Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 273/2020-21
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, ohledně částky částka a úroku ve výši 86,11 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka.
III. Žádný z účastníků nemá právo na nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně částky [částka] a úroku ve výši 86,11 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. III. Žádný z účastníků nemá právo na nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne
datum (dále také„ smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy byl dne datum žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,71 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši částka. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů u splátky číslo splatné dne datum, v důsledku čehož následně došlo dne datum automaticky k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se pak celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši částka byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy o úvěru tak žalovaný ke dni sepsání žaloby dluží žalobkyni částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši částka (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši
částka) s příslušenstvím, smluvní pokuty v celkové výši částka a nákladů vymáhání částka, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši částka za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem datum do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši částka. Žalovaný dále dluží úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka ode dne
číslo do zaplacení, přičemž žalobce požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 86,11 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě.
2. Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil.
3. Z listin y nadepsané jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo“ soud zjistil, že žalovaný učinil dne datum žalobkyni návrh na uzavření smlouvy, v níž by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka a žalovaný by se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po částka, přičemž pevná úroková sazba by byla sjednána ve výši 129,7 % ročně na celou dobu splácení úvěru. Celková částka splatná žalovaným by tedy činila částka.
4. Z listin y nadepsané jako„ Oznámení o schválení úvěru k č. SRÚ číslo“ ze dne
datum soud zjistil, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy ze dne datum.
5. Z listin y nadepsané jako„ Doklad o vyplacení úvěru - otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ soud zjistil, že dne datum byla z účtu žalobkyně připsána na účet žalovaného částka ve výši částka pod variabilním symbolem číslo
6. Z listin y nadepsané jako„ Karta klienta“ soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni za období od datum do datum celkem částku částka.
7. Z listin y nadepsané„ Hodnocení klienta“ soud zjistil, že při poskytnutí úvěru vycházela žalobkyně z příjmů žalovaného částka ze zaměstnání, výdajů částka (životní minimum), nákladů na bydlení částka (vlastní) s tím, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, žije sám. Uvedené příjmy byly potvrzeny výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvou a výplatními lístky.
8. Z výzvy k zaplacení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky (2 dlužné splátky).
9. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že hodnota skóre žalované bylo 239 (kategorie I (číslo) – nízké body, vyšší riziko, úvěr výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).
10. Z výpisu ze příjmení soud zjistil, že žalovaný neměl v registru k datum žádný záznam.
11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ustanovení § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
13. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
15. Soud má v tomto řízení za prokázané, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši částka a naproti tomu závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách a zaplatit úrok ve výši 129,71 % ročně. Žalobkyně poskytla dne datum žalovanému převodem na účet částku ve výši částka. Žalovaný uhradil v období od datum do datum žalobkyni částku v celkové výši částka.
16. Soud má za prokázáno, že žalobkyně splnila dostatečně svou povinnost (stanovenou v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. ) zkoumat, zda je žalovaný schopen úvěr splácet.
17. Soud se dále zabýval tím, zda ujednání o úroku není zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť k této skutečnosti soud přihlíží i bez návrhu z úřední povinnosti. Soud dospěl k závěru, že toto ujednání je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 OZ , neboť ujednaná výše úroku 129,71 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání (ke stejnému závěru by pak bylo třeba dospět i ohledně žalobkyní požadovaného úroku ve výši 86,11 % ročně). Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ obč.zák.), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 , všechna rozhodnutí jsou dostupná na webová adresa)
18. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 31.7.2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013 , půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 tr. zákoníku o anonymizováno lichvy.
19. Tedy již samotná výše úroku přesahující 129,71 % ročně je tak zjevně v rozporu s dobrými mravy a tak zjevně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu, že není ani nutno ji srovnávat s údaji databáze obec národní banky příjmení. Obecně je za obvyklou míru úroku u úvěru poskytovaných nebankovními institucemi považován úrok okolo 30 % ročně. Ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba 129,71 % pak představuje více než čtyřnásobek sazby obecně akceptované u úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Z těchto důvodů, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu. U žalobkyně se jedná o běžnou praxi, jak je okresnímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Toto zcela běžné jednání žalobkyně (sjednávání takto vysokých úroků u spotřebitelských úvěrů) pak nelze aprobovat a je třeba je posoudit jako zjevně rozporné s dobrými mravy.
20. V této souvislosti je pak třeba uvést, že ve smlouvě o úvěru byla jako pevná sjednána úroková sazba 129,71 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a předsmluvním formuláři. Tuto sazbu je tedy třeba posoudit jako úrokovou sazby, která byla mezi účastníky sjednána, byť žalobkyně uvádí, že se jedná o efektivní úrokovou míru, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou mírou není obecně známý, žalovaný tedy při uzavírání smlouvy nemohl předpokládat, že ve smlouvě uvedenou sazbu hodlá žalobkyně ještě nějak přepočítávat. Za situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 129,71 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat mezi účastníky za sjednanou.
21. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. příjmení, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1 −654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 číslo). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ).
22. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § číslo odst. 2 a § 2993 o.z., které jsou si smluvní strany povinny vydat. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku ve výši částka, žalovaný dosud zaplatil částku v celkové výši částka a je tedy povinen vrátit žalobkyni částku částka. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o.z. z této částky od datum, neboť nejpozději k datum byl žalovaný k zaplacení dlužné splátky vyzván.
23. Je pravdou, že žalovaný se jednání neúčastnil a sám v průběhu řízení nepožadoval, aby mu druhá strana vydala, co získala, tj. podle doslovného znění ust. § 2993 věta druhá o.z. Soud má však za to, že uvedené ustanovení nelze vykládat striktně doslovně zejména v případě spotřebitelských smluv. Soud je toho názoru, že v případě vrácení toho, co bylo plněno na základě neplatné smlouvy, musí soud z úřední povinnosti přihlédnout také k tomu, co na neplatnou smlouvu spotřebitel již plnil a tato skutečnost nepochybně z tvrzení a záznamů poskytujícího podnikatele vyplývá. Pokud by soud vykládal ustanovení § 2993 o.z. tak, že strana má právo na vrácení toho, co plnila pouze za předpokladu, jestliže tento nárok výslovně požaduje, docházelo by tak k evidentní nespravedlnosti. Za situace, kdy vývoj právní úpravy jak národní, tak evropské dlouhodobě a cíleně směřuje k ochraně slabší strany – spotřebitele, by byl zcela popřen smysl takové úpravy. Po mnoho let dochází stále k masivnějšímu příklonu k ochraně spotřebitele, a to to i bez jakékoli jeho vlastní iniciativy a vyjádření vůle.
24. Ohledně výkladu zákonných ustanovení je nutno poukázat na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp.zn. I. ÚS 2063/17 . Podle něho při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobo d a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení, a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Výklad a použití právního předpisu pak podle § 2 odst. 3 o.z. nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke anonymizováno nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
25. K výkladu právního předpisu se Ústavní soud vyjádřil rovněž ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. II. ÚS 1648/10 . Zde uvedl, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Ústavní soud přitom mj. zdůraznil, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 , Sbírka rozhodnutí, svazek 7, nález číslo str. 87, vyhlášen pod číslo Sb., nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 19/98 , Sbírka rozhodnutí, svazek 13, nález číslo str. 131, vyhlášen pod číslo Sb.). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém je třeba vždy nalézat i principy uznávané demokratickými právními státy.
26. Dále je nutno poukázat na nálezy Ústavního soudu ze dne datum, sp.zn. I. ÚS 199/11 a ze dne datum sp.zn. III ÚS 4084/12 , kde Ústavní soud vyjádřil, že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů.
27. Rovněž lze upozornit na rozhodnutí Soudního dvora ze dne datum sp.zn. C číslo, v němž Soudní dvůr rozhodl v tom smyslu, že směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že brání takové vnitrostátní úpravě, která je v rozporu se smyslem a účelem této směrnice (věc se týkala toho, zda lze vázat vnitrostátní úpravou na výslovnou námitku spotřebitele zkoumání, jestli došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele).
28. Jestliže by tedy soud vykládal ust. § 2993 o.z. tak, že spotřebitel musí výslovně požadovat, aby mu podnikatel vydal to, co od něho získal, došlo by k naprosto absurdní situaci. Aniž spotřebitel cokoli namítá a aktivně se brání, je jako slabší strana (podle konstantní národní i evropské judikatury) chráněn, soud přihlíží k neplatnosti ze stanovených důvodů z úřední povinnosti. Tato ochrana nemá zajisté být akademická, ale má vést ke konkrétním dopadům, a to k ochraně majetkové sféry spotřebitele. Takže postupnými kroky soud spotřebitele v každé fázi chrání i bez jejich aktivity a na samém konci procesu by zabránil účelu, kterého mělo být dosaženo. Spotřebiteli by takto soud dal najevo, že ho sice bez jeho vůle jako slabší stranu chrání, ale pokud na konci celého procesu aktivně a fundovaně nevystoupí a nebude požadovat na druhé straně to, co již zaplatil, fakticky tedy nevznese námitku započtení, nebude v tom rozsahu chráněn a znovu bude odsouzen k tomu, aby zaplatil to, co dostal, bez ohledu na to, co již zaplatil. Takový výklad proto není přípustný, neboť naprosto odporuje smyslu právní úpravy.
29. Neplatnost smlouvy zavinila žalobkyně, která požaduje za zapůjčení peněz lichevní úrok, Proto také nesmí těžit z protiprávního stavu, který sama vyvolala.
30. Z výše uvedených důvodů nelze trvat na tom, aby žalovaný musel výslovně uplatnit svůj nárok na již poskytnuté plnění. Soud proto přihlédl z úřední povinnosti k částce, kterou žalovaný již žalobkyni plnil.
31. Další nároky uplatněné žalobkyní (část jistiny, smluvní úrok, smluvní pokuty a část zákonného úroku z prodlení) soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl.
32. S ohledem na výše uvedený právní názor se soud hodnocením dalších provedených důkazů nezabýval.
33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tím, že z obsahu spisu nevyplývá, že by převážně úspěšnému žalovanému v řízení vznikly nějaké náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.