Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
12 C 189/2021-24
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 88 563 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 760 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 56 803 Kč, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63 563 Kč od 8. 12. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 760 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 56 803 Kč, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63 563 Kč od 8. 12. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaná uzavřela dne datum se žalobkyní smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne datum zápůjčku ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně úplaty za poskytnutí zápůjčky ve výši 31 803 Kč sestávající z úroku ve výši 12 253 Kč, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 16 630 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 920 Kč, a to v osmnácti měsíčních splátkách po 4 545 Kč s tím, že poslední splátka činila 4 538 Kč, když poslední splátka se stala splatnou 7. 12. 2019. Žalovaná dosud uhradila na závazek částku 18 240 Kč, z čehož částku 13 725,56 Kč žalobkyně započetla na vrácení zápůjčky, na částku za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a na částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, částku 4 514,44 Kč na fixní úrok. Žalovaná je tak dosud v prodlení s úhradou částky 63 563 Kč, které se žalobkyně domáhala včetně úroku z prodlení v zákonné výši od 8. 12. 2019 do zaplacení. V souladu s čl. 6 smluvních podmínek se žalobkyně domáhala taktéž smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazené dlužné jistiny ve výši 63 563 Kč od 8. 12. 2019 do 12. 3. 2021, a to ve snížené výši 25 000 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce číslo byly žalované vyplaceny finanční prostředky ve výši 26 157 Kč, když částka 23 843 Kč byla započtena na předchozí závazek žalované ze smlouvy o zápůjčce číslo. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne datum ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení v částce 16 630 Kč, částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 920 Kč, ve spojení se sjednaným úrokem ve výši 12 253 Kč, když žalovaná se na poskytnutou jistinu zápůjčky ve výši 50 000 Kč zavázala uhradit úrok včetně poplatků ve výši 31 803 Kč, tedy celkem částku 81 803 Kč, při sjednané splatnosti závazku v délce jeden a půl roku. V článku 6., 6.1. byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaná ocitne v prodlení. V článku 6., 6.3., 6.4. byly sjednány další poplatky jakožto paušalizovaná náhrada nákladů za vyhotovení a odeslání upomínek. Pokud přitom žalobkyně určuje poplatky ve výši 19 550 Kč, tedy v rozsahu 39,1 % poskytnuté jistiny, pak je zřejmé, že v případě těchto„ poplatků“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen pevný úrok v částce 12 253 Kč, tedy ve výši 29 % ročně, avšak při součtu úroku a poplatků ve výši 19 550 Kč, se reálně jednalo o navýšení o 64 %, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 ), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020 -47.
4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ , mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku . Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 50 000 Kč po odečtení žalovanou zaplacené částky v celkové výši 18 240 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 31 760 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku , a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 28. 1. 2021 do zaplacení, když prodlení žalované soud odvozoval od výzvy žalobkyně k úhradě ze dne 21. 1. 2021, odeslané poštovní přepravou téhož dne, tedy doručenou žalované ve smyslu ust. § 573 OZ dne 26. 1. 2021, přičemž žalovaná byla povinna plnit bez zbytečného odkladu ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 OZ , následující den, v prodlení tak byla od 28. 1. 2021.
5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině a smluvní pokutě, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.
6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.