Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 132/2021-38

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 439 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 8. 8. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 439 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 439 Kč od 8. 8. 2019 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 360,93 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 8. 8. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 2 439 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 439 Kč od 8. 8. 2019 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 360,93 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 6 439 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 8.8.2019 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Uvedl, že s žalovanou dne 24.1.2019 uzavřel Smlouvu o úvěru dle ( ). K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictví webových stránek webová adresa, kdy na mobilní telefon žalované byl zaslán podpisový SMS kód, který žalovaný zadal na shora uvedené webové stránce, popř. do mobilní aplikace, čímž došlo k uzavření smlouvy. Identita žalované byla ověřena prostřednictvím terminálu právnická osoba při výběru hotovosti ze strany žalované dne 24.1.2019. Úvěr byl žalované poskytnut na 24 měsíců, avšak úvěr žalovaná ani zčásti nesplatila. Žalobce tak po žalované požaduje uhradit dlužnou jistinu ve výši 4 000 Kč, poplatek za uzavření smlouvy o úvěru ve výši 132 Kč, poplatek za výplatu terminálu sazky ve výši 249 Kč, úroky ve výši 980 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 560 Kč (zaslání 3x upomínky á 100 Kč a 2 x á 130 Kč). Dále žalobce po žalované požaduje uhradit smluvní pokutu celkem ve výši 1 489 Kč (2 x 500 Kč za opožděné platby a 1 x 498 Kč (což je 10% z nesplacené jistiny a úroků). Žalobce rovněž uvedl, že při sjednání úvěru zkoumal bonitu žalované a to lustrací v příslušných registrech. Protože žalovaná dlužnou částku neuhradila, domáhá se žalobce svého nároku soudní cestou.

2. Týden před konáním ústního jednání žalobce rozšířil žalobní návrh o částku 980 Kč s tím, že v petitu žalobního návrhu opomněl uvést úroky ve výši 980 Kč. Rozšíření žaloby o uvedenou částku soud zamítl, o čemž bylo rozhodnuto v samotném usnesení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byla žalované doručena mj. na evidenční adresu adresu, kde jí byly dne datum uloženy na poště a následně po uplynutí úložní doby jí byly vhozeny do poštovní schránky.. Žalobce se z účasti na ústním jednání omluvil.

4. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Z Úvěrové smlouvy soud zjistil, že tuto uzavřel žalobce s žalovanou elektronicky a na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka 4 000 Kč. Poplatek za sjednání úvěru byl dohodnut ve výši 132 Kč a poplatek za výplatu v hotovosti ve výši 249 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 22.1.2019 a žalovaná se úvěr zavázala splácet v 24 splátkách měsíčně po 167 Kč Součástí smlouvy je ujednání o smluvní pokutě za včasně nesplácení úvěru, která byla dohodnuta ve výši 500 Kč za opožděnou splátku a dále ve výši 10% z nezaplacené jistiny a úroku, max. ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Vyčíslení dlužných částek, tak jak je uvedeno v žalobě vyplývá z dokladu-Výpis čerpání, splátek a úhrad.. Uvedené vyčíslení bylo zpracováno bankovním softwarem žalobce a o správnosti výpočtu nemá soud důvodu pochybovat. Žalovaná byla rovněž vyzvána k zaplacení dlužných splátek ještě před tím, než bude celý úvěr vymáhán a to dopisem ze dne 20.5.2019.

5. Podle ( , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

8. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 cit. ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

14. Z uvedeného vyplývá, že soudy vždy, pokud řeší spor ze závazkového právního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, musí, a to z úřední povinnosti, prioritně zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

16. Ustanovení a násl. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

18. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobce neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši 4 000 Kč. Žalobce soudu sice tvrdil, že zkoumal bonitu žalované, avšak o svých tvrzeních nepředložil jediný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly řádně zjišťovány majetkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod. Rovněž nebyl předložen Výpis z účtu žalované, který hodnověrně prokazuje stav hospodaření žalované a to, zda je schopna půjčku řádně splácet.

19. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. a násl. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalované prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k  C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413)„ poučení podle soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“

20. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí pod č.j.: -161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z. neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru žalobce žalované poskytl jistinu ve výši 4 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatky a úroky. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaná žalobci nic neuhradila.

22. Na základě smlouvy o úvěru tak žalobce žalované poskytl částku ve výši 4 000 Kč, žalovaná ničeho neuhradila, a na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatila o částku 4 000 Kč. Toto částku soud žalobci přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení od 8.8.2019 (tedy ode dne, kdy byl úvěr zesplatněn a žalovaná se ocitla v prodlení s jeho splacením) do zaplacení.

23. Protože má soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z uvedené smlouvy a které byly vyjádřeny v petitu žaloby, tedy zbytek poplatků a úroků v celkové výši 2 439 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení zamítl, tak, aby bylo rozhodnuto o celém žalobním nároku. Uvedené žalobní nároky (úroky a další poplatky) jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (smluvnímu vztahu), který byl neplatně sjednán.

24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. , kdy účastníku, účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá a náhradu nákladů právo. Protože žalobce byl v uplatňování svých žalobních nároků více úspěšný než žalovaná, náleží žalobci poměrná náhrada nákladů řízení. Žalobce byl v uplatnění žalobního nároku o 24,24 % úspěšnější než žalovaná. Celkovou výši nákladů řízení soud vypočetl v částce 1 489 Kč. Uvedená částka je tvořena odměnou za právní služby ve výši á 200 Kč (tři úkony ve formulářové žalobě, počítáno z punktu 9 037 Kč za přípravu a převzetí věci, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby), 3 x režijní paušál á 100 Kč DPH ve výši 21% ze shora uvedených částek činí 189 Kč. Do náhrady nákladů řízení byl zahrnut i zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení tak činí částku ve výši 1 489 Kč. Soud úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení vypočetl dle novely advokátního tarifu č. , ust. , neboť se v dané věci jedná o podání na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech (nárok z nesplaceného spotřebitelské půjčky). Individualizace návrhu na vydání EPR, resp. žaloby, je v zásadě technického charakteru, když jeho strukturovaný text směřuje k uplatnění v zásadě totožných nároků z totožných důvodů a rozdíly spočívají pouze v technické či administrativní záměně proměnných skutečností vyplývajících z jednotlivých smluvních ujednání (viz judikát Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.: ). Protože žalobce byl pouze o 24,24 % úspěšnější než žalovaná, činí poměrná náhrada nákladů řízení částku 360,93 Kč.

25. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, je možné se jejich splnění domáhat exekucí či soudním výkonem rozhodnutí.