Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

52 C 31/2021-34

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci

žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 13.085,94 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Ohledně návrhu, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 15.817,15 Kč, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci

a. částku 8.825,90 Kč,

b. úrok z prodlení z částky 8.825,90 Kč ve výši 8,5 % p.a. za dobu od 11. 12. 2019 do zaplacení,

c. částku 984,51 Kč,

a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Ohledně návrhu, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 15.817,15 Kč, se řízení zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a. částku 8.825,90 Kč, b. úrok z prodlení z částky 8.825,90 Kč ve výši 8,5 % p.a. za dobu od 11. 12. 2019 do zaplacení, c. částku 984,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 7. 2020 domáhal zaplacení částky 13.085,94 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovaným dne 29. 5. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému částku 9.400 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku 10.265,74 Kč a úroku do 28. 6. 2018. Dále se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ve které se ocitne v prodlení. Žalovaný úvěr nesplatil. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 8.825,90 Kč, poplatku ve výši 6.737,07 Kč, smluvních úroků ve výši 4.700,70 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 984,51 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 119,34 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.260,04 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 10. 12. 2019. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 3. 3. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět v částce 15.817,15 Kč představujícím veškeré příslušenství a smluvní pokutu kromě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 984,51 Kč. V souladu s  soud rozhodl o částečném zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v souladu s ust. zjišťováno, jelikož ve věci dosud nebylo jednáno.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

Žalovaný uzavřel s věřitelem smlouvu o úvěru č. anonymizováno dne 29. 5. 2018, na základě které měl žalovanému poskytnout částku 9.400 Kč a žalovaný se měl zavázat jí vrátit spolu s poplatkem ve výši 10.265,74 Kč a úrokem ve výši 40 % ročně a to do 28. 6. 2018 Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení. Součástí smlouvy bylo prohlášení žalovaného, že si je vědom své finanční situace a je schopen úvěr splatit. Žalovanému byla poskytnuta předmětná částka na účet dne 29. 5. 2018 Smlouvou ze dne 10. 1.2 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 21. 1. 2020. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení pohledávky přípisem ze dne 23. 6. 2020. Z tohoto přípisu vyplývá, že žalovaný dosud na jistině nezaplatil částku 8.825,90 Kč.

5. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

6. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( , , v platném znění, dále jen„ OZ“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen„ ZoSU“). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

7. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

8. Žalobce ani přes výzvu soudu nijak neprokázal, že by věřitel jakkoliv nad rámec obecného prohlášení ve smlouvě zkoumal solventnost žalovaného. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají mnohonásobně nižší úroky a poplatky než produkty poskytované věřitelem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty žalobce tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Věřitel by si měl být této skutečnosti vědom a úvěryschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.

9. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že věřitel se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně příjmů žalovaného za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Věřitel se však pouze formálně spokojil s obecným prohlášením žalovaného, kdy se prověřováním výdajů a příjmů žalovaného vůbec nezabýval, natož aby po žalovaném požadoval přehled pohybů na jeho účtu za přiměřené období předcházející žádosti o úvěr. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má věřitel povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel a po postoupení pohledávky přeneseně žalobce dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.

10. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ve spojení s  ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ).

11. Úvěrová smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), neboť v úvěrové smlouvě byl původně sjednán úrok 1. 368,72 % ročně (soud poplatek převyšující jistinu úvěru, který měl být zaplacen za 30 dní po poskytnutí úvěru, počítal do úroku úvěru, protože se dle jeho výše jednoznačně jedná o zisk z úvěru (úrok) a nikoliv náklady na poskytnutí tohoto úvěru), kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 10 % ročně.

12. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalovanému (úvěr ve výši 9.400 Kč), hledět nikoli jako na plnění věřitele ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného ( ). Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. na žalobce, který je tak oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovanému dle tvrzení žalobce zbývá na jistině uhradit částku 8.825,90 Kč.

13. Žalovaný se dostal dne 29. 6. 2018 do prodlení s peněžitým plněním a věřiteli a následně žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení ( ve výši dle , v platném znění. Žalobce úrok částečně kapitalizoval za období od 29. 6. 2018 do 10. 12. 2019 na částku 984,51 Kč.

14. Soud tak zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit částku 8.825,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 984,51 Kč a dalším úrokem z prodlení z jistiny ve výši 8,5 % p.a. za dobu od 11. 12. 2019 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. stanovena v délce tří dnů.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Žalovaný byl ve sporu úspěšnější jak žalobce a žalobce by tak byl povinen mu hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti výroku I. tohoto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Proti výroku II. a III. tohoto rozhodnutí není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).