Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
70 C 271/2020-45
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Nekolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 684 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 6 684 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 6 684 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 6 684 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 6 684 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 684 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že se její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále také jen jako„ věřitel“), se žalovaným uzavřela prostřednictvím své webové stránky webová adresa smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na účet žalovaného č. bankovní účet, a to dne datum. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 684 Kč. Žalovaný na úvěr ničeho nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 684 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky za období od datum do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě, ale nezaplatil ničeho.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
4. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků u obou jednání, když žalobkyně se z obou jednání omluvila a žalovaný se k jednáním bez omluvy nedostavoval.
5. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, ani že tato společnost žalovanému poskytla finanční prostředky.
6. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, tak toto tvrzení se žalobkyni prokázat nepodařilo. V listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu navrhla a soud je při nařízeném jednání provedl, je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalovanému známy a byly jím písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalovaného, byl připojen jiný či elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen„ NOZ“). Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by mezi smluvními stranami skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní.
7. Po právní stránce soud vztah mezi společností právnická osoba a žalovaným založený dle tvrzení žalobkyně smlouvou hodnotil jako právní vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne datum. S ohledem na neprokázání uzavření smlouvy o úvěru soud věc posuzoval také dle § 2991 OZ jako možný nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
8. Žalobkyně však neprokázala ani, že by společnost právnická osoba poskytla žalovanému finanční prostředky. Ze sdělení právnická osoba, které si soud k návrhu žalobkyně od ní vyžádal, vyplynulo, že účet. č. bankovní účet nebyl nalezen v databázi účtů.
9. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným ani poskytnutí finančních prostředků žalovanému, soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl.
10. Soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně, byť po omluvě, nedostavila k jednáním, soud jí nemohl poskytnout poučení o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání výše uvedených skutečností a o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Stejně tak lze uvést, že dokazování se provádí na jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Není povinností soudu, aby před jednáním přezkoumával důkazy a upozorňoval účastníka na chybějící důkazy, resp. na možnost neunesení důkazního břemene.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).