Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 160/2020-43
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 660,27 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 585,81 Kč s úrokem z prodlení výši 10 % ročně z částky 5 585,81 Kč od 1.2.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit
-) smluvní pokutu ve výši 220,46 Kč
-) poplatky ve výši 600 Kč
-) náklady vymáhání ve výši 50 Kč
-) pojistné ve výši 204 Kč
-) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 024,46 Kč od 1.2.2020 do zaplacení
se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 013 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 585,81 Kč s úrokem z prodlení výši 10 % ročně z částky 5 585,81 Kč od 1.2.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit -) smluvní pokutu ve výši 220,46 Kč -) poplatky ve výši 600 Kč -) náklady vymáhání ve výši 50 Kč -) pojistné ve výši 204 Kč -) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 024,46 Kč od 1.2.2020 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 013 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou na soud dne 17. 7. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 660,27 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) uzavřel s žalovaným dne 24. 5. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 950 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky v pravidelných měsíčních splátkách po 731 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalobce proto úvěr ke dni 31. 1. 2020 zesplatnil a žalovanému vznikl dluh ve výši 6 660,27 sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 585,81 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 220,46 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč a dlužného pojistného ve výši 204 Kč. S účinností ke dni 3. 7. 2018 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi společností právnická osoba, jako postupitelem, a žalobcem jako postupníkem.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
Ze smlouvy o klasickém úvěru číslo z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo soud zjistil, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným ze dne 24. 5. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný dne 1. 6. 2018 čerpal finanční prostředky ve výši 13 950 Kč. Mezi stranami bylo sjednáno pojištění pro případ nemožnosti splácet úvěr ve výši 4,99% z měsíční splátky úvěru, smluvní pokuta za prodlení s úhradou platných pohledávek ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení, náhrada nákladů spojená s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky ve 20 pravidelných měsíčních splátkách po 731 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Tuto povinnost však žalovaný řádně a včas nesplnil, když uhradil pouze 9 splátek (poslední ke dni 9. 7. 2019), jak dále plyne z interního výpisu z účtu.
Z oznámení o odstoupení od smlouvy ze dne 27. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce od smlouvy o úvěru odstoupil a úvěr ke dni 31. 1. 2020 zesplatnil.
Ze sdělení právnická osoba, zájmové sdružení právnických osob, ze dne 10. 5. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba prověřovala údaje žalovaného v registru fyzických osob s výsledkem„ nalezen závazek po splatnosti“.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že s účinností ke dni 3. 7. 2018 společnost právnická osoba postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 21. 2. 2020.
Z výzvy k plnění ze dne 21. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.
5. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.
6. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).
Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet
Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám
Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.
9. V rámci posouzení úvěruschopnosti bylo právním předchůdcem žalobce zjištěno, že příjmem žalovaného činí 25 000 Kč. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Výdajová stránka žalovaného byla tvořena náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč, ostatními výdaji (výživné, faktury na telefon, internet, životní pojištění apod.) ve výši 4 000 Kč a finančními závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.) ve výši 6 500 Kč. Žalobce pak zcela rezignoval na ověření pravdivosti tvrzených výdajů a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Již samotná struktura výdajové stránky žalované pak budí nemalé pochybnosti. Ze sdělení právnická osoba, zájmové sdružení právnických osob, pak vyplynulo, že žalobce sice ověřoval schopnost žalovaného splácet, avšak postupoval zcela formálně a zcela neodborně, když poskytl žalovanému úvěr i přesto, že žalovaný své předchozí závazky nehradil řádně, resp. byl s jejich úhradou v prodlení. Žalobce ani v tento moment nepřistoupil ke zkoumání skutečných výdajů žalovaného a žalovanému úvěr bez dalšího poskytl. Pokud žalobce navzdory všemu právě uvedenému postupoval tak, že žalovanému částku 13 950 Kč poskytl, počínal si tak zcela lehkomyslně, což také svědčí o nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr.
10. Soud tedy uzavřel, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným údaje uvedené žalovaným ověřoval zcela formálně a nedostatečně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018 ).
11. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18 ).
12. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 5 585,81 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě v části požadovaného nároku vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky 5 585,81 s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 585,81 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
13. Ve zbytku nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 220,46 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč, pojistného ve výši 204 Kč a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 024,46 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.
14. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 6 660,27 Kč s příslušenstvím. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 5 585,81 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 1 074,46 Kč (smluvní pokuta 220,46 Kč, poplatky ve výši 600 Kč, náklady na vymáhání 50 Kč pojistné 204 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 84 % předmětu řízení, v 16 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 68 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k zaplacení, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 . vyhlášky 200 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 1 013 Kč, která odpovídá 68 % účelně vynaložených nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.