Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 115/2021-68
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 135 116,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 179,30 Kč se řízení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 107 222,53 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 107 222,53 Kč za dobu od 9. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Co do částky 27 893,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 135 116,31 Kč za dobu od 31. 8. 2017 do 8. 6. 2019 a z částky 27 893,78 Kč za dobu od 9. 6. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 34,41 Kč a dále ve výši 14,9 % ročně z částky 135 116,31 Kč za dobu od 31. 8. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 179,30 Kč se řízení zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 107 222,53 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 107 222,53 Kč za dobu od 9. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Co do částky 27 893,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 135 116,31 Kč za dobu od 31. 8. 2017 do 8. 6. 2019 a z částky 27 893,78 Kč za dobu od 9. 6. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 34,41 Kč a dále ve výši 14,9 % ročně z částky 135 116,31 Kč za dobu od 31. 8. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 8. 2021 a doplněnou dne 13. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém anonymizována dvě slova s pojištěním schopnosti splácet -Konsolidace plus uzavřené s žalovaným dne datum, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut původním věřitelem revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 139 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet. V souladu s čl. II. a III. smlouvy bylo první čerpání úvěru poskytnuto na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla poskytnuta neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v článku III. smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 14,9 % ročně a spolu s poplatky za poskytnuté bankovní služby formou pravidelných měsíčních splátek v neměnné výši 389,02 Kč, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. V rámci posouzení úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. a vycházel z příjmu žalovaného doloženého potvrzením o výši příjmu ze dne 17. 2. 2016, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba, a.s. a výše jeho průměrného příjmu za poslední 3 měsíce činila 10 643 Kč, žalovanému nebyly prováděny žádné srážky ze mzdy, nebyl ve zkušební době a nebylo s ním jednáno o ukončení pracovního poměru. Žalovaný současně uvedl, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně porovnal příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ, výpočtem byla získána částka disponibilních výdajů žalovaného. Ze svých interních zdrojů původní věřitel zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v úhrnu splátek 2 671,56 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl a konsolidoval dva interní závazky úvěrem ve výši 139 000 Kč s měsíční splátkou 2 502 Kč. V souladu s čl. II. odst. 4 smlouvy byl následně úvěr postupně čerpán ještě ve výši 6 760,49 Kč Celkem tedy bylo žalovaným vyčerpáno 145 760,49 Kč. Spolu s měsíčními splátkami úvěru byl žalovaný povinen platit i poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 223 Kč, k jehož úhradě se zavázal v čl. II odst. 5.4. smlouvy. Splátky byly splatné vždy k 26. dni v měsíci, počínaje dnem 26. 7. 2016. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas. Naposledy uhradil splátku splatnou ke dni 26. 3. 2017 a zůstal tak v prodlení s úhradou splátky splatné ke dni 26. 4. 2017, 26. 5. 2017, 26. 7. 2017 a 26. 8. 2017. Původní věřitel tedy využil svého práva dle čl. 13 písm. a) produktových podmínek a prohlásila úvěr za splatný ke dni 30. 8. 2017, o čemž žalovaného informovala dopisem zaslaným žalovanému doporučeně dne 31. 8. 2017. Žalovaný za období od uzavření smlouvy do zesplatnění uhradil celkem 24 543,96 Kč, po zesplatnění dále žalovaný na úvěr uhradil ještě částku ve výši 14 000 Kč. Dle čl. II odst. 15 smlouvy a současně čl. 9 produktových podmínek byl žalovaný povinen platit poplatky související s úvěrem dle platného sazebníku. Za období do zesplatnění, tj. do 30. 8. 2017, vyúčtoval původní věřitel dlužné poplatky za pojištění schopnosti splácet v souhrnné výši 1 115 Kč, tyto poplatky byly žalovaným zcela uhrazeny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, s účinností ke dni 15. 3. 2019, byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeně zaslaným dopisem dne 4. 4. 2019. Žalobkyně žalobou po žalovaném požadovala úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 135 116,31 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru ve výši 34,41 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru ve výši 179,30 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném úrok sjednaný ve výši 14,9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 31. 8. 2017 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny za dobu od 31. 8. 2017 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění odeslanou mu dne 30. 5. 2019.
2. V rámci doplnění žaloby doručeného soudu dne 13. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 189,30 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby učiněnému před zahájením jednání ve věci soud řízení v souladu s ust. § 96 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby, tj. co do části smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 13. 7. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli na základě žádosti žalovaného dne 22. 6. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce částka, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně a pojištěním ve výši 223 Kč měsíčně v měsíčních splátkách ve výši 1,8 % z úvěrového rámce, tj. ve výši 2 502 Kč se splatností vždy k 26. dni v měsíci počínaje dnem 26. 7. 2016. První čerpání úvěru mělo být poskytnuto bez žádosti žalovaného a peněžní prostředky měly být použity na úhradu závazku žalovaného evidovaného u původního věřitele na úvěrovém účtu č. bankovní účet ve výši 58 441,74 Kč a závazku žalovaného u původního věřitele ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru evidovaném na úvěrovém účtu č. bankovní účet ve výši 71 077,08 Kč. Zbývající část jistiny úvěru měla být použita neúčelově ve prospěch běžného účtu č. bankovní účet, úvěrový účet žalovaného byl veden pod č. bankovní účet. Před uzavřením smlouvy žalovaný doložil výši svého příjmu, který za poslední tři měsíce činil 10 643 Kč měsíčně čistého, ze mzdy žalovaného nebyly prováděny srážky, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2016. V žádosti o úvěr žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost a jeho ostatní životní náklady činí 0 Kč, má další závazky vůči právnická osoba se splátkami ve výši 1 301,56 Kč a ve výši 1 120 Kč. Interním šetřením nebyly další závazky žalovaného zjištěny (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 22. 6. 2016, potvrzením o výši příjmu žalovaného ze dne 17. 2. 2016, výsledkem interního šetření původního věřitele a Smlouvou o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova ze dne datum). Dle čl. 13 základních produktových podmínek původního věřitele byla banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení, ocitne-li se klient v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky (prokázáno Základními produktovými podmínkami spotřebitelského splátkového revolvingového úvěru právnická osoba účinnými od 1. 9. 2015). První čerpání z poskytnutého úvěrového rámce bylo provedeno dne 22. 6. 2016, a to ve výši 58 441,74 Kč a ve výši 71 077,08 Kč na konsolidaci úvěrů a částka ve výši 9 481,18 Kč byla žalovanému zaslána na jeho běžný účet (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za měsíc červenec 2016). V období od srpna 2016 do srpna 2018 dále žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal částku v celkové výši 6 760,49 Kč. Dne 30. 8. 2017 původní věřitel oznámil žalovanému, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 30. 8. 2017 a vyzval žalovaného k úhradě částky 149 150,72 Kč, toto oznámení žalovanému odesláno dne 31. 8. 2017 žalovaný uhradil žalobci na úvěr částku v celkové výši 24 543,96 Kč, po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil původnímu věřiteli ještě částku v celkové výši 14 000 Kč (prokázáno platební historií smlouvy a výpisem z úvěrového účtu žalovaného za období od srpna 2016 do března 2019, Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 30. 8. 2017 a poštovním podacím archem ze dne 31. 8. 2017). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 a dohodu ze dne 12. 3. 2019 původní věřitel společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy číslo žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 včetně části seznamu postoupených pohledávek a dohodou ze dne 12. 3. 2019). Dne 22. 3. 2019 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 2. 4. 2019 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 3. 2019 a podacím lístkem ze dne 2. 4. 2019). Dne 29. 5. 2019 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 190 199,03 Kč nejpozději do 8. 6. 2019, výzva byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě dne 29. 5. 2019 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 5. 2019 a podacím lístkem ze dne 29. 5. 2019). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.
5. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 6. 2016 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce ve výši 139 000 Kč s tím, že první čerpání z poskytnutého úvěrového rámce bylo provedeno dne 22. 6. 2016, a to ve výši 58 441,74 Kč a ve výši 71 077,08 Kč na konsolidaci úvěrů žalovaného u původního věřitele a částka ve výši 9 481,18 Kč byla žalovanému zaslána na jeho běžný účet. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu se sjednanými poplatky a pojistným za sjednané pojištění schopnosti úvěr splácet původnímu věřiteli ve sjednaných měsíčních splátkách. V následujícím období dále žalovaný vyčerpal další částku v celkové výši 6 760,49 Kč Celkem tedy bylo žalovaný za dobu trvání úvěru vyčerpáno 145 760,49 Kč. Po právní stránce soud současně v případě obou výše uvedených smluv o zápůjčce aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu dostatečná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě a jejím doplněním jsou pouze obecná a deklarují, že právní předchůdce žalobkyně měl posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle příjmu doloženého žalovaným ve výši 10 643 Kč, interních informací o dalších závazcích žalovaného ve splátkách v celkové výši 2 671,56 Kč měsíčně a výše výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ, přičemž výše výdajů žalovaného, které byly původním věřitelem zohledněny, žalobkyně neuvádí. Svá tvrzení žalobkyně ač poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. nedoplnila, provedení dalších důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku soudu nenavrhla. Soud má proto za to, že žalobkyně, na kterou byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku, neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením jednotlivých smluv řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedené smlouvy jsou ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatné, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 145 760,49 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou v celkové výši 38 543,96 Kč (24 543,96 Kč + 14 000 Kč). Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 107 222,53 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 145 760,49 Kč – úhrada ve výši 38 543,96 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 107 222,53 Kč, a to ode dne 9. 6. 2019, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 29. 5. 2019 se lhůtou k plnění nejpozději do 8. 6. 2019. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.
6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému (předmět řízení vypočten včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.