Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (9)No categories available
36 C 388/2020-199
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 696,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 696,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 15 696,18 Kč jdoucím od 24. 9. 2018 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 696,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 15 696,18 Kč jdoucím od 24. 9. 2018 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu ve znění dovyspecifikovaném při ústním jednání domáhal po žalované zaplacení částky 15 696,18 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná coby úvěrovaná uzavřel dne 17. 2. 2017 se společností právnická osoba (dále též jen„ předchůdce žalobce“) smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě úvěrové smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalované úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala v pravidelných měsíčních splátkách úvěr vrátit. Úvěr byl poskytnut za úrok ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky. Žalovaná čerpala úvěr až do výše 43 959,58 Kč, kterou měla vrátit v souladu s příslušnými výpisy generovanými a doručovanými žalované prostřednictvím jejího uživatelského účtu. Dle transakční historie žalovaná uhradila předchůdci žalobce částku ve výši 58 649,47 Kč. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu úvěru ve výši 15 696,18 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku ve výši 1 000 Kč, nicméně dlužnou částku ve výši 15 696,18 Kč neuhradila ani na výzvu zástupce žalobce.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se žalovaná bez omluvy a bez případné řádné a včasné žádosti o odročení ústního jednání nedostavila, soud tedy postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.
4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná uzavřela dne 17. 2. 2017 s právním předchůdcem žalobce smlouvu o revolvingovém úvěru na dobu neurčitou, na jejímž základě se předchůdce žalobce zavázal žalované poskytnout úvěrový limit ve výši 35 000 Kč převodem na její bankovní účet a žalovaná se zavázala předchůdci žalobce úvěr vrátit spolu s úrokem z úvěru formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 1 000 Kč včetně úroku z úvěru a poplatku za čerpání. Strany si ve smlouvě sjednaly úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek z částky každého čerpání ve výši 12,5 % RPSN bylo ve smlouvě vyjádřeno ve výši 264,42 %. V článku VI. smlouvy si strany ujednaly další sankce pro případ prodlení žalované – a to mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení a částky ve výši 250 Kč představující náhradu účelně vynaložených nákladů (smlouva o úvěru). Skutečnost, že žalovaná skutečně uzavřela citovanou úvěrovou smlouvu, soud dovozuje z výpisů z účtu předchůdce žalobce založených na č. l. 119 – 142 a sdělení bankovního účtu žalované, který potvrdil, že žalovaná je majitelkou účtu, na který zaslal předchůdce žalobce v minulosti částku ve výši 43 959,59 Kč (výpisy z účtu, sdělení banky ze dne 5. 2. 2021). Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 vč. přílohy k postupní smlouvě na č. l. 155. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 vyplývá, že předchůdce žalobce oznámil žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Z finančního přehledu pohledávky za žalovanou ze dne 19. 2. 2021 vyplývá, že žalovaná ke dni 14. 8. 2019 celkem uhradila částku ve výši 58 649,47 Kč. Žádné další důkazy nebyly k návrhu žalobce prováděny.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobce nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy.
6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z poskytnutých peněz předchůdci žalobce zaplatit. V řízení bylo totiž prokázáno v úvěrové smlouvě si strany ujednaly úrok ve výši 8,5 % měsíčně, tj. 102 % ročně (!). Při hodnocení platnosti smlouvy o úvěru je nutno rovněž přihlédnout k dalšímu poplatku za čerpání ve výši 12,5 % z čerpané částky – tj. částky, o kterou se navyšuje úrok z úvěru. Rovněž soud přihlížel k dalším sankčním ustanovením v úvěrové smlouvě a to smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Další poplatky za čerpání a sankce spojené s prodlením žalované pouze umocňují závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Soud tak shrnuje, že shledal ujednání o úroku z úvěru ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že průměrná výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období činila cca 10 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru.
7. Jelikož je ujednání o úrocích esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, které nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (§ 2395 občanského zákoníku ), je celá smlouva jako celek neplatná. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit poskytnutou jistinu ve výši 43 959,58 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku 43 959,58 Kč.
8. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby a listin k ní připojených vyplývá, že žalovaná uhradila k 14. 8. 2019 celkem částku 58 649,47 Kč. Celý předmět bezdůvodného obohacení tedy již vydala, a proto soud žalobu zamítl.
9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž převážně úspěšná žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu vyplývá, že žalované žádné náklady řízení v tomto řízení nevznikly, a to ani jako nezastoupenému účastníkovi ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. , a proto rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.