Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
3 C 57/2021-40
Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 20 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 265,02 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným z částky 8 500 Kč za období od 27. 8. 2018 do 20. 5. 2020 ve výši
1 326 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 500 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 4 900 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 609,42 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 11,30 % ročně z částky 12 400 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 236 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 265,02 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným z částky 8 500 Kč za období od 27. 8. 2018 do 20. 5. 2020 ve výši 1 326 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 500 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 4 900 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 609,42 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 11,30 % ročně z částky 12 400 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 236 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 5. 1. 2021 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 20 900 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne 26. 7. 2017 Smlouvu o úvěru č. anonymizováno rok, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut za úplatu, poplatky a úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut, přičemž celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 10 950 Kč. Celkovou částku 25 950 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, v důsledku toho právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 8. 2018, čímž jí vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 400 Kč. Dlužná jistina úvěru se od 27. 8. 2018 dále úročí sazbou ve výši 11,30 % ročně, která odpovídá výši úrokové sazby korunových úvěr poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření smlouvy. Žalobkyně se vůči žalovanému dále domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru, který částečně kapitalizovala ke dni 20. 5. 2020 částkou 2 200,44 Kč, a rovněž smluvní pokuty v celkové výši 8 500 Kč. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně dovozuje ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, na základě níž pohledávku vůči žalovanému žalobkyně nabyla od právní předchůdkyně, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Dne 18. 12. 2020 žalobkyně odeslala žalovanému písemnou výzvu k úhradě dluhu, tento však zaplacen nebyl.
2. Ve věci dne vydaný elektronický platební rozkaz právní moci nenabyl, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.
3. K výzvě soudu žalobkyně v rámci písemného vyjádření ze dne 11. 5. 2021 doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení a ověření informací získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 26. 7. 2017. Pokud se týká výše finančních prostředků zaplacených žalovaným z titulu smlouvy, tato činila celkem 13 550 Kč. Žalovaný konkrétně uhradil dne 26. 7. 2017 částku 2 550 Kč celkem, dne 25. 10. 2017 částku 3 000 Kč, dne 18. 3. 2018 částku 3 000 Kč a dne 25. 7. 2018 částku 5 000 Kč. Po započtení uhrazených splátek je tak žalovaný povinen žalobkyni zaplatit na dlužné jistině částku 12 400 Kč. Kromě toho strany sjednaly pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku úvěru řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, proto žalobkyně nárokuje vedle dlužné jistiny i zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 500 Kč (tato byla vyúčtována pouze do 5. 1. 2020). Výše úroku pak byla smlouvou sjednána pevnou částkou pouze na dobu trvání spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že si smluvní strany nesjednaly úrok a jeho výši za dobu od marného uplynutí sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru do faktického vrácení poskytnutého úvěru, požaduje žalobkyně vůči žalovanému zaplacení úroku ve výši úrokové sazby, za kterou poskytovaly banky domácnostem úvěry na spotřebu se splatností 1-5 let v době uzavření smlouvy, tedy dle statistiky ČNB úroku ve výši 11,30 %, za období od 21. 5. 2020 do zaplacení. Podle zákonné úpravy jsou totiž úroky cenou za dočasně půjčené peněžní prostředky za dobu od čerpání prostředků úvěrovaným až do jejich vrácení. Zákonný úrok z prodlení pak požaduje žalobkyně po žalovaném v zákonné výši ze součtu nezaplacených zůstatků jistiny a pevně sjednaného úroku od 27. 8. 2018 do zaplacení, přičemž tento byl částečně kapitalizovaný ke dni 20. 5. 2020 v částce 1 935,42 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 12 400 Kč za dobu od 27. 8. 2018 do 20. 5. 2020). Žalobkyně v důsledku uvedeného bere žalobu částečně zpět co do částky 265,02 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Žalobkyně dále doplnila, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno na poslední známou adresu dopisem ze dne 24. 7. 2020.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 16. 6. 2021 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “). Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení ve smyslu §101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
5. Provedeným dokazováním soud učinil níže uvedená skutková zjištění:
6. Ze Smlouvy o úvěru č. anonymizováno rok ze dne 26. 7. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč; žalovaný se oproti tomu smlouvou zavázal splácet poskytnutou jistinu úvěru a dále náklady úvěru v celkové výši 10 950 Kč (z toho částka 600 Kč činila poplatek za uzavření smlouvy splatný při podpisu smlouvy, částka 3 300 Kč poplatek za správu úvěru, částka 2 850 Kč poplatek za hotovostní výběr splátek a zbývající částka 4 200 Kč odpovídá úroku ve výši 28 % ročně z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut), t.j. celkem částku 25 950 Kč, ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, přičemž splatnost první splátky úvěru nastala 26. den kalendářního měsíce následujícího po uzavření smlouvy, tedy dne 26. 8. 2017). Podle čl. IV. smlouvy činila RPSN 189,38 %. Článkem V. bod 4. smlouvy strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny.
7. Soud měl dále k dispozici Předpis splátek ke smlouvě o úvěru anonymizována čtyři slova rok, z něhož je zřejmá skladba jednotlivých splátek úvěru, a to rozdílně od 1. – 5., 6. a 7. – 13. splátky.
8. Podle nedatovaného přehledu plateb žalovaný z titulu předmětné úvěrové smlouvy zaplatil v hotovosti celkem 13 550 Kč, a to dne 26. 7. 2017 částky 600 Kč a 1 950 Kč, dne 25. 10. 2017 částku 3 000 Kč, dne 18. 3. 2018 rovněž částku 3 000 Kč a dne 25. 7. 2018 částku 5 000 Kč.
9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 ve spojení s dodatkem č. 1 a výpisem části seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť předmětnou smlouvou došlo k postoupení předmětné pohledávky vůči žalovanému ve prospěch žalobkyně, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému podle listin y označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku “ ze dne 24. 7. 2020 právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno, když současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 23 600 Kč.
10. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 18. 12. 2020 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne je zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 24 582,79 Kč nejpozději do 2. 1. 2021.
11. Žalobkyně dále soudu předložila databázi časové řady příjmení ke dni 11. 5. 2021 zveřejněnou Českou národní bankou, z níž je zjištěno, že ke dni 31. 7. 2017 činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami na spotřebu domácnostem se splatností nad 1 rok do 5 let 11,30 % ročně.
12. Ze Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 26. 7. 2017 podepsané žalovaným je soudem zjištěno, že žalovaný poskytl v souvislosti s uzavřením smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně informace týkající se jeho pravidelných měsíčních výdajů a příjmů, které současně doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami za období měsíců duben až červen 2017.
13. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným – poté, co posoudila v dostatečném rozsahu schopnost žalovaného splácet úvěr - dne 26. 7. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy částku 15 000 Kč. Žalovaný se smluvně zavázal splácet jistinu úvěru včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 25 950 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč počínaje dnem 26. 8. 2017 (poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč byl nad rámec měsíčních splátek splatným již při uzavření smlouvy), avšak sjednané splátky řádně a včas neplnil, když z titulu smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně postupně zaplatil pouze částku 13 550 Kč. V důsledku toho se žalovaný ocitl v prodlení, přičemž právní předchůdkyni žalobkyně vznikl dle smluvních podmínek nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně však do výše součinu čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou ze dne 24. 6. 2020, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno, nicméně tento po postoupení pohledávek žalobkyni z titulu smlouvy již ničeho dalšího ani po odeslání předžalobní výzvy žalobkyní dne 18. 12. 2020 nezaplatil.
14. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a to zejména níže citovanými ustanoveními zákona:
15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle § 2048 o. z. ve znění účinném ke dni 26. 7. 2017 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
16. V souladu s částečným zpětvzetím žaloby učiněným žalobkyní v rámci jejího písemného podání ze dne 11. 5. 2021 soud řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. zastavil co do části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 265,02 Kč (výrok I. rozsudku).
17. S ohledem na učiněná skutková zjištění soud dospěl k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalovanému z titulu Smlouvy o úvěru anonymizována dvě slova rok ze dne 26. 7. 2017 je možno vyhovět pouze částečně. Z úřední povinnosti soudu je totiž s odkazem na shora citované ust. § 588 o. z. nutno přihlédnout k neplatnosti části smlouvy týkající se stanovení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč (Článek II. bod 2. smlouvy) a poplatku za správu úvěru ve výši 3 300 Kč (Článek II. bod 3. smlouvy), tedy smluvních poplatků v celkové výši 3 900 Kč. Je možno konstatovat, že soud nemá v daném případě pochybností ohledně platného uzavření smluvního úvěrového vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného mimo jiné ověřením informací poskytnutých žalovaným ohledně jeho příjmové výdajové situace. Je prokázáno, že žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta úvěrová částka ve výši 15 000 Kč. Pokud by soud měl hodnotit odděleně jednotlivá ujednání o dílčích plněních, k jejichž poskytnutí se nad rámec vrácení jistiny úvěru smluvně zavázal žalovaný (smluvní úroky ve výši 4 200 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč), je ochoten s ohledem na výši poskytnutého úvěru akceptovat smluvní ujednání ohledně výše smluvních úroků za celou dobu trvání úvěrového vztahu ve výši 4 200 Kč a stejně tak ujednání ohledně výše poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 850 Kč, když si je vědom, že hotovostní inkaso splátek úvěru zajišťované právní předchůdkyní žalobkyně (jejími zástupci) v celkem 13 případech není standardním ujednáním úvěrové smlouvy, ale de facto službou navíc, která pochopitelně znamená pro právní předchůdkyni žalobkyně další náklady. Soud však není ochoten akceptovat smluvní ujednání ohledně dalších blíže nespecifikovaných poplatků za„ uzavření smlouvy“ a„ správu úvěru“ stanovených ve výši odpovídající přibližně jedné čtvrtině poskytnutého úvěru, když je přesvědčen, že náklady na tyto jednotlivé standardní úkony právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele úvěru mají být a jsou pokryty již ziskem v podobě sjednaných smluvních úroků ve výši 25,85 % ročně, které je i s poukazem na průměrnou výši úrokových sazeb poskytovaných v rozhodném období bankami (11,30 % ročně) možno hodnotit jako vyšší. Existence dalších smluvních poplatků neúměrně zvyšuje plnění požadované vůči žalovanému, přičemž hodnota plnění, k němuž se v celkovém souhrnu zavázal žalovaný, je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně. Taková smluvní ujednání nemohou požívat právní ochrany a soud takovým ujednáním ochranu poskytnout odmítá, neboť je považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 588 o. z. za neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Současně je třeba poznamenat, že ač soud posoudil konkrétní dílčí ujednání smlouvy za absolutně neplatná, tento závěr nezpůsobuje neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, neboť ujednání o poplatcích lze ve smyslu § 576 o. z. oddělit od zbývající části smlouvy.
18. Obdobně pak soud nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroků ve výši 11,30 % ročně z částky 12 400 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, který je žalobkyní požadován vzhledem k tomu, že smluvní strany nesjednaly úroky a jejich výši za dobu od marného uplynutí sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru do faktického vrácení poskytnutého úvěru, přičemž úroky je podle žalobkyně nutno považovat za cenu peněžní prostředků za dobu od čerpání prostředků až do jejich faktického vrácení. Soud v dané souvislosti konstatuje, že výše citované ust. § 1802 o. z. dopadá podle jeho názoru toliko na situace, kdy výše úroků ujednána účastníky smlouvy vůbec není, což není daný případ, kdy právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zcela konkrétně a určitě sjednaly v Článku II. bod 1. smlouvy cenu úvěru v podobě úroků fixní částkou odpovídající 28 % poskytnuté jistiny úvěru za období 13 měsíců (25,85 % ročně). Jestliže úroky smluvně byly sjednány fixní částkou, byť výpočtem za časově omezené období, nemůže se žalobkyně nyní domáhat přiznání úroků dalších nad rámec původně sjednaných.
19. Stejně tak není možno žalobkyni přiznat celý nárok na zaplacení smluvní pokuty v požadované výši 8 500 Kč, a to s odkazem na Článek V. bod 4. smlouvy, jímž strany sice sjednaly pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, nicméně současně stanovily maximální limit smluvní pokuty, která nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny, tedy částku 7 500 Kč. Předmětné ustanovení smlouvy ostatně koresponduje s obsahem ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, které obdobně stanoví hranici maximální výše smluvních pokut, které může vůči spotřebiteli nárokovat poskytovatel úvěru.
20. S ohledem na výše uvedené soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 16 000 Kč (žalovaný měl podle platných smluvních ujednání zaplatit žalobkyni celkem 15 000 Kč na jistině úvěru, 7 500 Kč na smluvní pokutě, 2 850 Kč za hotovostní inkaso, 4 200 Kč na smluvních úrocích, celkem tedy měl zaplatit 29 550 Kč, uhradil však pouze 13 550 Kč, dluží tedy na smluvní pokutě 7 500 Kč a na jistině úvěru částku 8 500 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 500 Kč jdoucím od 27. 8. 2018, kdy se žalovaný nepochybně nacházel v prodlení s placením celé dlužné jistiny úvěru, do zaplacení, přičemž tento zákonný úrok z prodlení byl dle požadavku žalobkyně částečně kapitalizovaný ke dni 20. 5. 2020 částkou 1 326 Kč. Žalobě bylo částečně vyhověno podle ust. § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy o úvěru splnila, když žalovanému poskytla úvěr, avšak žalovaný své závazky ze smlouvy naopak nesplnil, neboť poskytnutý úvěr nesplatil řádně a včas. Smluvní pokuta byla žalobkyni přiznána s odkazem na ust. § 2048 o. z., o zákonném úroku z prodlení pak bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť soud neshledal žádné důvody pro prodloužení lhůty.
21. Ve zbývající části pak soud žalobu z důvodů výše prezentovaných zamítl (výrok III. rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 77 %, neúspěšná v rozsahu 23 % (přiznána částka činí 16 000 Kč namísto žalobkyní uplatněné částky 20 900 Kč), proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54% Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) podle 14b odst. 1 písm. c) bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , dále jen„ advokátní tarif“, náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 252 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 836 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 2 288 Kč, z nichž 54 % činí 1 236 Kč. Přiznanou část nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. rovněž ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Soud dále v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemné podání ve věci ze dne 11. 5. 2021, když je nutno zdůraznit, že uvedené podání žalobkyně obsahuje toliko doplňující žalobní tvrzení, které měla žalobkyně uvést již v samotné žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.