Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
216 C 12/2020-64
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 86.350 Kč s příslušenstvím + 13.051,50 Kč - smlouva o úvěru + smluvní pokuta
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 64.073 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 64.073 Kč do 29.10.2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu pohledávky ve výši 22.277 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 22.277 Kč od 29.10.2019 do zaplacení, pohledávky ve výši 13.051,50 Kč a úroku ve výši 90% ročně z částky 69.323,02 Kč od 29.5.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 213.372 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 64.073 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 64.073 Kč do 29.10.2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu pohledávky ve výši 22.277 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 22.277 Kč od 29.10.2019 do zaplacení, pohledávky ve výši 13.051,50 Kč a úroku ve výši 90% ročně z částky 69.323,02 Kč od 29.5.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 213.372 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 86.350 Kč s příslušenstvím, dále pohledávku ve výši 13.051,50 Kč a smluvený úrok ve výši 90% ročně z částky 69.323,02 Kč od 29.5.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 213.372 Kč, neboť mezi účastníky byla dne 15.1.2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 16.1.2019. Ve smlouvě se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 138,18% ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách po 5.927 Kč, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce, počínaje únorem 2019. Jelikož žalovaný řádně a včas neplnil podmínky smlouvy a s platbou poskytnutého úvěru se dostal do prodlení, došlo k datu 27.5.2019 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka se tak skládá z odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši 84.752,90 Kč s příslušenstvím, ze smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč s příslušenstvím, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 600 Kč s příslušenstvím, ze smluvní pokuty dle 6.5. smlouvy ve výši 0,1%, z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 84.752,90 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, počínaje dnem 29.5.2019 do zaplacení, kdy žalobou se žalobce domáhá dané smluvní pokuty pouze k datu vyhotovení žaloby ve výši 13.051,50 Kč a dále z úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 69.323,02 Kč ode dne 29.5.2019 do zaplacení, jež je žalobcem požadován v nominální roční úrokové sazbě 90% ročně, odpovídající efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Dlužná částka nebyla žalovaným zaplacena, a to ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaný, ačkoliv byl soudem k tomu vyzván, se ve věci nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.
4. Dne 15.1.2019 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl žalobce jako poskytovatel žalovanému jako klientovi úvěr ve výši 70.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru v celkové výši 177.810 Kč, prostřednictvím 30 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5.927 Kč, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem únorem 2019. Podáním ze dne 17.1.2019 bylo žalovanému sděleno oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo.
5. Z oznámení ze dne 27.5.2019 soud zjistil, že s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a proto byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 86.350 Kč. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 1.9.2017 mezi právnická osoba jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem soud zjistil, že žalovaný nastoupil do práce dnem 1.9.2017, kdy pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 31.12.2018 se zkušební dobou 3 měsíců, s následnou změnou délky pracovního poměru na dobu neurčitou, a to prostřednictvím dodatku číslo ze dne 14.12.2018. Z výpisu z účtu za zvolené období od 1.11.2018 do 15.1.2019 soud zjistil, že u společnosti., organizační složky představoval konečný zůstatek žalovaného za zvolené období 45.106,99 Kč. Z listin y označené jako hodnocení klienta ze dne 15.1.2019 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem klienta představuje 36.400 Kč a celkové výdaje 8.870 Kč Celkem tak volné zdroje přestavují 26.530 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 16.1.2019 byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 70.000 Kč, na účet vedený u Podáním ze dne 24.5.2019 a 23.4.2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné splátky číslo spolu s upozorněním na možnost zesplatněním celého úvěru. Z karty klienta - žalovaného soud zjistil, že k datu 29.10.2019 eviduje žalobce za žalovaným dluh celkem ve výši 140.940,46 Kč, když tento byl opakovaně upomínán o úhradu dlužné částky.
6. Z výše citovaných listinných důkazů vzal soud za prokázáno, že na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy ze dne 15.1.2019 uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným, s následným schválením úvěru, jež bylo žalovanému oznámeno podáním ze dne 17.1.2019 účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč, který byl dne 16.1.2019 vyplacený na účet žalovaného. V duchu uzavřené úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal vrátit žalobci poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru v celkové výši 177.810 Kč prostřednictvím 30 pravidelných měsíčních splátek po 5.927 Kč, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem únorem 2019. Zápůjční úroková sazba byla účastníky sjednána ve výši 138,18% (RPSN), a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V bodě 6.1. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou, kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů (maximálně činil souhrn smluvních pokut 2.999Kč). V bodě 6.2. smlouvy byla sjednána účastníky náhrada nákladů účelně vynaložených, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dnů u jednotlivé splávky ve výši 200 Kč. Dle bodu 6.3. písmena b) mělo dojít k zesplatnění celého úvěru včetně příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou, kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů. Dle bodu 6.4. smlouvy ke dni zesplatněn úvěru se celá dosud nesplacená jistina, veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bod 6.5. smlouvy byla sjednána účastníky smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění, až do úplného zesplatnění.
7. K předloženému důkazu - vyjádření znalce k problematice úroční pohledávky soud uvádí, že soud z jeho závěrů nevycházel, neboť tento posudek nezpracovává problematiku konkrétní projednávané věci, ale předkládá obecné závěry bez zohlednění konkrétních smluvních ujednání.
8. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř. ), a to jak z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Současně přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována a s ohledem na vznik závazkového vztahu soud věc posuzoval dle ust. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen příjmení) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZSU).
9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZSU spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 ZSU, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen OZ ) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
13. Podle § 580 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účast zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 OZ , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez správního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo ve smyslu ust. § 2395 a následují OZ , kdy na bankovní účet žalovaného byla dne 16.1.2019 vyplacena částka 70.000 Kč představující úvěr, který se žalovaný zavázal splácet, jak shora uvedeno. Na poskytnutý úvěr žalovaný zaplatil dne 18.3.2019 celkem 5.927 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dané splátky řádně a včas nehradil, žalobce v souladu s ust. bodu 6.3. smlouvy úvěr zesplatnil, a to ke dni 27.5.2019.
18. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce si od žalovaného vyžádal informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů, tedy vyšel toliko z informací, které žalovaný jako úvěrovaný žalobci jako úvěrujícímu o své osobní a finanční situaci poskytl, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele příp. dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Výdaje určené na bydlení ani rámcově neodpovídají obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady na bydlení činí 1.300 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Navíc je zcela nevěrohodné prohlášení v hodnocení klienta, že ostatní výdaje žalovaného (doprava, kurzy, záliby apod.) činí 100 Kč, neboť nelze uvěřit skutečnosti, že žalovaný nemá vůbec žádné výdaje na dopravu do zaměstnání či ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.), stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče„ rozumně očekávat.“ Žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními. Dále je třeba vzít v úvahu i výdaje, které lze obtížněji doložit, jako výdaje, na stravu, léky, oblečení apod. Z uvedeného vyplývá, že k tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
19. S ohledem na výše uvedené, tedy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo je absolutně neplatná, když žalobce řádně nezkoumal a neposoudil úvěryschopnost žalovaného.
20. Dalším důvodem neplatnosti smlouvy o úvěru soud spatřuje ve zjevném rozporu jejího obsahu s dobrými mravy (srovnej ust. § 588 OZ ) a ve skutečnosti, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (srovnej ust. § 1813 OZ ). Nelze přehlédnout naprostý nepoměr finanční částky poskytnuté žalobcem (70.000 Kč) a úplaty, již se mu za to mělo dostat (177.810 Kč). Během relativně krátké doby (30 měsíců). Nelze přehlédnout ve smlouvě též řadu dalších ujednání, která jsou zcela nevyvážená ve prospěch žalobce a naopak ve prospěch žalovaného (např. dohoda o smluvní pokutě, automatické zesplatnění a jiné, které pro nadbytečnost již soud nepovažuje za nutné uvádět).
21. Soud tak uzavírá, že počíná-li si žalobce natolik lehkomyslně jak v projednávané věci, musí být srozuměn též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Jestliže by si žalobce již při uzavírání smlouvy byl vědom vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalovaného a snad i počítal již od počátku s uplatněním sankcí na pozdní placení, pak by takovému postupu žalobce navíc nebylo možné přiznat ochranu z důvodů uvedených v ust. § 6 OZ .
22. Čerpáním částky 70.000 Kč žalovaným došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je dle ust. § 2991 odst. 2 OZ povinen žalobci vydat ve smyslu odst. 1 shora citovaného zákonného ustanovení. Vzhledem k tomu, že dosud byla zaplacena podle tvrzení žalobce (žalovaným nikterak nezpochybňováno) na poskytnutý úvěr toliko 5.927 Kč zbývá vydat rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou zaplacenou, což představuje 64.073 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky, a to podáním označením jako předžalobní výzva ze dne 9.10.2019, jakož i podáním ze dne číslo, respektive 24.5.2019. Žalobce netvrdil ani neprokázal, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tak vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srovnej ust. § 573 OZ ).
23. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 64.073 Kč, kdy žalobci vzniklo právo na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ , neboť žalovaný se na úkor žalobce obohatil plněním bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je tento povinen zaplatit žalobci vedle přiznané dlužné jistiny i příslušenství pohledávky představující úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to z dlužné jistiny 64.073 Kč od 29.10.2019 do zaplacení. Zbývající částky požadované žalobcem žalovaný není povinen zaplatit, neboť se jedná o nároky neplatné úvěrové smlouvy. Lhůta k plnění byla soudem stanovena v rozsahu 3 dnů s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobce, který byl neúspěšný v převažující části (zde soud podotýká, že z hlediska úspěchu ve věci zvažoval soud nejenom žalovanou jistinu, ale též smluvní úrok a smluvní pokutu) nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo. Žalovaný, který byl ve věci naopak úspěšný v převažující části, tomuto v průběhu řízení dosud žádné náklady řízení nevznikly.
25. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř. , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.