Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
24 C 285/2020-58
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 25 455 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 075 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 25. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 15 380 Kč, úroku ve výši 11 071,96 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 18 139,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 3 729,16 Kč, úroku z prodlení z částky 18 139,33 Kč od 7. 12. 2019 do 24. 1. 2021 a úroku z prodlení z částky 8 064,33 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 075 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 25. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 15 380 Kč, úroku ve výši 11 071,96 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 18 139,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 3 729,16 Kč, úroku z prodlení z částky 18 139,33 Kč od 7. 12. 2019 do 24. 1. 2021 a úroku z prodlení z částky 8 064,33 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 23. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se co do 14 710 Kč jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy číslo uzavřené dne 24. 5. 2016 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy společnost zapůjčila žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit kapitalizovaný úrok v sazbě 23,72 % ročně ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a životní pojištění ve výši 290 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, a to 2 980 Kč. Co do 10 745 Kč se pak jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy číslo uzavřené dne 23. 2. 2016 mezi žalovaným a společností. Na základě uvedené smlouvy společnost zapůjčila žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit kapitalizovaný úrok v sazbě 23,72 % ročně ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a životní pojištění ve výši 290 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, a to 6 945 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek postoupen žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané smlouva o půjčce soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 23. 2. 2016 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč představující kapitalizovaný úrok v sazbě 23,72 % ročně ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 290 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Součástí smlouvy se pak prostřednictvím včleňovací doložky staly smluvní podmínky. Podpisem této listin y žalovaný stvrdil, že mu byla částka 10 000 Kč v hotovosti předána.
4. Z listin y nazvané Smluvní podmínky soud zjistil, že je zde mimo jiné stanovena výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně (pro případ 58 splátek) a dále tato listin listina obsahuje ujednání technického charakteru o způsobu placení splátek, odstoupení od smlouvy, atp.
5. Z listin y nazvané karta zákazníka soud zjistil, že žalovaný zde uvedl údaje o svém zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí s manželkou ve vlastním, má další závazek u právnická osoba, který splácí po částka měsíčně. Na bydlení vynakládá částka, částka na domácnost a částka na spoření. K ověření těchto údajů byly předloženy: pracovní smlouva, výplatní pásky a SIPO.
6. Z další listin y nazvané smlouva o půjčce soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 24. 5. 2016 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč představující kapitalizovaný úrok v sazbě 23,72 % ročně ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 290 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Součástí smlouvy se staly smluvní podmínky, kde je mimo jiné stanovena výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně (pro případ 58 splátek). Podpisem této listin y žalovaný stvrdil, že mu byla částka 10 000 Kč v hotovosti předána.
7. Z listin y nazvané karta zákazníka soud zjistil, že žalovaný zde uvedl údaje o svém zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí s manželkou ve vlastním, má další závazek u právnická osoba, který splácí po částka měsíčně a u společnosti, který splácí po částka měsíčně. Na bydlení vynakládá částka, částka na domácnost a částka na spoření. K ověření těchto údajů byly předloženy: pracovní smlouva, výplatní pásky a SIPO.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 6. 12. 2019 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávek za žalovaným uplatněných v tomto řízení.
9. Z dopisu ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že jím společnost žalovanému oznámila, že pohledávky za ním ze shora citovaných smluv postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 7. 1. 2020.
10. Z dopisu ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že jím byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě celkem 42 721,34 Kč s tím, že pokud tak do 14. 5. 2020 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby v této věci. Dopis obsahuje mimo jiné i stručný právní rozbor vzniku pohledávky. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 10. 5. 2020.
11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovaným uzavřela dvě smlouvy, na základě kterých mu předala dvakrát 10 000 Kč, a to dne 23. 2. 2016 a 24. 5. 2016. V obou případech se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti kapitalizovaný úrok v sazbě 23,72 % ročně ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 290 Kč, to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Před uzavřením smluv obchodní zástupce společnosti se žalovaným sepsal formulář nazvaný karta zákazníka, kde jsou uvedeny příjmy žalovaného, jeho některé výdaje, osobní stav, typ bydlení, atp. U příjmů je uvedena mzda částka a ve druhém případě částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí s manželkou ve vlastním, má další závazek u právnická osoba, který splácí po částka měsíčně. Na bydlení vynakládá částka, na domácnost částka a na spoření částka (ve druhém případě jsou výdaje lehce zvýšené). K ověření těchto údajů byly předloženy: pracovní smlouva, výplatní pásky a SIPO. Tyto pohledávky pak byly dne 6. 12. 2019 postoupeny žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno a zástupce žalobkyně znovu žalovaného před podáním žaloby vyzýval k jejich úhradě.
12. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
13. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.
14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
16. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný ve vztahu ke společnosti vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru) a předmětem zápůjček měla být částka 10 000 Kč, podléhal vztah mezi společností a žalovaným úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Ze shora citovaného § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva). Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, a pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru nezkoumá úvěruschopnost klienta s odbornou péčí, neplatnost smlouvy posoudit jako absolutní (§ 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále již jen „o. z.“), ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v kartě zákazníka. Tyto doklady nicméně součástí smlouvy ani zákaznické karty nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z žaloby, smlouvy ani zákaznické karty pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena téhož dne, kdy žalovaný sdělil informace o svých příjmech a výdajích (a téhož dne byly žalovanému peněžní prostředky v hotovosti vyplaceny), aniž by se z předložených listin podávalo, že právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv kvalifikovaně tvrzení žalovaného o jeho majetkové situaci verifikovala (alespoň výpisem z bankovního účtu). V obou případech přitom bylo nasnadě věnovat majetkové situaci žalovaného bližší pozornost, neboť se nejednalo o jeho první závazek a u druhé zápůjčky měl na splátky vynakládat již čtvrtinu svých příjmů. Vzhledem k uvedenému soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů nezbylo, než na uzavřené smlouvy o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatné podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
19. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 20 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 9 925 Kč a k vydání tak zbývá jen 10 075 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného a jeho výši, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 23. 1. 2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 24. 1. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 25. 1. 2021 do prodlení. Žalobou uplatněné nároky pak byly v souladu s § 1879 o. z. postoupeny žalobkyni.
20. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 075 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 25. 1. 2021 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
21. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 15 380 Kč, úroku ve výši 11 071,96 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 18 139,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 3 729,16 Kč, úroku z prodlení z částky 18 139,33 Kč od 7. 12. 2019 do 24. 1. 2021 a úroku z prodlení z částky 8 064,33 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smluv o zápůjčce, které však byly shledány neplatnými. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
22. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.