Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
9 C 114/2021-39
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 37 776,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 072 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 21 523,16 Kč od 29. 9. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 523,16 Kč od 2. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 14 704,50 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 895 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 072 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 21 523,16 Kč od 29. 9. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 523,16 Kč od 2. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 14 704,50 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 895 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení 37 776,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 976,54 Kč odpovídajícím sazbě 29 % ročně z částky 21 523,16 Kč za dobu od 29. 9. 2019 do 20. 1. 2020, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 21 523,16 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 561,26 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 21 523,16 Kč za dobu od 2. 10. 2018 do 20. 1. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 21 523,16 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 4. 8. 2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v souhrnné výši 21 542 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradila 6 400 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, a to ve výši 51 185,55 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 37 776,50 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 21 523,16 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí zápůjčky ve výši 16 253,34 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 4. 8. 2018, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v souhrnné výši 21 542 Kč, který sestával z úroku ve výši 4 472 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 776 Kč, respektive 758 Kč, pokud jde o poslední splátku. Výše zápůjční úrokové sazby dle smlouvy činila 29 % ročně. Smlouva neobsahovala podrobnou specifikaci toho, za jaké konkrétní služby jsou žalované účtovány shora uvedené poplatky související se zápůjčkou.
5. Z žalobkyní předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila na svůj dluh ze smlouvy celkem 6 400 Kč, a to dvěma platbami z 26. 8. 2018 (2 400 Kč) a 24. 9. 2018 (4 000 Kč).
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 1. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, jakož i ze seznamu postoupených pohledávek, který tvořil její nedílnou součást, soud zjistil, že pohledávka z předmětné smlouvy byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou písemně o postoupení pohledávky a vyzval ji, aby na svůj dluh z předmětné smlouvy o zápůjčce plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované dne 14. 2. 2020.
8. Z předžalobní výzvy z 28. 1. 2021, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalované dne 29. 1. 2021, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 50 811,17 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy ve lhůtě do 12. 2. 2021 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a žalovanou dne 4. 8. 2018 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 4 472 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 776 Kč, respektive 758 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná do týdne od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy ke konci dalšího týdenního období. Sjednaná výše zápůjční úrokové sazby uvedená ve smlouvě činila 29 % ročně. Pohledávka z uvedené smlouvy byla s účinností k 20. 1. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy a poskytla jí za tímto účelem dodatečnou lhůtu i poučení o tom, že pokud v této lhůtě dluhy nebude dluh splacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle § 2390 o. z., na níž zároveň dopadají příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění.
11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalované v obou případech poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.
18. Žalované tak na základě zmíněné smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Jeho výše odpovídala zápůjční úrokové sazbě 29 % ročně. Takto vysoká úroková sazba sice poměrně významně převyšuje průměrnou úrokovou sazbu bankovních úvěrů v době uzavření předmětné smlouvy (ta činila srpnu 2018 10,12 % ročně – viz databáze časových řad ARAD dostupná na www.cnb.cz – tabulka B2 .1.2. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR, ukazatel 5 – Domácnosti a NISD (S.14 + S.15) – na spotřebu celkem), nicméně soud ji nehodnotí jako nepřiměřenou, neboť v daném případě se jednalo o nebankovní spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaná získala peněžní prostředky v hotovosti ihned při podpisu smlouvy, bez nutnosti zajištění či jejich vázanosti k nějakému konkrétnímu účelu, a zároveň proces ověření její schopnosti zápůjčku splatit nepochybně nebyl tak přísný, jako by tomu bylo v případě, že by o zápůjčku požádala u některé banky. S tím souvisí zvýšené obchodní riziko právního předchůdce žalobkyně, jímž lze odůvodnit vyšší úrokovou sazbu. Žalobkyni svědčí nárok nejen na kapitalizovanou výši úroku, která byla uvedena na první straně smlouvy a která odpovídala úroku ve výši 29 % z dlužné jistiny úvěru za dobu sjednaného trvání smlouvy (4 472 Kč), ale rovněž i na běžící úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky, a to až do úplného splacení jistiny. Vydlužitel je totiž u úročené zápůjčky povinen hradit smluvní úrok od doby poskytnutí peněžních prostředků až do doby jejich úplného vrácení (srov. ust. § 2399 odst. 2 věty druhé o. z., které lze vztáhnout i na smlouvu o zápůjčce, pokud jsou v ní ujednány úroky). Žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že se dostala do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny zápůjčky, stíhá jí tedy povinnost hradit smluvní úrok ve výši 29 % ročně z nesplacené jistiny až do jejího úplného vrácení.
19. Ve smlouvě byly dále vedle úroku sjednány dva další poplatky související s poskytnutou zápůjčkou, a to poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč. Soud hodnotil tyto poplatky z hlediska jejich přiměřenosti ve vztahu k výši sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky, jakož i k dalším shora uvedeným okolnostem, za nichž byla zápůjčka poskytnuta, přičemž dospěl k závěru, že ujednání o obou poplatcích jsou zjevně v rozporu s dobrými mravy, a to z níže uvedených důvodů.
20. Předně je třeba si uvědomit, že již shora uvedený úrok, který odpovídá sazbě ve výši 29 % ročně, představuje dosti nadstandardní úplatu za poskytnutí peněžních prostředků žalované. Soud má za to, že jestliže byl ve smlouvě sjednán takto vysoký úrok, který je takřka trojnásobný oproti průměrné sazbě, jíž byly úročeny bankovní spotřebitelské úvěry v době uzavření smlouvy, měl být právní předchůdce žalobkyně schopen z takto vysoké úplaty bez problémů nejen uhradit veškeré náklady, které mu v souvislosti se sjednáním zápůjčky, poskytnutím peněžních prostředků žalované a následným inkasem splátek zápůjčky mohly potenciálně vzniknout, ale navíc ještě vygenerovat odpovídající obchodní zisk. Především však není možné akceptovat, aby byly ve smlouvě ujednány další nadstandardně vysoké administrativní poplatky (jejich výše odpovídá 38,80 %, respektive 29,48 % z poskytnuté jistiny), aniž by bylo z textu smlouvy zřejmé, za co byly tyto poplatky žalované účtovány. Označení obou poplatků je zcela obecné a nelze z něho dovodit, za jaké konkrétní úkony, činnost či protiplnění měla žalovaná uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částky, které v souhrnu vysoce přesahují polovinu poskytnutých peněžních prostředků. Za těchto okolností nelze, než ujednání zakládající povinnost žalované k úhradě obou zmíněných poplatků, hodnotit jinak, než jako zjevně rozporná s dobrými mravy, a tudíž neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. Soud přitom k neplatnosti obou ujednání v souladu s § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu žalované.
21. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalované dle smlouvy o zápůjčce vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně po postoupení pohledávky žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 25 000 Kč, a úrok ve výši 4 472 Kč, celkem tedy částku 29 472 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na tento dluh uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby a předložené tabulky umoření, tedy více než 6 400 Kč. Soud proto uvedenou částku započetl na shora uvedený celkový dluh žalované z předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že žalované zbývá uhradit ještě 23 072 Kč. Uložil proto žalované povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného běžícího smluvního úroku ve výši 29 % ročně a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny tak, jak byly tyto nároky požadovány v žalobě. Sluší se dodat, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 14 704,50 Kč, pak soud žalobní nárok jako neopodstatněný zamítl.
23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 37 776,50 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 23 072 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 14 704,50 Kč byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 61 % ku 39 % ve prospěch žalobkyně. Té proto dle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 22 % (61 – 39 = 22).
24. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 889 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 2 178 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 500 Kč podle § 14 odst. 1 bodu 3 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ve výši 378 Kč). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 895 Kč (22 % z celkových nákladů ve výši 4 067 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
25. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.