Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 C 118/2020-33

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Térou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba ohledně zaplacení částky ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba ohledně zaplacení částky ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se žalobou podanou dne datum Okresnímu soudu v Ústí nad Labem domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku částka přísl. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobce zapůjčil žalovanému částku ve výši částka. Žalovaný se zavázal uhradit zápůjčku, obchodní úrok ve výši částka a poplatek ve výši částka v 29. pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka v celkové výši částka. Žalovaný se také zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,5% denně z částky s níž bude v prodlení Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, pouze uhradil částku ve výši částka, proto se dluh stal splatný dle smluvních podmínek ke dni datum. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši částka, úrok ve výši částka, poplatek ve výši částka, smluvní pokuta ve výši částka, úrok z prodlení ve výši částka, poplatky za upomínky ve výši částka. Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku neuhradil, proto byl žalobce nucen obrátit se svoji žalobou na zdejší soud.

2. Podle nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s tímto ustanovením soud jednal v nepřítomnosti žalovaného dne datum, neboť žalovaný se k jednání řádně nedostavil bez omluvy, i když byl řádně předvolán.

3. Z y označené jako smlouva číslo (smlouva o zápůjčce), obchodních podmínek, splátkového kalendáře, sazebníku soud zjistil, že tato byla podepsána žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne datum. Vyplývá z ní, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, jako bezúčelový spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě zápůjčky. Zápůjčka měla být poskytnuta převodem na účet žalovaného č. bankovní účet. Zápůjčka je úročena pevnou úrokovou sazbou ve výši 65 % ročně, má být splácena ve 30 měsíčních splátkách, 29 splátek ve výši částka a poslední splátka ve výši částka. První splátka byla splatná dne datum. Celková částka, kterou je potřeba zaplatit, činí částka. Bylo sjednáno, že pokud dlužník bude v prodlení s placením splátky, a byl vyzván písemně k zaplacení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů a neuhradil ji, má žalobce právo celou zbývající jistinu zesplatnit. Dále bylo sjednáno, že dlužník je povinen uhradit žalobci za každé jednotlivé porušení smlouvy smluvní pokutu ve výši dle sazebníku. Smluvní pokuta přitom může činit max. 50 % jistiny. V případě prodlení žalovaného má žalobce také nárok na zákonný úrok z prodlení. Ze sazebníku, který je součástí smlouvy, vyplývá, že žalobce je oprávněn účtovat měsíční poplatek za správu úvěru, náklady na vymáhání a smluvní pokuty v tam uvedené výši.

4. Z y označené jako vyčíslení pohledávky vyplývá, že žalovaný na zápůjčku uhradil celkem částku částka.

5. Z dopisu ze dne datum a ze dne datum vyplývá, že žalobce žalovaného 2x upomenul o zaplacení, posledním dopisem pak také zápůjčku zesplatnil pro prodlení žalovaného s placením a vyzval ho k zaplacení celého dluhu.

6. Z dopisu ze dne datum vyplývá, že zástupce žalobce žalovaného vyzval k zaplacení do datum s tím, že v opačném případě bude věc řešena soudní cestou.

7. Po provedeném dokazování soud dopěl k závěru, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník podepsali dne datum smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalovanému částku částka. Žalovaný žalobci vrátil celkem částku částka. Žalobce žalovanému zaslala dne datum výzvu k zaplacení celého dluhu do datum s tím, že jinak věc bude řešena soudně.

8. Z provedeného dokazování však nevyplývá, že žalobce provedl před poskytnutím zápůjčky řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného, resp. nevyplývá, že skutečnosti, které ohledně finančních možností žalovaného a souvisejících okolností zjistil nebo mohl zjistit (např. z výpisů z účtu žalovaného), správně vyhodnotil a učinil z nich správný závěr ohledně (ne) schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Soud na tomto místě podotýká, že rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, o kterém neměl pochybnosti, a žalobce se nedostavil k jednání a proto nemohl poučen dle při jednání k doplnění důkazů a tvrzení o tom že úvěruschopnosti žalovaného byla řádně z jeho strany ověřena.

9. Věc soud právně posoudil podle těchto ustanovení.

10. Podle ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).

16. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).

17. Po právní stránce soud vztah mezi žalobcem a žalovaným založený smlouvou hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o zápůjčce dle , (dále jen„ OZ“) a příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne datum; srov. především a 2 a a d) ZSÚ (žalobce úvěr nabízel v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti, popř. v rámci samostatného výkonu svého povolání).

18. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle , o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Nejvyšší soud ČR, v odůvodnění téhož rozsudku, také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

20. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , Nejvyšší soud ČR dovodil, že i v režimu úpravy dané ustanovením ve znění před novelou provedenou má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat.

21. Byť prostý gramatický výklad ustanovení § 86 a § 87 v rozhodné době (a dosud) platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) by mohl (zdánlivě) směřovat k závěru, že poskytovateli spotřebitelského úvěru k řádnému splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele postačí, pokud od něj zjistí a následně odborně vyhodnotí relevantní informace, soud je přesvědčen, že přijetí nové právní úpravy nic anonymizováno na povinnosti poskytovatele tyto informace ověřit způsobem popsaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku sp. zn. .

22. Povinnost ověřit informace získané od spotřebitele totiž lze dovodit logickým i teleologickým výkladem těchto ustanovení ZSÚ. Je-li poskytovatel povinen při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ) a má-li od spotřebitele získat spolehlivé informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZSÚ, nemůže se ověření informací, které mu spotřebitel sdělil, vyhnout. Ničím nepodložená důvěra v to, co spotřebitel poskytovateli při sjednávání úvěru sděluje, by byla postupem lehkovážným, nikoliv odborným. Informace, jež spotřebitel poskytovateli toliko sdělí (a nedoloží), nepochybně nelze považovat za informace spolehlivé, nýbrž pouze za informace tvrzené, nepodložené.

23. Nadto je namístě konstatovat, že účelem přijetí nové právní úpravy (obsažené v příslušných ustanoveních ZSÚ) jistě nebylo zmírnění povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, resp. výrazné usnadnění jejich postupu a fakticky (nevyhnutelně) zvýšení počtu spotřebitelských úvěrů sjednaných bez náležitého ověření, zda je spotřebitel schopen takový úvěr splácet (a splatit). Tedy nejen logický, ale také teleologický výklad ZSÚ vede k závěru, že na obsahu (rozsahu) dosavadní, rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR upřesněné povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před sjednáním spotřebitelského úvěru nic nezměnila ani současná právní úprava (§ 86 odst. 1 ZSÚ).

24. Konkrétně ve vztahu k této věci soud považuje za vhodné podotknout, že žalobce nepředložil žádné důkazy o tom, že zkoumal úvěruschopnosti žalovaného.

25. Dle názoru soudu v daném případě žalobce nedostál povinnosti stanovené ZSÚ, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky, když zcela zřejmě nezkoumal dostatečně schopnost žalovaného finanční prostředky splácet, nebo z případného zkoumání nevyvodila správný závěr o neschopnosti žalovaného úvěr splácet.

26. Přestože věta druhá ZSÚ stanoví, že námitku neplatnosti dle věty první tohoto ustanovení může uplatnit spotřebitel v tříleté promlčecí lhůtě, má soud za to, že je k této neplatnosti třeba přihlédnout i bez návrhu podle . Komunitární i vnitrostátní právní řád České republiky stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako ekonomicky slabší strany, konkretizované např. v  a násl. . Je-li tato zásada platnou součástí objektivního práva, musí být poskytnutá ochrana účinná, nikoliv jen formálně umožněná, nadto ve společenské realitě, která se vyznačuje vysokou pasivitou dlužníků sjednávajících (většinou nebankovní) úvěry tohoto typu a zároveň nízkou úrovní právního vědomí (a to již nejenom) na straně takových dlužníků, v jejímž důsledku ani v řízení aktivní dlužník zpravidla nevznese námitku neplatnosti úvěrové smlouvy. Obecné právní zásady„ bdělým náležejí práva“ a„ neznalost zákona neomlouvá“ ovšem v těchto případech musí ustoupit (ve své povaze zvláštní) zásadě ochrany spotřebitele - alespoň má-li tato ochrana být účinná a nikoliv pouze formálně deklarovaná. Ostatně právě neznalost práva může být příčinou (jednou z příčin) dlužnické pasivity.

27. Závěr soudu o povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez námitky dlužníka (spotřebitele) také podporuje teleologický výklad nové právní úpravy (ZSÚ). Smyslem a účelem přijetí nové právní regulace totiž jistě nebylo ani zásadní snížení účinné (tj. fakticky uplatňované) ochrany spotřebitele. K tomu by však zjevně došlo, jestliže by na místo absolutní neplatnosti vskutku nastoupila neplatnost (ve své podstatě) relativní, neboť pokud té se spotřebitel nedovolá, bude taková smlouva považována za platnou (srov. ). Funkcí (účelem) povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele ovšem je rovněž ochrana společnosti jako celku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

28. Relativní neplatnost právního jednání vymezuje jako neplatnost stanovenou na ochranu zájmu určité osoby, která jediná ji může namítnout. Pod takové vymezení tudíž neplatnost spotřebitelského úvěru podle ZSÚ nelze podřadit, a to právě proto, že se nejedná o neplatnost, jež má chránit (toliko) zájem určité osoby.

29. V těchto souvislostech je třeba hodnotit § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ jako ustanovení svou povahou pořádkové, jež nic nemění na tom, že právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, je neplatné absolutně, tedy od samého počátku, přičemž k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (námitky spotřebitele).

30. V případě neplatnosti podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ).

31. Soud shledal uzavřenou smlouvu neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok žalobce byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení.

32. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný - na základě neplatné smlouvy o zápůjčce - od žalobce přijal celkem částka a zaplatil celkem částka, což potvrdil sám žalobce. Proto soud shledal žalobu v plném rozsah nedůvodnou a rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I., neboť nevznikl žalobci nárok na žalovanou částku.

33. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle st. 1 věty prvé , podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch proti žalobci, proto by měl nárok na úhradu nákladů řízení. Protože mu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem II.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení Ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.