Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 265/2019-45

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Vladislavou Štulcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 5 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 18.5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 1 300 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 300 Kč od 29. 6. 2017 do 17.5. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 300 Kč od 18.5. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 18.5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 1 300 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 300 Kč od 29. 6. 2017 do 17.5. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 300 Kč od 18.5. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 5 300 Kč s příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 29. 5. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 1 300 Kč do 28. 6. 2017. Žalovaný dluh neuhradil řádně a včas.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z jednání nařízeného na 21.6.2021 se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto dle věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že ji mezi sebou měli uzavřít žalobkyně a žalovaný, kdy žalovaný ke své osobě uvedl kromě svého jména a příjmení své rodné číslo, adresu, telefonní číslo, adresu elektronické pošty a v čl. 1 pak číslo bankovního účtu. Dle Smlouvy měla činit výše poskytované zápůjčky částku 4 000 Kč, která měla být poskytnuta bezhotovostním převodem na účet klienta. Za poskytnutou zápůjčku měl žalovaný uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 300 Kč. Celkovou částku byl klient povinen uhradit nejpozději do 28. 6. 2017. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 0 %. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Na místě podpisu smlouvy je uveden podpis žalobkyně a u žalovaného je uvedeno jméno a příjmení žalovaného, datum 29. 5. 2017 a příjmení kód: číslo.

6. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u společnosti právnická osoba bylo zjištěno, že žalobkyně dne 29. 5. 2017 odeslala platbu ve výši 4 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného pod variabilním symbolem shodným s rodným číslem žalovaného.

7. Dotazem na společnost právnická osoba, IČO, bylo zjištěno, že bankovní účet č. bankovní účet, na který byla dne 29. 5. 2017 odeslána částka 4 000 Kč, patřil ke dni převodu žalovanému.

8. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy, a to upomínkami ze dne 5. 7. 2017, 12. 7. 2017, 19. 7. 2017 a 28. 7. 2017. Dne 12. 1. 2019 zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu.

9. Podle , (dále jen„ ObčZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle z. č. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle z. č. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle až 108 a uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

12. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu má soud za to, že se jednalo o smlouvu o zápůjčce, která by podléhala úpravě , , a současně měla být smlouva sjednána dne 11. 12. 2017, tedy za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který zakotvuje jednak povinnost písemné formy pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, a jednak povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost úvěrovaného poskytovaný úvěr splácet. Žalobkyně sama uvedla, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Zákon užívá za tím účelem termín:„ ..K uzavření smlouvy byly využity prostředky komunikace na dálku“ (§ -1851 ObčZ). Podle o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V daném případě však nebyla jednoznačně určena identita žalovaného, když k uzavření smlouvy mělo dojít vyplněním formuláře na internetových stránkách a k podpisu smlouvy uvedením kódu zaslaného SMS zprávou. Osoba, která údaje žalobkyni poskytla, vůbec nemusela být totožná se skutečným majitelem účtu uvedeného ve formuláři ani s osobou, jejíž údaje byly k vyplnění smlouvy o zápůjčce využity. Smlouva pak neobsahuje podpis žalovaného, který by jednoznačně prokazoval identitu jednající osoby. Soud žalobkyni vyzval, nechť doloží, že předmětná smlouva byla podepsána právě žalovaným, ale na výzvu soudu žalobkyně ničeho nedoložila. Uvedená forma smlouvy tak nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Soud tak nemá za prokázané, že by žalovaný skutečně vyjádřil vůli uzavřít s žalobkyní předmětnou smlouvu a řídit se jejím obsahem.

13. Dále v ust. z. č. zákon zakotvuje povinnost úvěrujícího posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost úvěrovaného, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy ( zákona). Na samotnou povinnost poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom nutno pohlížet jako na obecný princip, jehož smyslem je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužení domácností (jak ostatně uvádí rovněž důvodová zpráva k novele zákona o spotřebitelském úvěru). Neprověřením úvěruschopnosti žadatele o úvěr je pak narušována ochranná funkce, kterou má zákonná regulace spotřebitelských smluv a zprostředkovaně je tak narušena ochrana společnosti před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitelů splácet dluhy spojeny, např. rozpad rodiny, závislosti či ztráta bydlení apod. Ke stejnému závěru dospěl rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , podle něhož: k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splácet nelze přistupovat jako k žádnému zvlášť přísnému či dokonce nepřiměřenému požadavku, ale mělo by to být chápáno jako obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu i bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven anebo nikoliv.

14. Z rozsudku Soudního dvora EU k vnitrostátní úpravě ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 se podává:„ Navíc pokud vnitrostátní soud z úřední povinnosti konstatoval porušení této povinnosti, má povinnost vyvodit veškeré důsledky, které z takovéhoto porušení podle vnitrostátního práva vyplývají, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti a sankce stanovené vnitrostátním právem musí respektovat požadavky stanovené v článku 23 směrnice 2008, jak je vyložil Soudní dvůr“ …“ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

15. Rezignace na ověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr tak sama o sobě zakládá neplatnost smlouvy, přičemž tuto neplatnost je třeba v souladu se závěry obou soudů shora uvedených posoudit jako absolutní. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby prokázala, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného, avšak ničeho netvrdila ani žádný důkaz o splnění této zákonné povinnosti nepředložila.

16. Vzhledem ke shora uvedenému, kdy nebylo soudem prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a ani to, že žalobkyně řádně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, byly nároky ze smlouvy vyplývající soudem zamítnuty (výrok II. rozsudku).

17. V řízení však bylo prokázáno, že na účet žalovaného byla dne 29. 5. 2017 odeslána částka 4 000 Kč, která žalobkyni nepochybně náleží podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ a násl. ObčZ), a to včetně zákonného úroku z prodlení, který soud přiznal ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, neboť teprve tehdy byl žalovaný prokazatelně seznámen se vznikem bezdůvodného obohacení. Zákonný úrok z prodlení přiznal soud ve výši požadované žalobkyní, neboť nelze přiznat více, než je žalobcem požadováno. Podle ust. ObčZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. ObčZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení je téměř stejný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.