Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 105/2021-47
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 16 132 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 092 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 28. 1. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 3 600 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 226,50 Kč a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a dále zaplacení 1 440 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 887,81 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 1 109 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 299,57 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 109 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 092 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 28. 1. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 3 600 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 226,50 Kč a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a dále zaplacení 1 440 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 887,81 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 1 109 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 299,57 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 109 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 14 692 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 226,50 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 21. 1. 2017 do 6. 12. 2019, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 099,04 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 9 000 Kč za dobu od 28. 1. 2017 do 6. 12. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 11. 12. 2015. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatek za sjednané pojištění v souhrnné výši 6 892 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 1 200 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, a to ve výši 14 692 Kč. Tato částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč, nesplacené části úroku ve výši 390,35 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 289,65 Kč a poplatku za pojištění ve výši 212 Kč Tyto částky si žalobkyně podanou žalobou nárokovala, a to včetně shora popsaného příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.
2. Žalobkyně dále požadovala zaplacení 1 440 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 887,81 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně z částky 1 109 Kč za dobu od 9. 8. 2016 do 6. 12. 2019, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 1 109 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 299,57 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 1 109 Kč za dobu od 16. 8. 2016 do 6. 12. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 1 109 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 29. 6. 2015. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek v souhrnné výši 4 440 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 9 000 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, a to ve výši 1 440 Kč. Tato částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 1 109 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 331 Kč. Rovněž těchto částek se žalobkyně domáhala, a to včetně uvedeného příslušenství.
3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
5. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 11. 12. 2015, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 260 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč a poplatek za zařazení do pojistného programu životního pojištění Credit Life ve výši 232 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po 274 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila úroková sazba předmětné půjčky 23,72 % ročně, RPSN pak dle čl. 3 smluvních podmínek 75,72 %.
6. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 29. 6. 2015, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila úroková sazba předmětné půjčky 23,72 % ročně, RPSN pak dle čl. 3 smluvních podmínek 75,72 %.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávky z obou shora uvedených smluv byly s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupeny na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení obou pohledávek na žalobkyni a vyzval ho, aby na svůj dluh z předmětných smluv plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 7. 1. 2020.
9. Z předžalobní výzvy z 22. 2. 2021, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalovanému dne 23. 2. 2021, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 29 605,93 Kč vzniklého z titulu shora uvedených smluv ve lhůtě do 9. 3. 2021 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
10. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi ním a žalovaným dne 11. 12. 2015 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 260 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč a poplatek za pojištění ve výši 232 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po 274 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila úroková sazba předmětné půjčky 23,72 % ročně, RPSN pak dle čl. 3 smluvních podmínek 75,72 %. Již dříve byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena jiná smlouva o půjčce, a to dne 29. 6. 2015. Na jejím podkladě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a dále mu zaplatí úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, kdy podmínky splácení odpovídaly podmínkám sjednaným ve smlouvě z 11. 12. 2015. Pohledávky z obou těchto smluv byly s účinností k 6. 12. 2019 postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětných smluv.
11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smluv o zápůjčce uzavřených dle § 2390 o. z., na něž zároveň s ohledem na datum uzavření smluv dopadají příslušná ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016.
12. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
19. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou ani jedné ze smluv, z nichž dovozovala své žalobou uplatněné nároky, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou obou žalobou uplatněných pohledávek včetně jejich příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikly dva závazkové právní vztahy založené smlouvami o zápůjčkách uzavřenými ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z obou těchto smluv splnil, neboť žalovanému v obou případech poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.
20. Žalovanému tak na základě předmětných smluv a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Dále byl na podkladě smlouvy uzavřené 11. 12. 2015 nepochybně povinen zaplatit též sjednaný poplatek za pojištění.
21. Úrok byl v samotném textu smlouvy o zápůjčce z 11. 12. 2015 sjednán absolutní částkou ve výši 1 260 Kč. Žalovaný se však ve smlouvě zavázal také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí zápůjčky a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku 3 060 Kč, která odpovídá součtu smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost, nelze považovat za nepřiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a dalším okolnostem, za nichž byla zápůjčka sjednána, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl nárok i na úhradu této částky.
22. Předmětem smlouvy o zápůjčce bylo dále i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek zápůjčky formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení zápůjčky by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení zápůjčky si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi účastníky uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaný reálně neměl možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky zápůjčky. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaný dobrovolně zvolil formu hotovostního splácení zápůjčky za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna a přitom bezhotovostní forma splácení by pro něj byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky sporů vzniklých ze smluv o půjčkách a zápůjčkách poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud pouze v jednom případě setkal s tím, že ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení (zá) půjčky. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní režim splátek odpovídal 40 % z částky, která byla žalovanému fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval již tak dosti vysoké celkové náklady žalovaného v souvislosti s poskytnutím zápůjčky. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 3 600 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.
23. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 12. 2015 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 9 000 Kč, úrok ve výši 1 260 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a poplatek za sjednané pojištění ve výši 232 Kč, celkem tedy částku 12 292 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento dluh uhradil více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tedy více než 1 200 Kč. Soud proto uvedenou částku započetl shora uvedený celkový dluh žalovaného z předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá uhradit 11 092 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 28. 1. 2017 do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu.
24. Co do zbývající požadované částky ve výši 3 600 Kč pak soud ze shora popsaných důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani nárok na zaplacení požadovaného smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 21. 1. 2017 do zaplacení, který žalobkyně částečně kapitalizovala za dobu od 21. 1. 2017 do 6. 12. 2019 na částku 6 226,50 Kč. Žalobkyně tento svůj nárok dle žaloby dovozovala z textu smluvních podmínek svého právního předchůdce, konkrétně z jejich čl. 1, podle něhož činila sjednaná úroková sazba dané zápůjčky 23,72 % ročně. Ve vlastní smlouvě však byl úrok ujednán v absolutní částce 1 260 Kč. Je tedy zjevné, že existoval rozpor mezi výší úroku sjednanou ve smlouvě a v obchodních podmínkách. Podle § 1751 odst. 1 přitom mají odchylná ujednání ve smlouvě přednost před zněním obchodních podmínek. Soud proto vycházel z toho, že v daném případě byl sjednán úrok absolutní částkou, a jestliže se nad její rámec žalobkyně domáhala ještě procentního ročního úroku dle obchodních podmínek, pak tento její nárok nemohl soud shledat jako oprávněný.
25. Naprosto stejným způsobem nahlížel soud i na dluh žalovaného vzniklý z titulu druhé ze smluv o zápůjčce uzavřené dne 29. 6. 2015. I v tomto případě uzavřel, že žalovanému nemohla ze smlouvy současně vzniknout povinnost zaplatit úrok v absolutní výši 840 Kč a běžící úrok ve výši 23,72 % ročně, přičemž ve smyslu § 1751 odst. 1 o. z. upřednostnil ustanovení obsažené ve smlouvě a vyšel z toho, že sjednaný úrok činil 840 Kč. Současně i u této smlouvy posoudil ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč jako zjevně rozporné s dobrými mravy, tj. neplatné podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. V podrobnostech soud odkazuje na své závěry uvedené v odstavci 22 tohoto odůvodnění, které lze bezezbytku vztáhnout i na druhou ze smluv o zápůjčce. Žalovanému tak dle této smlouvy vznikla povinnost zaplatit jistinu ve výši 6 000 Kč, úrok ve výši 840 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, celkem tedy povinnost uhradit částku 8 040 Kč (pojištění v tomto případě sjednáno nebylo). Dle žaloby přitom žalovaný již na svůj dluh ze smlouvy uhradil celkem 9 000 Kč. Je tedy evidentní, že svůj dluh již zcela splnil. Proto soud žalobu ve vztahu ke druhé z posuzovaných smluv v plném rozsahu zamítl.
26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 16 132 Kč s příslušenstvím, jehož výše ke dni vydání tohoto rozsudku, tj. k datu 10. 6. 2021, činila celkem 14 658,73 Kč (požadované kapitalizované úroky a úroky z prodlení a dále požadované běžící úroky a úroky z prodlení vyčíslené k datu 10. 6. 2021). Celkem tak ke dni vydání rozsudku bylo řízení vedeno o zaplacení 30 790,73 Kč. Žalobě bylo vyhověno co do částky 11 092 Kč s úrokem z prodlení, jehož výše kapitalizovaná ke dni vydání rozsudku činila 3 163,98 Kč. Žalobkyně tedy celkem měla v řízení úspěch co do částky 14 255,98 Kč, která odpovídá 46 % předmětu řízení. Ve zbytku, tj. co do částky v celkové výši 16 534,75 Kč, jež odpovídá 54 % z předmětu řízení, byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu byl tedy z procesního hlediska úspěšný žalovaný. Lze tedy konstatovat, že oba účastníci měli v řízení takřka totožný úspěch. Proto soud v souladu se shora citovaným § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
27. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.