Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 299/2020-30

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 7 104 Kč

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 999 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 105 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 999 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 105 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 12. 8. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 104 Kč s náhradou nákladů řízení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že poskytla žalované na její žádost ze dne 18. 2. 2020 spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, který byl splatný do 23. 3. 2020. Před poskytnutím úvěru si žalobkyně vyžádala od žalované potvrzení o příjmech žalované formou výplatní pásky od zaměstnavatele, resp. daňového přiznání a výpis z bankovního účtu. Další údaje žalobkyně zjistila z čestného prohlášení žalované. Dále byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných rejstřících (evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr dlužníků právnická osoba anonymizováno), vždy s negativním výsledkem. Žalobkyně přihlédla k řádnému splácení všech předchozích úvěrů, které žalobkyně poskytla žalované. Totožnost žalované byla ověřena pomocí tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, kterou dlužnice poslala ze svého bankovního účtu, a z kopie občanského průkazu. Vedle vyplacené jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 900 Kč, resp. 2x 450 Kč za nesplnění svých smluvních povinností, výše smluvní pokuty odpovídá ujednání 7.2. ve smlouvě. Nakonec žalobkyně požaduje úhradu poplatku za poskytnutý úvěr v dohodnuté výši 3 204 Kč, k jejímuž zaplacení se žalovaná zavázala podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná na úhradu dluhu nezaplatila žádnou částku ani po doručení písemné upomínky ze dne 6. 4. 2020.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a další soudní písemnosti byly žalované doručovány na adresu jejího trvalého bydliště v obec část obce, ulice a číslo. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalované. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalované. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. .

K nařízenému jednání dne 29. 6. 2021 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, ačkoliv byly řádně a včas předvolány. Žádná z účastnic svoji neúčast u jednání neomluvila, soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic podle ustanovení , když v dané věci bylo možno rozhodnout bez osobní účasti obou účastnic na základě obsahu spisu.

V daném řízení soud provedl důkaz čtením listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 2. 2020, předsmluvních informací datovaných 19. 2. 2020, fotografie občanského průkazu žalované, dvou potvrzení právnická osoba o platbě ze dne 19. 2. 2020, sdělení právnická osoba ze dne 2. 6. 2021, upomínky ze dne 6. 4. 2020 společně s podacím lístkem z téhož dne a poslední upomínky ze dne 14. 4. 2020 spolu s podacím lístkem z téhož dne.

Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru se žalobkyní, což soud považuje za prokázané jednak tím, že žalovaná žalobkyni sdělila své identifikační údaje, jednak tím, že má žalobkyně k dispozici oskenovanou kopii občanského průkazu žalované. Také z potvrzení o obdržené platbě bylo prokázáno, že žalovaná dne 19. 2. 2020 zaslala z účtu č. bankovní účet částku 1 Kč na účet žalobkyně č. bankovní účet. Z dalšího potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala ze svého bankovního účtu č. bankovní účet téhož dne částku 3 000 Kč na účet č. bankovní účet se zprávou pro příjemce: simple půjčka splatnost 23. 3. 2020. Podle potvrzení právnická osoba je žalovaná jediným majitelem i disponentem uvedeného účtu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 2. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou (označenou celým jménem, rodným číslem, adresou, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu), a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně simplepujcka.cz. Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 3 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, s tím, že pokud bude úvěr vrácen včas, poplatek se sníží na částku 744 Kč. Žalovaná tak měla zaplatit žalobkyni spolu dalšími poplatky celkovou částku 6 300 Kč, resp. po slevě na poplatku částku 3 840 Kč, úvěr byl poskytnut na dobu 30 dnů. Žalovaná smlouvu podepsala elektronicky dne 19. 2. 2020, nejedná se zde ovšem o zaručený elektronický podpis. O úhradu dlužné částky byla žalovaná žalobkyní upomínána upomínkami ze dne 6. 4. 2020 a ze dne 14. 4. 2020, zároveň doručení, resp. odeslání obou upomínek bylo v řízení prokázáno předloženými poštovními podacími lístky.

Žaloba je důvodná pouze částečně.

Podle názoru soudu byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení č. obsahující text smlouvy sice není podepsána účastníky, nejedná se tedy o písemnou smlouvu, ale žalovaná sama ani netvrdila, že by smlouvu o úvěru uzavřela se žalobkyní v jiném obsahu, pro ni příznivějším. Předmětem smlouvy měl být úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností do 30 dnů. Žalovaná prokazatelně jednala o uzavření smlouvy, poskytla žalobkyni osobní údaje, provedla verifikační platbu ve výši 1 Kč, zaslala žalobkyni fotokopii občanského průkazu, čímž se vůči žalobkyni jednoznačně identifikovala. Taktéž bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované na její účet částku 3 000 Kč, a to bezprostředně po provedení verifikační platby. Žalovaná netvrdila, že by dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru včetně sjednaného úroku a poplatku žalobkyni řádně a včas uhradila nebo že by uhradila alespoň část dluhu, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná neuhradila ničeho.

Soud výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru vyhodnotil nakonec jako absolutně neplatnou s poukazem na ustanovení , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016. Před poskytnutím úvěru podle tohoto zákona bylo povinností žalobkyně zkoumat tzv. úvěruschopnost žalované. Žalobkyně ani po výzvě soudu, která byla součástí předvolání k jednání, neoznačila ani nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalované splácet dluh. Důsledkem porušení této povinnosti je pak podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, kterou soud musí zkoumat z úřední povinnosti, jak vyplývá mimo jiné z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

Soud mohl za popsané situace přiznat žalobkyni dluh pouze z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení č. Žalobkyně poskytla žalované částku 3 000 Kč, kterou dne 19. 2. 2020 zaslala na účet, jejímž jediným majitelem a disponentem je právě žalovaná. Žalovaná ale předtím zaslala žalobkyni částku 1 Kč, jako tzv. verifikační platbu. Tato platba jednoznačně souvisela se žádostí o poskytnutí úvěru, proto také žalovaná má podle ustanovení právo na vrácení toho, co sama na základě neplatné smlouvy plnila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě dluhu ve výši 2 999 Kč. Tuto částku je podle ustanovení povinna zaplati do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Ve zbytku, tedy co do částky 4 105 Kč, která zahrnuje dlužný poplatek za sjednání úvěru a upomínací náklady, soud žalobu zamítl s poukazem na ustanovení § a 87 zákona o spotřebitelském úvěru č.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Žalobkyně byla v daném sporu méně úspěšná, nemá proto nárok na náhradu nákladů. Úspěšnější žalované podle obsahu spisu náklady spojené s tímto soudním řízením nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.