Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 12/2021-61
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 000 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému uhradit jí částku ve výši 2 000 Kč z titulu smluvní pokuty za nevrácené zařízení a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti právnická osoba V rámci uzavřené smlouvy bylo žalovanému poskytnuto přijímací zařízení právnická osoba anonymizována čtyři slova (SN: číslo anonymizováno), převzetí zařízení potvrdil žalovaný podpisem zakázkového listu ze dne datum. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy tím, že neplatil řádně poplatky za poskytnuté služby elektronických komunikací. Vzhledem k uvedenému v souladu čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně jednostranně ukončila smluvní vztah založený smlouvou, a to odstoupením od smlouvy ze dne datum, žalovaný byl zároveň vyzván k vrácení zařízení ve stanovené lhůtě s upozorněním na možnou sankci v podobě smluvní pokuty, nebude-li tato povinnost splněna. Dle čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek je uživatel povinen vrátit dočasně poskytnuté zařízení žalobce nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy. Jestliže účastník nevrátí zařízení poskytovatele ve lhůtě uvedené v odstavci 7. 4. nebo je vrátí ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, je žalobce oprávněn vyúčtovat účastníkovi jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku za nevrácené zařízení. Žalovaný zařízení nevrátil, poskytovateli tedy vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 2 000 Kč dle ceníku. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po výzvě zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2020.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Jelikož žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. , dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně výslovně souhlasila s takovýmto postupem, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval.
4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo ze dne datum, ceníku služeb právnická osoba, zakázkového listu ze dne datum podepsaného žalovaným, všeobecných obchodních podmínek, odstoupení od smlouvy ze dne datum, výzvy k úhradě nedoplatku a vrácení zařízení ze dne datum vzal soud v daném případě za spolehlivě zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Na základě citované smlouvy právní předchůdce žalobkyně pronajal žalovanému přijímací zařízení právnická osoba anonymizována čtyři slova (SN: číslo příjmení: za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy. Převzetí zařízení žalovaný potvrdil podpisem zakázkového listu ze dne datum. Soud má dále za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně od smlouvy pro neplnění povinností ze stany žalované odstoupil. Ve lhůtě 7 dnů od data ukončení smlouvy byl žalovaný povinen v souladu s čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek vrátit dočasně poskytnuté zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, vznikl předchůdci žalobkyně nárok na úhradu jednorázové smluvní pokuty, dle sazebníku v částce 2 000 Kč za zařízení. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, přílohy o úhradě ceny za postoupení a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2019. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2019 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky.
5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník “) platí že, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
6. Podle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Soud na základě předložených listin dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby. Mezi stranami vznikl uzavřením smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací závazek v podobě nájmu shora specifikovaného zařízení, jímž se předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout specifikované zařízení, a žalovaný se zavázal za nájem zařízení hradit předchůdci žalobkyně nájemné. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost předat předmět nájmu (specifikované zařízení) žalovanému k užívání, avšak žalovaný neuhradil splatná vyúčtování za nájem zařízení v rozporu se shora citovaným ust. § 2201 občanského zákoníku , čímž se s odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku dostal do prodlení s plněním svých povinností. Mezi stranami byla dále utvrzena povinnost žalovaného v případě porušení jeho smluvních povinností zaplatit předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za zařízení. Dle žalobních tvrzení žalovaný dosud předchůdci žalobkyně nevrátil předmětné zařízení v rozporu s čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek, v důsledku čehož vznikl předchůdci žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za nevrácené zařízení. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a na svou obranu ničeho neuvedl. V tomto kontextu dále soud uvádí, že ujednání o smluvní pokutě soud shledal ještě přiměřeným, neboť tím, že žalovaný dosud nevrátil předmětná zařízení, které předchůdce žalobkyně poskytuje svým zákazníkům jako předmět nájmu, fakticky připravil předchůdce žalobkyně o možný další nájem za nevrácené zařízení. Dále soud pro úplnost odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 dle kterého platí, že„ ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení právní povinnosti na další právní skutečnosti, není dle § 1 odst. 2 o. z. zakázáno a je tedy přípustné“; (...) „zákon nezakazuje, aby strany vznik práva na zaplacení smluvní pokuty kromě porušení povinnosti dlužníkem vázaly i na odstoupení od smlouvy věřitelem.“. Aktivní legitimace žalobkyně byla v řízení podložena shora uvedenou postupní smlouvou a příloh na ni navazující. Soud tedy s ohledem na shora řečené žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal povinnostmi uvedenými ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroků z prodlení požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále pak odměně za tři úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb. , když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1 , odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, tj. náklady řízení představují částku v celkové výši 1 489 Kč. Žalovaný je s ohledem na výše řečené povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám jejího zástupce dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. a žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.