Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 259/2020-50

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 15 357,04 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 894 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 10. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 7 463,04 Kč, úroku ve výši 93,72 % ročně z částky 9 434,76 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení a dále úroku z prodlení z částky 13 367 Kč od 20. 3. 2020 do 9. 1. 2021 a z částky 5 473 Kč od 10. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 894 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 10. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 7 463,04 Kč, úroku ve výši 93,72 % ročně z částky 9 434,76 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení a dále úroku z prodlení z částky 13 367 Kč od 20. 3. 2020 do 9. 1. 2021 a z částky 5 473 Kč od 10. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 15. 10. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v nominální úrokové sazbě 93,72 % ročně, to vše v 18 měsíčních splátkách po 1 053 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, došlo k automatickému zesplatnění celého zůstatku úvěru ke dni 18. 3. 2020. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu zaplatila jen 2 106 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 11 569,34 Kč (původní jistina 9 434,76 Kč a přirostlý úrok 2 134,58 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 990,04 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z y nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto uzavřely účastnice dne 15. 10. 2019 (žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet č. bankovní účet částku 10 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 93,72 % ročně v celkem 18 měsíčních splátkách po 1 053 Kč splatných vždy do každého 13. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 18 954 Kč. Pro níže vyložený právní názor soud z této y žádná další skutková zjištění nečinil. Z přiložené y nazvané předsmluvní formulář soud zjistil, že se jedná o standardní evropskou informaci o spotřebitelském úvěru, která obsahuje informace o parametrech úvěru, jeho splácení, sankcích atp. Z y nazvané prohlášení klientů se pak podává, že žalovaná byla seznámena se zněním všech dokumentů, povinnými informacemi, je si vědoma výše úroků, nenachází se v úpadku a nemá dluhy.

4. Z dopisu ze dne 23. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně jím žalované oznámila, že úvěr podle návrhu ze dne 15. 10. 2019 schválila. Dopis obsahuje shrnutí parametrů poskytovaného úvěru a jeho součástí byl dále splátkový kalendář, ze kterého vyplývá, která část splátky připadá na úroky a která na jistinu. Z přiložené dodejky vyplývá, že tento dopis byl žalované doručen dne 25. 10. 2019.

5. Z y nazvané doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu soud zjistil, že dne 22. 10. 2019 žalobkyně žalované převodem na účet vyplatila 10 000 Kč.

6. Z y nazvané karta klienta soud zjistil, že žalobkyně od žalované eviduje úhrady celkem ve výši 2 106 Kč. Dále z této y vyplývá, že žalovaná byla v prodlení se splácením od první splátky, přičemž uhradila pouze dvě.

7. Z y nazvané hodnocení klienta soud zjistil, že tuto u vyplňoval zprostředkovatel úvěru. Ten zde zaznamenal, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem částka, žije sama u rodičů, má základní vzdělání a jejími jedinými výdaji je životní minimum částka, náklady na bydlení ve výši částka a splátky žalobkyni ve výši částka měsíčně. I s počítanou rezervou (částka) pak žalované měsíčně zbývají volné zdroje ve výši částka.

8. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná byla od datum zaměstnána u společnosti právnická osoba na dobu určitou do datum na pozici operátor výroby. Z dodatku ze dne datum soud zjistil, že se žalovaná se zaměstnavatelem dohodla na pracovním poměru na dobu neurčitou.

9. Z výplatních pásek žalované soud zjistil, že v srpnu 2019 činil její čistý měsíční příjem částka, z čehoč základní hrubá mzda činila jen částka a ve zbytku se pak jednalo o různé příplatky, dále v září 2019 pak činila čistá mzda žalované částka, z čehož základní hrubá mzda činila jen částka, ve zbytku se opět jednalo o různé příplatky. Z předložených detailů platby soud zjistil, že žalované byla uvedená čistá mzda na účet vyplacena.

10. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k dotazu na rodné číslo žalované ji tento registr 21. 10. 2019 v údaj o čase hodin ztotožnil s tím, že zde byl záznam o již uhrazeném nedoplatku za služby elektronických komunikací.

11. Z výpisu lustrace nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že u žalované je vedeno skóre 327, tj. nižší střední kategorie.

12. Z dopisu ze dne 13. 2. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

13. Z dopisu ze dne 16. 3. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

14. Z dopisu ze dne 18. 3. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované, že jelikož se dostala do prodlení delším než 65 dnů, došlo k tomuto dni k automatickému zesplatnění celého úvěru.

15. Z dopisu ze dne 19. 8. 2020 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně oznámila žalované, že ke dni 18. 3. 2020 došlo k zesplatnění úvěru a vyzývala ji k zaplacení jistiny ve výši 11 569,34 Kč (původní jistina 9 434,76 Kč a přirostlý úrok 2 134,58 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 770,21 Kč, a to nejpozději do 15 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.

16. Z podacího archu ze dne 20. 8. 2020 soud zjistil, že toho dne žalobkyně zasílala žalované zásilku č. RR číslo 7 CZ anonymizováno.

17. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky soud zjistil, že žalobkyně má od datum povoleno poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

18. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastnice dne 15. 10. 2019 (žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele) uzavřely smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet částku 10 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 93,72 % ročně v celkem 18 měsíčních splátkách po 1 053 Kč splatných vždy do každého 13. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 18 954 Kč. Žalobkyně dne 22. 10. 2019 sjednané peněžní prostředky poskytla, avšak žalovaná jí zaplatila pouze 2 106 Kč (tedy jen dvě splátky, a to se značným zpožděním), v důsledku čehož jí žalobkyně adresovala několik upomínek s upozorněním na zesplatnění úvěru. Zástupkyně žalobkyně pak žalované v tzv. předžalobní upomínce oznámila, že jelikož se dostala do prodlení delšího 65 dnů, stal se celý zůstatek úvěru ve výši ke dni 18. 3. 2020 splatným. Při uzavření smlouvy byla žalovaná zaměstnána u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou jako oprátorka výroby s čistým měsíčním příjmem cca částka, přičemž z velké části se vždy jednalo o příplatky. Před uzavřením uvedené smlouvy žalovaná žalobkyni (resp. zprostředkovateli) předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky za srpen a září 2019 a potvrzení, že jí byla mzda na účet vyplacena. Zprostředkovatel pak ohledně výdajů žalované vycházel z životního minima, nákladů na bydlení ve výši částka a splátek žalobkyni ve výši částka. Žalobkyně sama pak žalovanou prověřila v registru SOLUS a nebankovním registru klientských informací.

19. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila, osobu žalované lustrovala v nebankovním registru klientských informací, registru SOLUS a její příjmy ověřila výplatními páskami. Přitom dospěla k závěru, že žalovaná má dostatek volných zdrojů (částka). Ohledně výdajů žalované zprostředkovatel úvěru počítal jen s údajem o životním minimu (pro rok 2019 podle ), aniž zjišťoval skutečné výdaje žalované, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje, které nikterak neověřoval. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že podle zprostředkovatele žalované měsíčně zbývaly volné zdroje ve výši částka, přičemž úvěr měl být poskytnut ve výši jen 10 000 Kč, tedy méně, než měly činit volné zdroje žalované. Vyvstává pak otázka, proč si žalobkyně nevyžádala alespoň výpis z účtu žalované, na který měl být sjednávaný úvěr vyplacen, aby měla alespoň základní přehled o skutečné finanční situaci žalované, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovaná již žalobkyni měla splácet jiný závazek ve splátkách po 2 967 Kč. Bylo by ostatně s podivem, pokud by průměrně rozumná osoba s měsíčně takto vysokými volnými zdroji byla ochotna získat úvěr za tak nehorázný úrok, jako byl uveden v uzavřené smlouvě, a to se splatností déle než rok, aniž by získala případný úvěr od kterékoliv banky s úrokem pod 10 % (jak je banky v době uzavření předmětné smlouvy obvykle poskytovaly). Shora uvedené pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalované poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle zákona o spotřebitelském úvěru za užití o. z.

25. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná již takto vydala 2 106 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 7 894 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované a jeho výši, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 8. 1. 2021 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 9. 1. 2021, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 10. 1. 2021 do prodlení.

26. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 894 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o. z. jdoucích od 10. 1. 2021 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

27. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 7 463,04 Kč, úroku ve výši 93,72 % ročně z částky 9 434,76 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení a dále úroku z prodlení z částky 13 367 Kč od 20. 3. 2020 do 9. 1. 2021 a z částky 5 473 Kč od 10. 1. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

28. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.