Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 97/2021-21
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr Alenou Mědílkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 30 873 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 058 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 29 058 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 1 815 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 815 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 013 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno jméno, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 058 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 29 058 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 1 815 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 815 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 013 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [jméno], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne 24.11.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 30 873 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených dodávek elektřiny ve výši 29 058 Kč, a dále z titulu poplatku za odpojení ve výši 1 815 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Za dodávku elektřiny měl žalovaný zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 29 058 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil a žalobkyně požaduje po žalovaném i poplatek za odpojení ve výši 1 815 Kč. Žalovaný dlužné částky ani částečně nezaplatil.
2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 4.6.2021). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Soud učinil tato skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. anonymizováno číslo ze dne 31.3.2014 ve spojení s plnou mocí ze dne 31.3.2014 soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnutou žalovanému sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese adresa žalovaného, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyni cenu elektřiny.
5. Podle čl. J/3. Všeobecných obchodních podmínek náklady spojené s přerušením a obnovením dodávky komodity do odběrného místa hradí zákazník dle platného ceníku poplatků vydaného Dodavatelem na základě nákladů PDS spojených s odpojením a/nebo přerušením dodávky do jednoho odběrného místa.
6. Z faktury číslo ze dne 24.11.2016 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému poplatek za odpojení elektřiny ve výši 907,50 Kč a poplatek za opětovné připojení elektřiny ve výši 907,50 Kč, tj. celkem částku 1 815 Kč, splatnou dne 1.12.2016.
7. Z faktury číslo ze dne 24.6.2016 plyne, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za dodávku elektřiny do předmětného odběrného místa v období od 12.6.2015 do 17.6.2016 částku 27 303 Kč splatnou dne 12.7.2016.
8. Z faktury číslo ze dne 13.1.2017 plyne, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za dodávku elektřiny do předmětného odběrného místa v období od 18.6.2016 do 5.1.2017 částku 1 755 Kč splatnou dne 31.1.2017.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.4.2020 včetně Přílohy č. 1 plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
10. Z oznámení ze dne 2.6.2020 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.
11. Z výzvy ze dne 2.6.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 2.6.2020, jak plyne z podacího lístku.
12. Skutkový závěr: Předchůdkyně žalobkyně dodávala žalovanému do výše specifikovaného odběrného místa elektřinu, za kterou následně vyúčtovala žalovanému za období od 12.6.2015 do 5.1.2017 celkovou cenu ve výši 29 058 Kč. Žalovaný však cenu elektřiny ve lhůtě splatnosti nezaplatil. Písemnou smlouvou ze dne 7.4.2020 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou předanou k poštovní přepravě dne 2.6.2020.
13. Podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.
14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
16. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ). Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 31.3.2014 platně v písemné formě uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 energetického zákona), podle níž žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa na výše uvedené adrese. Za elektřinu dodanou žalovanému v období od 12.6.2015 do 17.6.2016 žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 27 303 Kč splatnou dne 12.7.2016 a v období od 18.6.2016 do 5.1.2017 částku 1 755 Kč splatnou dne 31.1.2017. Žalovaný však ničeho neuhradil, čímž porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona, tj. povinnost zaplatit cenu dodané elektřiny. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 058 Kč (tj. 27 303 Kč + 1 755 Kč).
18. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl se splněním svého závazku (zaplacením ceny elektřiny) v prodlení (§ 1968 věty první ObčZ). Tím vzniklo žalobkyni právo požadovat po něm i úrok z prodlení (§ 1970 ObčZ). První den prodlení žalovaného připadl na den následující po splatnosti jednotlivých faktur, tj. ohledně částky 27 303 Kč na den 12.7.2016 a ohledně částky 1 755 Kč na den 12.7.2016. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku.
19. Soud neshledal žalobu důvodnou v části požadující zaplacení dvou poplatků za odpojení a připojení po 907,50 Kč s odkazem na Všeobecné obchodní podmínky. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro kterou platí, že nesmí, a to pod hrozbou absolutní neplatnosti, obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
20. Ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce„ slabší“ smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03 ).
21. Podle ustanovení § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 6 odst. 1 ObčZ občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 3/06 ).
22. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající poplatky (sankce) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob) (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 ).
23. V projednávané věci vzal soud za prokázané, že ujednání o poplatku za odpojení a připojení bylo obsaženo pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách a dospěl k závěru, že tím žalobkyně porušila zásadu rovnosti a poctivosti v oblasti spotřebitelských smluv a ujednání o poplatku je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (§ 547 a § 580 ObčZ). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu co do částky 1 815 Kč (2x 907,50 Kč) zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
24. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozhodnutí výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí, proto soud neprovedl jejich hodnocení.
25. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Ve výroku III. rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 013 Kč, přičemž tato částka představuje 88,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 94,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 236 Kč, odměny advokáta žalobkyně v celkové výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhlášky“), 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21% DPH z částky 1 800 Kč, tj. ve výši 378 Kč Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ). Pro úplnost soud uvádí, že soud v daném případě přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle § 14b vyhlášky, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (např. 34C 131/2021 , 28C 142/2021 , 23C 134/2021 , 24C 134/2021 ).
26. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.