Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 161/2021-48
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 11 205 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 065 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 065 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 8 140 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 743,18 Kč a ve výši 9,75 % ročně z částky 8 629,09 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019 a z částky 5 564,09 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 1 847,82 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 8 629,09 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 065 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 065 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 8 140 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 743,18 Kč a ve výši 9,75 % ročně z částky 8 629,09 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019 a z částky 5 564,09 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 1 847,82 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 8 629,09 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba s.r.o. ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému, po předešlém prověření jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet, předány peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutým úvěrem i kapitalizovaný úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 540 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky, úroku a veškerých poplatků v 58 týdenních splátkách po 330 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 8. 1. 2019. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ dokumenty k ověření“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 18. 10. 2019, přičemž uhradil pouze částku 7 935 Kč celkem, která byla původním věřitelem započtena částečně na jistinu ve výši 2 370,91 Kč, na úrok ve výši 1 540 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 824,09 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení činil dluh 11 205 Kč, kdy se jednalo o jistinu ve výši 8 629,09 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 575,91 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 8 629,09 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 9. 1. 2019 do 29. 11. 2019, ve výši 1 847,82 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 8 629,09 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 16. 1. 2019 do 29. 11. 2019, ve výši 743,18 Kč a dále ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 21. 6. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřeli dne 28. 11. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 8 140 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 1 540 Kč, poplatku ve výši 2 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 19 140 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 330 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Dle čl. 1 smlouvy v případě, že byla sjednána úhrada celkové částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % ročně. Dne 28. 11. 2017 byla vyplněna a žalovaným podepsána karta zákazníka, ve které je uvedeno, že žalovaný byl zaměstnán s příjmem ve výši 11 052 Kč, náklady na bydlení včetně inkasa a energií činily 3 500 Kč měsíčně, ostatní výdaje činily 3 400 Kč měsíčně, žalovaný žil v nájemním bytě spolu s partnerkou, měl vyživovací povinnost, výživné mu bylo strháváno ze mzdy. K ověření těchto údajů měly být žalovaným předloženy výplatní pásky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 11. 2017 a kartou zákazníka ze dne 28. 11. 2017). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 původní věřitel společnost právnická osoba postoupila výše uvedenou pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 11. 2019. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 12. 2019 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019). K úhradě dlužné částky v celkové výši 16 034,30 Kč byl žalovaný vyzván rovněž právním zástupcem žalobkyně, a to nejpozději do 18. 9. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Výzva byla žalovanému odeslána dne 4. 9. 2020 (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 3. 9. 2020 a podacího lístku ze dne 4. 9. 2020).
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 28. 11. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník “), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému zápůjčku ve výši 11 000 Kč a tento se jí zavázal spolu s úrokem ve výši 1 540 Kč, poplatkem ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč vrátit ve sjednaných 58 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal před uzavřením jednotlivých smluv úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. Z karty zákazníka předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný ke dni 28. 11. 2017 uvedl svůj příjem z pracovního poměru ve výši 11 052 Kč, přičemž měl mít výdaje na bydlení, domácnost a další potřebné výdaje v celkové výši 6 900 Kč měsíčně, aniž by byly tyto výdaje blíže specifikovány, domácnost v nájemním bytě měl sdílet s partnerkou. Touto listino u však nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyty příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně, na kterou byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku , neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením jednotlivých smluv řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 11 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku . Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to dle tvrzení žalobkyně částku v celkové výši 7 935 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 3 065 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč – úhrada ve výši 7 935 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 3 065 Kč, a to ode dne 29. 12. 2019, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 18. 12. 2019 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 28. 12. 2019. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku .
5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.