Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 102/2021-26
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr Ing Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7 209 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 950 Kč od 8. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky
6 259 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a též úroku z částky 950 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 950 Kč od 8. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 6 259 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a též úroku z částky 950 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 7 209 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum a datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 840 Kč (ve sjednané úrokové sazbě 23,72 % p.a.), poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 174 Kč, celkem tedy částku 10 614 Kč v 58 týdenních splátkách po 183 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy nejpozději do datum. Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne datum druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 660 Kč (ve sjednané úrokové sazbě 18,96 % p.a.), poplatkem za administrativní činnost ve výši 800 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 135 Kč, celkem tedy částku 6 795 Kč v 45 týdenních splátkách po 151 Kč s tím, že první splátka je splatná rovněž 7. den od data uzavření smlouvy, nejpozději však do datum. Žalovaný ani v jednom případě nehradil splátky řádně, poslední splátku na oba úvěry uhradil dne datum, přičemž na smlouvu ze dne datum uhradil celkem 7 150 Kč a na smlouvu ze dne datum pak 3 050 Kč.
4. Předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupena byla dosud neuhrazená pohledávka z první smlouvy ve výši 3 464 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 2 623,97 Kč a souvisejících úhrad ve výši 840,03 Kč. Ohledně druhé postoupené pohledávky pak žalobkyně požaduje úhradu částky 3 745 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 3 009,30 Kč a souvisejících úhrad ve výši 735,70 Kč O postoupení pohledávek byl žalovaný písemně informován se současnou výzvou k úhradě dluhu. Žalovaný ničeho neuhradil ani k předžalobní upomínce ze dne datum.
5. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila k prokázání svých tvrzení vyplněné karty zákazníka (žádosti o zápůjčku), na základě nichž neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného poskytnuté spotřebitelské úvěry splácet. V obou kartách bylo uvedeno, že žalovaný byl v době žádosti o úvěry rozvedený, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, neměl žádné nezaopatřené děti a žil sám v nájmu (což bylo ověřeno předloženou nájemní smlouvou). V obou případech žalovaný uvedl, že měl příjem z částečného úvazku (brigád), který v době první žádosti činil 4 800 Kč a při druhé žádosti 3 515 Kč. Žalovaný měl dále příjem z příspěvku na bydlení ve výši 4 799 Kč, v roce 2017 pak také z příspěvku na živobytí ve výši 2 574 Kč a v roce 2018 na stravenkách ve výši 612 Kč. Žalovaný dále uvedl, že od datum pobíral invalidní důchod ve výši 3 945 Kč, o který se zvýšily jeho dosavadní měsíční příjmy. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného pak v obou případech bylo uvedeno, že je tvořilo nájemné ve výši 6 300 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč a v případě druhé žádosti také splátky jiného úvěru ve výši 900 Kč. Ačkoliv v kartě zákazníka při první žádosti bylo uvedeno, že žalovaný měl u předchůdkyně žalobkyně jiný existující závazek ve výši 4 000 Kč, jenž byl povinen splácet částkou 700 Kč měsíčně, s těmito výdaji již pro účely poskytnutí nového úvěru nebylo kalkulováno. Pokud soud bude uvažovat splátky jiných úvěru v obou případech, měsíční použitelný příjem žalovaného by byl přes 1 000 Kč. Taková částka je obecně nedostatečná pro zajištění řádného živobytí, v případě vzniku nenadálé životní situace nebo neočekávaných výdajů by na ně žalovaný nemohl bez hrozby dalšího zadlužení či ohrožení vlastní výživy reagovat. Navíc při měsíčních splátkách předmětných úvěrů ve výši 750 Kč, resp. 650 Kč, by žalovanému měsíčně zůstal jen zanedbatelný finanční obnos. V obou případech pak majetkové poměry byly ověřeny pouze oproti předloženým složenkám, z nichž se dovozoval příjem žalovaného ze státní podpory. Příjem žalovaného ze zaměstnání na částečný úvazek nijak dokládán nebyl, přičemž tento druh příjmu byl pro žalovaného stěžejní.
6. Na základě stručného právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyly platně a účinně uzavřeny smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytovala žalovanému zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti, byla povinna řídit se ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak, aby nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně splnění této povinnosti dokládala vyplněnými zákaznickými kartami, z nichž však vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného hradit měsíční splátky zápůjček. Ve vztahu ke splnění této zákonné povinnosti tedy žalobkyně neunesla důkazní břemeno. S ohledem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak má soud za to, že obě smlouvy o zápůjčkách jsou neplatné. K neplatnosti soud navíc přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť postup předchůdkyně žalobkyně v rozporu s její odborností nelze vůči žalovanému jako slabší smluvní straně považovat za souladný s dobrými mravy.
7. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, resp. 4 000 Kč. Z důvodu výše vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy tak v úvahu přichází vyhovění žaloby v rozsahu, v němž se žalovaný v souladu s § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil. Vzhledem k neplatnosti smlouvy ex-tunc (tj. od počátku) a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi stranami navíc nelze považovat za platně ujednané jakékoli další platby, jako úroky či poplatky. Jelikož na poskytnuté peněžní prostředky žalovaný určité částky již uhradil, nelze tuto částečnou úhradu započítat na jistinu a poplatky způsobem požadovaným žalobkyní, nýbrž pouze na jistinu, tj. skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyni, na níž byly obě pohledávky za žalovaným v souladu s § 1879 o. z. řádně postoupeny, tak náleží pouze bezdůvodné obohacení představované rozdílem mezi poskytnutou a splacenou částkou. Na pohledávku vyplývající ze smlouvy ze dne datum žalovaný uhradil celkem 7 150 Kč. Jelikož poskytnutá jistina činila 6 000 Kč, žalovaný touto úhradou v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. splnil celý svůj závazek a žalobkyni již na pohledávce z této smlouvy nic nenáleží. Na smlouvu ze dne datum pak žalovaný zaplatil pouze 3 050 Kč, kdy při poskytnutí jistiny ve výši 4 000 Kč stále žalobkyni dluží 950 Kč. Jelikož žalovaný tuto dlužnou částku neuhradil, soud ji výrokem I. tohoto rozsudku žalobkyni přiznal společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo z důvodu prodlení žalovaného se splácením dluhu právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
8. Vzhledem k výše uvedenému soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 259 Kč, a to včetně příslušenství.
9. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že úspěšnější byl žalovaný, náležela by mu náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní, nic netvrdil ani neprokazoval na svoji obranu a žádné náklady mu nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.