Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 69/2021-42
Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 9.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9.000 Kč s úrokem z prodlení 727,74 Kč a s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 6.930,86 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.
II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci úrok 1.949,97 Kč a 23,72% úrok ročně z částky 6.930,86 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9.000 Kč s úrokem z prodlení 727,74 Kč a s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 6.930,86 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce. II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci úrok 1.949,97 Kč a 23,72% úrok ročně z částky 6.930,86 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 9.000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, s žalovaným dne datum uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 43.500 Kč skládající se z půjčené částky 25.000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 5.000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.000 Kč a kapitalizovaného úroku 3.500 Kč, podle smlouvy měl žalovaný úvěr splácet v 58 splátkách týdně po 750 Kč. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 28. 9. 2018. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 34.500 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.
3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 25.000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 25.000 Kč, úrok ve výši 3.500 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 5.000 Kč, poplatek za inkaso 10.000 Kč, tedy celkem částku 43.500 Kč v 58 splátkách ve výši 750 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.
4. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karta klienta, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedl žalovaný, že je zaměstnán jako dělník, adresu zaměstnavatele a finanční údaje. Žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem 13.945 Kč, další příjmy domácnosti 19.000 Kč, aniž by tyto byly doložené, výdaje celkem 17.778 Kč, jako použitelné příjmy byla uvedena částka 15.167 Kč. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas.
5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. tvrzené jiné příjmy domácnosti žalovaného ani výdaje.
14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.
15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 25.000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit věřiteli částku 43.500 Kč, na kterou splatil 34.500 Kč. Rozdíl tak činí částku 9.000 Kč. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu závazku žalovaného, jehož si byl vědom, a již splacené částky ve výši 9.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Žalobce se dále domáhal zaplacení dalšího úroku v podobě kapitalizované i běžící. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky byl sjednán kapitalizovaný úrok, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.