Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 16/2021-80
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 133,17 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10 133,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 425,16 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 133,17 Kč od 15.2.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit úrok ve výši 15,9 % ročně z částky 10 133,17 Kč od 15.2.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10 133,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 425,16 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 133,17 Kč od 15.2.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit úrok ve výši 15,9 % ročně z částky 10 133,17 Kč od 15.2.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou na soud dne 23. 7. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 133,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) uzavřel s žalovaným dne 26. 9. 2018 smlouvu o rychlé půjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 15,9 % ročně ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1 933 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané měsíční splátky, na svůj dluh uhradil dne 27. 4. 2020 pouze částku 3 000 Kč a vůči právnímu předchůdci žalobce mu vznikl dluh ve výši 10 133,17 Kč s příslušenstvím, který je předmětem této žaloby. Dne 27. 2. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi společností právnická osoba, jako postupitelem, a žalobcem jako postupníkem.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
Ze smlouvy o rychlé půjčce číslo ze dne 25. 9. 2018 a z akceptačního návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 26. 9. 2018 soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla dne 25. 9. 2018 žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Mezi stranami byl sjednán smluvní úrok ve výši 15,9 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1 933 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Tuto povinnost však žalovaný řádně a včas nesplnil. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu žalovaného soud zjistil, že splátky byly ze strany žalovaného hrazeny nepravidelně, od 20. 5. 2019 nebyly hrazeny vůbec, poslední úhrada ze strany žalovaného ve výši 3 000 Kč byla provedena dne 27. 4. 2020.
Ze sdělení společnosti právnická osoba ze dne 21. 3. 2021 soud zjistil, že žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla společností právnická osoba schválena systémem bez dokládání příjmů, do žádosti žalovaný žádné závazky nevyplnil, uvedl pouze příjem 18 000 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 soud zjistil, že s účinností ke dni 1. 7. 2015 společnost právnická osoba, jako původní věřitel, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na právnická osoba S.á.r.l. jako přechodného věřitele, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 25. 6. 2015.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 soud zjistil, že s účinností ke dni 29. 8. 2018 společnost právnická osoba postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 11. 3. 2020.
Z výzvy k plnění ze dne 7. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.
5. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.
6. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).
Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet
Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám
Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.
9. V rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce (právnická osoba) neučinil téměř ničeho. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný pouze uvedl (a žalobce do návrhu na uzavření smlouvy zapsal) údaje o příjmu žalovaného ve výši 18 000 Kč. Žalobce v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedl, že nezná konkrétní okolnosti předcházející uzavření smlouvy. právnická osoba následně sdělila, že žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla automaticky schválena bez dokládání příjmů.
10. Soud tedy uzavřel, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným o jeho výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn 33 Cdo 2178/2018 ).
11. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonné povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (zde srov. i rozhodnutí Evropského soudního dvora, sp. zn. C - 679/18 a též Ústavního soud ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
12. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy částky ve výši 10 133,17 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě v části požadovaného nároku vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky 10 133,17 s úrokem z prodlení ve výši 425,16 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 133,17 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ). Ve zbytku nároku na zaplacení úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 10 133,17 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.
13. O nákladech řízení (výrok III.) rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, resp. byl neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části co do smluvního úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 10 133,17 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. b) bod 1 . vyhlášky 300 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. V souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, přiznal soud žalobci na náhradě nákladů řízení nižší sazbu za každý úkon právní služby učiněný do podání návrhu včetně, protože návrh žalobce je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.