany na požadavky ze strany soudu reagovaly velmi liknavě, většinou až na opakované urgence, a jimi předložené podklady nebyly dostačující. V posledku to byl v převažující míře soud, který nakonec znalci vždy dotazy i podklady upřesňoval. Zásadní je i skutečnost, že po předposledním jednání ve věci se strany na základě vypracování prvé fáze znaleckého zkoumání shodly na tom, že věc bude možné vyřešit mimosoudně, a že v návaznosti na toto soud uložil stranám lhůtu ke sdělení výsledku mimosoudního jednání. Soud v tomto směru právě žalobce, který se odškodnění domáhá, opakovaně urgoval ohledně sdělení výsledku těchto mimosoudních jednání a ani přes opakované urgence právní zástupce žalobce nereagoval. Soud musel nakonec přistoupit k uložení pořádkové pokuty, teprve poté se podařilo soudu reakci ze strany žalobce získat, a lze konstatovat, že takto vyvolaná iniciativa nakonec vedla k uzavření smíru na posledním jednání. Soud poté v návaznosti na získané vyjádření strany žalující reagoval i dotazem na stranu žalovanou, tuto rovněž opakovaně urgoval a hrozil uložením pořádkové pokuty. Strana žalovaná sice uzavření navrhovaného smíru odmítala, na což soud reagoval nařízením soudního jednání a na tomto již strany smír uzavřely.
18. Skutečnost, že celková délka je přiměřenou, podtrhuje i postup orgánů veřejné moci během řízení, tj. konkrétně soudu. Z postupu soudu, jak je tento popsán výše, se podává, že úkony soudu byly činěny plynule, tyto úkony na sebe navazovaly a tvoří celek, když nelze shledat v postupu soudu ani dílčí průtahy, ani to, že by soud řízení vedl způsobem, které by v posledku bylo neefektivní, a tímto byl čerpán čas soudního řízení zbytečně. Pokud je namítáno, že vypracování znaleckého posudku trvalo příliš dlouhou dobu, pak tuto délku nelze přičítat jednání soudu. Důvodem délky zpracování znaleckého posudku je skutečnost, že se jednalo o otázky skutkově velmi složité, znalec se musel opakovaně obracet s doplňujícími dotazy a požadavky na soud, a tento tyto plynule přenášel na účastníky řízení, kteří jediní mohli poskytnout požadované doplnění či listin y. K tomu nutno připomenout, že součinnost stran řízení přitom nebyla optimální, spíše naopak vedla k prodloužení řízení. Tedy ani ve fázi opatřování znaleckého posudku a podkladů pro něj nelze shledat v postupu soudu prodlení, když tento činil potřebné úkony, urgoval znalce, urgoval strany k dodání podkladů, a postup tedy byl jednoznačně zaměřený k tomu, aby znalecký posudek bylo pokud možno získat v co nejkratší době. Nelze pominout ani to, že takto opatřená znalecký posudek fakticky vedl k uzavření smíru, když vyjasnil mezi stranami základní sporné otázky, což je rovněž zásluhou soudu, který strany i znalce k faktickému a efektivnímu vypracování znaleckého posudku dovedl.
19. Soud v tomto ohledu shrnuje, že tedy dospěl k závěru, že celková doba řízení v délce trvání 5 let a 10 měsíců, je ještě přiměřenou. Jak uvedeno výše, tato je v plném rozsahu odůvodněna zejména skutkovou složitostí předmětu řízení, dále chováním žalobce, ale i strany žalované, které se na délce řízení rovněž negativně promítlo tím, že strany nereagovaly vůbec, nebo až na urgence na podněty ze strany soudu. Celková délka je jakožto přiměřená odůvodněna rovněž tím, že nelze shledat ani dílčí průtahy v postupu sodu, ani to, že by postup soudu byl nekonzistentní či neúčelný.
20. Posledním kritériem je pak kritérium významu předmětu řízení. K tomuto soud obecně uvádí, že žaloby na finanční plnění, o kterou v posledku šlo, nejsou typově ani dle judikatury ESLP řazeny mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení a pouze z toho, že předmětem řízení byla částka přesahující jeden milion Kč, nelze dospět k závěru, že by toto řízení bylo po subjektivní stránce pro žalobce výjimečně významným. Tedy ani toto kritérium významu řízení nehovoří pro vyhodnocení délky řízení jakožto nepřiměřeně dlouhé, když je ve vztahu k hodnocení délky spíše neutrálním.
21. Vzhledem k výše uvedeným důvodům tak soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk), a soud tak žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl, neboť zde není odpovědností titul.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 režijních paušálů á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (vyhláška č. 254/2015 Sb. ), a to za 2x písemné vyjádření k žalobě (10.2.2020; 21.7.2020). Jejich zaplacení uložil soud žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).