Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

70 C 224/2020-74

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Nekolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 29 399,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 566 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 15 566 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 13 833,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 25 048 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 9 482 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 102,67 % p. a. z částky 18 945,05 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 47 887 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 566 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 15 566 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 13 833,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 25 048 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 9 482 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 102,67 % p. a. z částky 18 945,05 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 47 887 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 25 048 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 048 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, dále částku 4 351,60 Kč jako smluvní pokutu a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 102,67 % ročně z částky 18 945,05 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 47 887 Kč.

2. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná neplnila povinnosti vyplývající jí ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne datum (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Prověřila přitom schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se ocitla v prodlení s placením splátek, dle smlouvy tak došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni datum. Celá nesplacená jistina a přirostlé úroky se taky staly součástí nové jistiny, která tak činila částku 90 292,72 Kč, kterou byla žalovaná povinna zaplatit v den zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradila žalovaná jen částku 2 217 Kč dne datum a 2 217 Kč dne datum. Žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované vzniklo právo na smluvní pokuty dle smlouvy a zákonný úrok z prodlení z nové jistiny. Po zesplatnění úvěru má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po předžalobní výzvě.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud věc projednal dle v nepřítomnosti žalované, když žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla soudem řádně předvolána.

5. Žalobkyně při jednání k výzvě soudu, zda zjišťovala skutečné výdaje žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, uvedla, že vycházela pouze z údajů, které jí sdělila sama žalovaná a z provedených lustrací, které doložila.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

7. Z y označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru plyne, že tato byla podepsána žalovanou i zástupcem žalobkyně. Byl v ní sjednán úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut žalované bezhotovostně na účet č. bankovní účet Celkem měla žalovaná zaplatit žalobkyni 39 906 Kč. Úvěr byl sjednán na 18 měsíců, měsíční splátka činila 2 217 Kč a měla být hrazena k 12. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úroková sazba činila 167,82 % ročně. Je sjednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou jakékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne datum byla na účet uvedený v úvěrové smlouvě vyplacena částka 20 000 Kč.

9. Z y označené jako karta klienta soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a že žalovaná na něj celkem zaplatila částku 4 434 Kč.

10. Z y označené jako předžalobní výzva ze dne datum s podacím archem ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na skutečnost, že ke dni datum došlo v souladu s úvěrovou smlouvou k zesplatnění všech závazků ze smlouvy pro prodlení žalované. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 15 dnů ode dne odeslání dopisu, jinak bude věc řešena soudně.

11. Z y označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že je podepsána oběma účastníky, je v ní uvedeno, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem ve výši 12 400 Kč ze zaměstnání, dále má příjem 3 800 Kč jakožto výživné/sociální dávky, výdaje označené jako životní minimum činí 3 410 Kč, výdaje na jedno dítě činí 2 000 Kč, náklady na bydlení činí 1 000 Kč.

12. Z pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla od datum na dobu určitou do datum zaměstnána u právnická osoba s.r.o.

13. Z potvrzení o výši příjmu ze dne datum vyplývá, že žalovaná měla za poslední tři měsíce průměrně měsíční čistý příjem ve výši 11 606 Kč.

14. Z výplatní pásky žalované za květen 2019 vyplývá, že žalované byla vyplacena mzda ve výši 12 533 Kč.

15. Z výplatní pásky žalované za červen 2019 vyplývá, že žalované byla vyplacena mzda ve výši 12 636 Kč.

16. Z výpisu z registru příjmení nevyplývá žádný záznam o žalované.

17. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne datum vyplývá, že žalovaná na své nezletilé dítě narozené dne datum pobírá od datum rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč měsíčně.

18. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro věc (k upomínkám nebyly doloženy doklady o jejich odeslání, proto z nich soud vycházet nemůže).

19. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru dle a násl. , (dále jen„ OZ“) a příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne datum; srov. především a 2 a a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaná s ní nejednala v rámci podnikatelské činnosti, popř. v rámci samostatného výkonu svého povolání).

20. Podle ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).

26. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).

27. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.

28. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle , o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

29. Nejvyšší soud ČR v odůvodnění téhož rozsudku také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

30. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , Nejvyšší soud ČR dovodil, že i v režimu úpravy dané ustanovením ve znění před novelou provedenou má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat.

31. Byť prostý gramatický výklad ustanovení § 86 a § 87 v rozhodné době (a dosud) platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) by mohl (zdánlivě) směřovat k závěru, že poskytovateli spotřebitelského úvěru k řádnému splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele postačí, pokud od něj zjistí a následně odborně vyhodnotí relevantní informace, soud je přesvědčen, že přijetí nové právní úpravy nic nezměnilo na povinnosti poskytovatele tyto informace ověřit způsobem popsaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku sp. zn. .

32. Povinnost ověřit informace získané od spotřebitele totiž lze dovodit logickým i teleologickým výkladem těchto ustanovení ZSÚ. Je-li poskytovatel povinen při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ) a má-li od spotřebitele získat spolehlivé informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZSÚ, nemůže se ověření informací, které mu spotřebitel sdělil, vyhnout. Ničím nepodložená důvěra v to, co spotřebitel poskytovateli při sjednávání úvěru sděluje, by byla postupem lehkovážným, nikoliv odborným. Informace, jež spotřebitel poskytovateli toliko sdělí (a nedoloží), nepochybně nelze považovat za informace spolehlivé, nýbrž pouze za informace tvrzené, nepodložené.

33. Nadto je namístě konstatovat, že účelem přijetí nové právní úpravy (obsažené v příslušných ustanoveních ZSÚ) jistě nebylo zmírnění povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, resp. výrazné usnadnění jejich postupu a fakticky (nevyhnutelně) zvýšení počtu spotřebitelských úvěrů sjednaných bez náležitého ověření, zda je spotřebitel schopen takový úvěr splácet (a splatit). Tedy nejen logický, ale také teleologický výklad ZSÚ vede k závěru, že na obsahu (rozsahu) dosavadní, rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR upřesněné povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před sjednáním spotřebitelského úvěru nic nezměnila ani současná právní úprava (§ 86 odst. 1 ZSÚ).

34. Konkrétně ve vztahu k této věci soud považuje za vhodné podotknout, že je sice doloženo, že žalovaná byla zaměstnána a měla stálý příjem, z pracovní smlouvy žalované je však zřejmé, že byla uzavřena jen na dobu určitou, přičemž měla skončit v době, kdy by žalovaná stále měla závazek z úvěrové smlouvy. Navíc bylo zřejmé, že žalované již 3 měsíce po uzavření úvěrové smlouvy (dne datum) skončí čerpání rodičovského příspěvku na její nezletilé dítě ve výši 3 800 Kč, neboť doba čerpání příspěvku je maximálně do 4 let věku dítěte a nezletilý žalované se narodil dne datum. Bylo tedy zřejmé, že žalovaná bez tohoto příjmu nebude schopna úvěr splácet. Žalobkyně navíc (dle svého vlastního tvrzení) neověřila skutečné výdaje žalované, jak jí ukládá ZSÚ, ale spolehla se pouze na žalovanou uváděné, resp. statistické, údaje o výdajích žalované, které na první pohled nejsou reálné.

35. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené ZSÚ, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnuté finanční prostředky, když řádně nezkoumala schopnost žalované finanční prostředky splácet (s ohledem na reálné výdaje a příjmy žalované), ani z případného zkoumání nevyvodila správný závěr o neschopnosti žalované úvěr splácet.

36. Přestože věta druhá ZSÚ stanoví, že námitku neplatnosti dle věty první tohoto ustanovení může uplatnit spotřebitel v tříleté promlčecí lhůtě, má soud za to, že je k této neplatnosti třeba přihlédnout i bez návrhu podle . Komunitární i vnitrostátní právní řád České republiky stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako ekonomicky slabší strany, konkretizované např. v ustanovení a násl. . Je-li tato zásada platnou součástí objektivního práva, musí být poskytnutá ochrana účinná, nikoliv jen formálně umožněná, nadto ve společenské realitě, která se vyznačuje vysokou pasivitou dlužníků sjednávajících (většinou nebankovní) úvěry tohoto typu a zároveň nízkou úrovní právního vědomí (a to již nejenom) na straně takových dlužníků, v jejímž důsledku ani v řízení aktivní dlužník zpravidla nevznese námitku neplatnosti úvěrové smlouvy. Obecné právní zásady„ bdělým náležejí práva“ a„ neznalost zákona neomlouvá“ ovšem v těchto případech musí ustoupit (ve své povaze zvláštní) zásadě ochrany spotřebitele - alespoň má-li tato ochrana být účinná a nikoliv pouze formálně deklarovaná. Ostatně právě neznalost práva může být příčinou (jednou z příčin) dlužnické pasivity.

37. Závěr soudu o povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez námitky dlužníka (spotřebitele) také podporuje teleologický výklad nové právní úpravy (ZSÚ). Smyslem a účelem přijetí nové právní regulace totiž jistě nebylo ani zásadní snížení účinné (tj. fakticky uplatňované) ochrany spotřebitele. K tomu by však zjevně došlo, jestliže by na místo absolutní neplatnosti vskutku nastoupila neplatnost (ve své podstatě) relativní, neboť pokud té se spotřebitel nedovolá, bude taková smlouva považována za platnou (srov. ). Funkcí (účelem) povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele ovšem je rovněž ochrana společnosti jako celku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

38. Relativní neplatnost právního jednání vymezuje jako neplatnost stanovenou na ochranu zájmu určité osoby, která jediná ji může namítnout. Pod takové vymezení tudíž neplatnost spotřebitelského úvěru podle ZSÚ nelze podřadit, a to právě proto, že se nejedná o neplatnost, jež má chránit (toliko) zájem určité osoby.

39. V těchto souvislostech je třeba hodnotit § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ jako ustanovení svou povahou pořádkové, jež nic nemění na tom, že právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, je neplatné absolutně, tedy od samého počátku, přičemž k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (námitky spotřebitele).

40. V případě neplatnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ).

41. Již ze samotných žalobních tvrzení, jakož i provedeného dokazování, vyplývá, že žalovaná - na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru - od žalobkyně přijala 20 000 Kč a zaplatila celkem 4 434 Kč. Podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ je tudíž žalovaná povinna vrátit žalobkyni částku 15 566 Kč (20 000 Kč minus 4 434 Kč).

42. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaná tak byla povinna dle ust. splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána, resp. do data, který byl věřitelem v žádosti stanoven. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle ve výši dle Jelikož žalovaná byla poprvé (prokazatelně) vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne datum, která byla odeslána dne datum, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí patnáctidenní lhůty k plnění stanovené ve výzvě od odeslání výzvy, když lze vzít za to, že výzva jí byla doručena třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne datum.

43. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok žalobkyně byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení, nevznikl žalobkyni nárok na zbylou část žalované jistiny, ani na žalobou uplatněné úroky z úvěru, ani na zákonné úroky předcházející datu datum a zákonné úroky ze zamítnuté části jistiny, ani na smluvní pokuty a náklady na upomínání, soudu nezbylo než žalobu co těchto částek výrokem II. zamítnout.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla ve věci procesně úspěšnější (veškeré příslušenství přitom bylo pro účely posuzování poměru úspěchu a neúspěchu v řízení kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku), z obsahu spisu však vyplývá, že jí žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

45. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu nebo prostřednictvím exekuce.