Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 132/2021-33

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 77 817 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 168 Kč jdoucím od 12. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 168 Kč jdoucím od 12. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 77 817 Kč s příslušenstvím spočívajícím v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 4 263,91 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 8 602,18 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 39 557 Kč jdoucím od 17. 7. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a s úrokem ve výši 19,67 % ročně z částky 39 557 Kč jdoucím od 17. 7. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že: Mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaným došlo dne 26.10.2017 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení - , o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu - , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, v jejímž je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V Smlouvy žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávný pro uzavření Smlouvy a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. , , v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení a nového , která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. - , o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti , o spotřebitelském úvěru (tj. 1.12.2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy (srov. ust. věty druhé , o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve Smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 43.952,00 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18.000,00 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách po 2.832,00 Kč počínaje 14.12.2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14.11.2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalovaného (tj. prodlení s hrazením splátek), na něž byl žalovaný ze strany právního předchůdce žalobce upozorňován, využil právní předchůdce žalobce svého práva a ke dni 05.06.2019 dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho okamžité úhradě. S ohledem na předčasnou splatnost dluhu nárokoval právní předchůdce žalobce úhrady za služby, sjednané v  Smlouvy v poměrné výši do data zesplatnění dluhu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu právního předchůdce žalobce řádně a včas neuhradil, vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo požadovat ode dne následujícího po splatnosti dluhu úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění dluhu, ode dne 15.06.2019, se současně neuhrazená jistina dále úročí až do jejího zaplacení úrokem ve výši 19,67 % ročně sjednaným v  Smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve Smlouvě sjednána). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.07.2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16.07.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámenodopisem ze dne 16.07.2020. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 2.832,00 Kč, z toho: na jistinu 443,00 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1.889,00 Kč a na poplatek za administrativní činnost 500,00 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 28.12.2017. Ke dni postoupení 16.07.2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 78.117,00 Kč, skládající se z: dlužné jistiny ve výši 39.557,00 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 29.260,00 Kč a dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 9.000,00 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 78.117,00 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje.Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 77.817,00 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 39.557,00 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 38.260,00 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8.602,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4.263,91 Kč, úroků ve výši 19,67 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39.557,00 Kč od 17.07.2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39.557,00 Kč od 17.07.2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 8.602,18 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 19,67 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 39.557,00 Kč od 15.06.2019 do data postoupení 16.07.2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 4.263,91 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 39.557,00 Kč od 15.06.2019 do data postoupení 16.07.2020. Před podáním žaloby byl žalovaný dle žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě soud postupoval dle , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce ani žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 26. 10. 2017 s právním předchůdcem žalobce právnická osoba anonymizováno smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč celkem 101 952 Kč, přičemž 40 000 představuje dle smlouvy úvěr a 61 952 Kč je ve smlouvě označeno jako celkové náklady úvěru, které jsou dále rozčleněny na úrok ve výši 43 952 Kč a poplatek 18 000 Kč. Úrok je ve smlouvě vyjádřen ve výši 56,68 % RPSN činí dle smlouvy 108 %. Úvěr ve výši 40 000 Kč byl dle smluvních ujednání poskytnut žalovanému převodem na jeho bankovní účet dne 27. 10. 2017. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020, kde byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího archu se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 27. 8. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 12. 2020 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právnická osoba nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úvěru podle ust. účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení v úvodních ustanoveních smlouvy.

6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvě o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 61 952 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 40 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako celkové náklady spotřebitelského úvěru, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněnými úroky. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že částky nákladů spotřebitelského úvěru byly ve smlouvách rozděleny na dvě části: na úroky a poplatky. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění těchto poplatků tak, aby vypadaly příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka nákladů spotřebitelského úvěru nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu dalších„ poplatků“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úroky ve výši 56,68 % ročně, je ujednáním neplatným dle obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v říjnu 2017 činila 8,71 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru.

7. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí úvěrové smlouvy, platí, že pokud je neplatné ujednání o úroku, je neplatná celá úvěrová smlouva. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit poskytnutou jistinu ve výši 40 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 40 000 Kč.

8. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný uhradil dosud celkem částku 2 832 Kč. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 37 168 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. , jehož výše vyplývá z ust. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný prokazatelně vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 27. 8. 2020. Podle č. , se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 1. 9. 2020 a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 11. 9. 2020. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 12. 9. 2020 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v  , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvším žalobci. Ze spisu je ale zřejmé, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a to ani jako nezastoupenému žalovanému ve smyslu Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.