Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 103/2021-60

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 19 200 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 350 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhal-li se žalobce zaplacení částky 10 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 350 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

III. Domáhal-li se žalobce zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 844,54 Kč, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhal-li se žalobce zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 305,09 Kč od 21. 12. 2020 do 13. 4. 2021, v této části se žaloba zamítá.

V. Domáhal-li se žalobce zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, v této části se žaloba zamítá.

VI. Domáhal-li se žalobce zaplacení částky 7 500 Kč, v této části se žaloba zamítá.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 350 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhal-li se žalobce zaplacení částky 10 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 350 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhal-li se žalobce zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 844,54 Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhal-li se žalobce zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 305,09 Kč od 21. 12. 2020 do 13. 4. 2021, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhal-li se žalobce zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, v této části se žaloba zamítá. VI. Domáhal-li se žalobce zaplacení částky 7 500 Kč, v této části se žaloba zamítá. VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 700 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 844,54 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 305,09 Kč od 21. 12. 2020 do 13. 4. 2021, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částku 7 500 Kč a náklady řízení ve výši 2 071 Kč.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO na základě žalovaným vyplněnou žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, uzavřel písemně s žalovaným dne 20. 12. 2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal krom poskytnutého úvěru uhradit též částku 10 350 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy splatném při uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkem se žalovaný zavázal uhradit 25 350 Kč, a to vše v měsíčních splátkách po 1 950 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 20. 1. 2018. Žalovaný do této doby uhradil částku 13 650 Kč.

3. Ke dni 28. 9.2018 byla část závodu původního věřitele převedena na společnost právnická osoba, IČO. Pohledávka za žalovaného byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020. Změna věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 19. 1. 2021. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 2 000 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván dopisem ze dne 15. 3. 2021.

4. Ve věci byl dne 29. 4. 2021 vydán elektronický platební rozkaz č.j.  -5, proti kterému žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 26. 5. 2021 pak nerozporoval vznik závazku, uvedl, že žalobce kontaktoval ve snaze se dohodnout. Dále uvedl, že má vyživovací povinnost na anonymizováno děti, není schopen hradit jinak než ve splátkách.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 4. 6. 2021 uvedla, že se stanovením splátkového kalendáře souhlasí. Dále doplnila svou žalobu tak, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kterými byly přehledy SIPO a výplatní pásky. Původní věřitel dospěl po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující. Doklady o lustraci žalovaného v jakékoli databázi dlužníků nepředložil.

6. Soud nařídil jednání na den 30. 6. 2021, ze kterého se žalobce omluvil. Žalovaný u jednání uvedl, že v době uzavření smlouvy se s rodinou dostali do tíživé životní situace, bral si více půjček a„ vytloukal klín klínem“. Při uzavírání předmětné smlouvy se jeho příjmy, výdaje a schopnost úvěr splácet zkoumaly spíše formálně. Pamatoval si, že zprostředkovateli dával výplatní pásky. Průběžně na úvěr hradil, kolik však uhradil celkově, si nepamatoval.

7. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

8. právnická osoba poskytla žalovanému na základě jeho žádosti dne 20. 12. 2016 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru téhož dne (viz žádost a smlouva o úvěru č.l. 18-21 spisu). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 15 000 Kč a zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 950 Kč (celkem tedy 25 950 Kč), ve 13 splátkách po 1 950 Kč.

9. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 28-38) spisu). O tomto byl žalovaný uvědoměn dopisem ze dne 19. 1. 2021 (č.l. 39 spisu).

10. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 15. 3. 2021 doporučeně (č.l. 42-43 spisu).

11. Žalobce neprokázal, že by právní předchůdce žalobce náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobce sdělil pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalovaného na základě tvrzení žalovaného a jím předložených dokladů. Ani přes výzvu soudu žalobce však nedoložil, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. příjmení, NRKI apod.), byť žalovaný u jednání uvedl, že v dané době si bral více úvěrů a jejich splácení řešil jinými úvěry.

12. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

13. Původní věřitelka společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne 20. 12. 2016 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatky 10 350 Kč nejpozději do 20. 1. 2018. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.

14. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení , , a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.

15. Podle , (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle ust. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle ust. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

21. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka nedostatečně ověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry. Nebyly provedeny lustrace v elektronických evidencích stran bezdlužnosti žalovaného. Za podstatnou považuje soud skutečnost, že žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalovaného splácet úvěr. Z doložených příjmů a výdajů muselo být žalobci (právnímu předchůdci) zřejmé, že zde existuje reálná pravděpodobnost, že žalovaný bude v prodlení se splácením úvěru.

22. Hodnocení příjmové stránky bylo nedostatečné a v souvislosti s neprovedením lustrace v registrech dlužníků vedlo k nesprávnému závěru o schopnosti splácet. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 85 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný částečně uhradil. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaný je povinen zbylé bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybnil, ohledně jeho plnění. Je třeba připomenout, že žalovaný má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatil. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, zbylou částku, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zbylých poplatků, neboť poplatky nemohly být v neplatné smlouvě platně sjednány.

23. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení z dlužné jistiny dle o.z., a to ve výši stanovené , přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.

24. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je odůvodněn ust. , podle míry úspěchu ve věci.

25. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.