Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 121/2021-35
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně,
; zastoupené titul. jméno příjmení, advokátkou
se sídlem adresa,
proti
žalované: ; celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 1 541 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 341 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 341 Kč od 9.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 200 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 102 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně titul. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 341 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 341 Kč od 9.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 200 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 102 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 24.9.2020, doplněnou podáním ze dne 16.4.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 1 541 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 341 Kč od 9.11.2019 do zaplacení s tím, že dlužná částka představuje nezaplacené pojistné ve výši 1 341 Kč za období od 9.7.2019 8.11.2019, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy číslo ze dne 8.7.2019 pro škodové pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání, a dále dlužná částka představuje náklady na upomínání ve výši 200 Kč dle čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 9 odst. 13 Všeobecných pojistných podmínek VPP anonymizováno rok.
2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř. ). Usnesení zdejšího soudu ze dne 12.4.2021 č.j. 21 C 121/2021 -15 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právní zástupkyni žalobkyně doručeno dne 14.4.2021 a žalovanému dne 27.4.2021.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
Z pojistné smlouvy ze dne 8.7.2019 vyplývá, že mezi společností právnická osoba, IČO a žalovaným, byla s účinností od 9.7.2019 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo škodové pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit pojistiteli roční pojistné ve výši 3 864 Kč, splatné čtvrtletně po 1 014 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že byl seznámen s pojistnými podmínkami VPP anonymizováno rok a se Sazebníkem administrativních poplatků.
5. Z čl. 1 odst. 1 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění zaměstnance při výkonu zaměstnání VPP ZAM 2018 (dále jen„ pojistné podmínky“) plyne, že pojištění se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanským zákoníkem , pojistnými podmínkami, Sazebníkem administrativních poplatků. Z čl. 9 odst. 12 pojistných podmínek plyne, že je-li pojistník v prodlení s placením pojistného, má pojistitel právo i na náhradu nákladů spojených s upomínáním a uplatňováním pohledávky. Výše náhrady je uvedena v sazebníku administrativních poplatků.
6. Ze Sazebníku administrativních poplatků platného od 1.1.2020 plyne, že poplatek za upomínku dlužného pojistného – po zániku pojištění činil 200 Kč.
7. Z vyúčtování předpisu pojistného plyne, že předpis pojistného na pojistné období 9.10.2019 do 9.1.2020 činilo 1 014 Kč.
8. Z výzvy ze dne 13.9.2019 plyne, že právnická osoba vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 1 014 Kč a upomínacího poplatku 50 Kč.
9. Ze zániku pojistné smlouvy ze dne 21.11.2019 plyne, že žalobkyně sdělila žalovanému, že pojistná smlouva zanikla k 8.11.2019 pro neplacení pojistného a vyzvala jej k úhradě částky 1 341 Kč.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 13.1.2020 plyne, že žalobkyně a.s. vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 1 541 Kč.
11. Z předžalobních upomínek ze dne 15.5.2020 vyplývá, že právní zástupkyně žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dluhu. Tato upomínka byla žalovanému zaslána, což bylo zjištěno ze Sledování zásilek a dokladu o odeslání zásilky.
12. Z Notářského zápisu NZ číslo ze dne 21.12.2019 plyne, že právnická osoba převedla pojistný kmen na žalobkyni.
13. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2758 odst. 2 ObčZ není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 1 ObčZ není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 ObčZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen z části.
15. Soud má za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě odkoupení pojistného kmene od právnická osoba právnická osoba jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla platně uzavřena pojistná smlouva pro škodové pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání, a to s počátkem pojištění od 9.7.2019 na dobu neurčitou. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 3 864 Kč, splatné čtvrtletně po 1 014 Kč vždy k 9. dni 1., 4., 7. a 10. měsíce každého roku (§ 2783 odst. 2 Občz). Žalovaný neuhradil pojistné splatné k 9.7..2019 a 9.10.2019, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2458 odst. 1 ObčZ. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má podle § 2782 odst. 1 ObčZ právo na pojistné za dobu trvání pojištění, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za období od 9.7.2019 do 8.11.2019 ve výši 1 341 Kč.
16. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po žalovaném podle § 1970 ObčZ i úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou dlužného pojistného připadl na den následující po splatnosti pojistného, tj. ohledně částky 1 341 Kč na den 10.7.2019 a ohledně částky 327 Kč na den 10.10.2019; k tomuto dni činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 9.11.2019, tedy od data pozdějšího, než by požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 10 % z částky 1 341 Kč od 9.11.2019 do zaplacení (výrok I. rozsudku).
17. Zbytek jistiny ve výši 200 Kč uplatňuje žalobkyně s odkazem na čl. 9 odst. 13 pojistných podmínek a Sazebník poplatků, v němž se uvádí, že pokud je pojistník v prodlení s placením pojistného, má pojistitel právo na náhradu nákladů spojených s upomínáním a uplatňováním pohledávek; výše náhrady je uvedena v sazebníku poplatků, tj. 200 Kč za upomínku.
18. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro níž platí, že nesmí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
19. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03 ).
20. Podle ust. § 1813 Občz se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu„ poctivosti“ v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srovnej nález ze dne 6. 11. 2007 sp.zn. II. ÚS 3/06 ).
21. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu.
22. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek a Sazebník. Pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 .
23. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o nákladech spojených s upomínáním a uplatňováním v Pojistných podmínkách a Sazebníku poplatků žalobkyně porušila zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatku je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ustanovení §§ 547, 580 ObčZ). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu co do částky 200 Kč zamítl (výrok II. rozsudku).
24. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). Výrok III. rozsudku o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle nějž měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 1 341 Kč (87 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 200 Kč (13 %), proto soud přiznal žalobkyni pouze 74 % (výpočet: 87 % - 13 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměny advokáta žalobkyně ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen,,vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, 21% DPH z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč, podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Proto soud přiznal žalobkyni částku 1 102 Kč rovnající se 74 % z jejích celkových nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
25. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za podání ze dne 16.4.2021, neboť jej soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.