Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
15 C 69/2021-91
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zvýšení výživného pro zletilé dítě
takto:
I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou 4 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2018, a tímto se mění rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. spisová značka.
II. Nedoplatek za období 1. 1. 2018 až 30. 6. 2021 ve výši 67 200 Kč je žalovaný povinen splácet ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka bude uhrazena do 15. 8. 2021.
III. Soud zamítá žalobu v rozsahu návrhu na zvýšení výživného o 2 000 Kč měsíčně za období od 1. 1. 2018 do 30. 4. 2020 a návrhu na zvýšení výživného o částku 3 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 5. 2020.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou 4 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2018, a tímto se mění rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka]. II. Nedoplatek za období 1. 1. 2018 až 30. 6. 2021 ve výši 67 200 Kč je žalovaný povinen splácet ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka bude uhrazena do 15. 8. 2021. III. Soud zamítá žalobu v rozsahu návrhu na zvýšení výživného o 2 000 Kč měsíčně za období od 1. 1. 2018 do 30. 4. 2020 a návrhu na zvýšení výživného o částku 3 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 5. 2020. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno rozsudkem název soudu anonymizována dvě slova datum rozhodnutí, č.j. 11 P 123/2011 . Výživné bylo zvýšeno na částku 2 900 Kč měsíčně. V té době žalobce navštěvoval 4. ročník základní školy. Žalobce platí výživné pravidelně, ale na rámec stanoveného výživné ničeho nepřispívá, ani nedává dárky. V současné době žalobce studuje 4. ročník vyšší odborné školy informačních studií a střední školy elektrotechniky, multimédií a informatiky, obor Elektrotechnika. Žalobce bydlí společně s matkou, jejím partnerem a sestrou. Od doby posledního rozhodnutí se jeho potřeby zvýšily. V souvislosti se studiem mu vznikly mimořádné náklady na zajištění potřebného IT vybavení ve výši 40 000 Kč. Před soudem doplnil, že mu část peněz zapůjčil dědeček, kterému potom půjčku vrátil i výdělku na brigádách. Dále zmínil náklady na autoškolu, lyžařský výlet, školní zájezd do Anglie. Nakonec uvedl běžné výdaje na obědu ve škole (630 Kč měsíčně), lítačku (1 280 Kč ročně), mobilní telefon (500 Kč měsíčně), oblečení, obuv (35 000 ročně), učebnice (3 000 Kč ročně). Nad rámec běžných výdajů kupuje léky na alergii, s ohledem na doporučení lékaře jezdí s rodinou pravidelně k moři, dále rodina podniká časté výlety a chodí na různé kulturní akce. Vzhledem k výraznému poklesu tělesné hmotnosti musel vyhledat lékařskou a psychologickou pomoci od jara 2020, musí pravidelně jíst a cvičit, což obnáší zvýšené náklady na stravu a potravinové doplňky. Další výdaje činí náklady na fitcentrum a trenéra. Matka je zaměstnána jako prodavačku v Hornbachu, kde její čistá mzda činí průměrně 24 000 Kč měsíčně a zároveň chodí i na brigády, pokud k tomu má možnost s výdělkem 3 000 Kč – 4 000 Kč měsíčně. Majetkové poměry otce mu nejsou známy. Žalobce požaduje, aby soud zvýšil výživné počínaje 1. 1. 2018 na částku 6 500 Kč měsíčně a počínaje 1. 5. 2020 na částku 8 000 Kč měsíčně.
2. Žalovaný uvedl, že se nebrání přiměřenému zvýšení výživného, nicméně soud by měl přihlédnout k jeho poměrům a výše výživného by měla odpovídat zvýšeným nákladům na živobytí a aktuálnímu věku žalobce, ovšem žalobce je povinen své výdaje prokázat a výživné musí být stanoveno s ohledem na majetkové poměry žalovaného. Ke svým majetkovým poměrům žalovaný uvedl, že aktuálně pracuje jako dispečer pro právnická osoba, s.r.o jejímž je společníkem ve výši 1/3 na základním kapitálu společnosti, tj. podílem o hodnotě 4 000 Kč. Společnost byla založena 31. 1. 2019 a s ohledem na koronavirovou pandemii není dosud zisková. Jako zaměstnanec pobírá čistou mzdu ve výši cca 18 000 Kč měsíčně. do založení společnosti pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná s průměrným čistým příjmem 22 000 Kč měsíčně. nevlastní žádný nemovitý ani hodnotný movitý majetek. Dále žalovaný zpochybnil výdaje žalobce na IT vybavení, jejichž výši považuje za nepřiměřenou, stejně jako léky na alergii a další výdaje v souvislosti se zdravotním stavem. Tvrzení žalobce o výletech a zahraničních pobytem považuje za účelová, zejména i s ohledem na omezení v souvislosti s koronavirovou pandemií. Od doby posledního rozhodnutí mu přibyla další vyživovací povinnost k synovi jméno, nar. v roce rok. Nakonec žalovaný zmínil, že od roku 2007 do roku 2005 hradil na výživném dobrovolně částku 3 300 Kč a od roku 2012 z důvodu ztráty zaměstnání platil 2 900 Kč. Tedy za uvedené období uhradil přeplatek ve výši 112 800 Kč.
3. Podle § 911 občanského zákoníku (dále OZ ) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
4. Podle § 913 odst. 1 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti a možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 věty prvé při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.
5. Z rozsudku název soudu anonymizována dvě slova datum rozhodnutí, č.j. spisová značka bylo zjištěno, že otci bylo uloženo, aby s účinností od 1 9. 2011 přispíval na výživu tehdy nezletilého syna částkou 2 900 Kč. Soud vycházel z výdělku otce ve výši 20 671 Kč a předpokládaného výdělku matky cca 10 – 12 000 Kč měsíčně hrubého. Otec měl v té době vyživovací povinnost ještě k nezletilé dceři jméno, narozené datum. Z potvrzení Vyšší odborné školy informačních studií a střední školy elektrotechniky, multimédií a informatiky, obor Elektrotechnika bylo zjištěno, že žalobce je ve školním roce 2020 číslo žákem čtvrtého ročníku. Z potvrzení právnická osoba – právnická osoba bylo zjištěno, že v období 6/ 2019 až 1 číslo průměrný čistý výdělek žalovaného pohyboval kolem částky 14 000 Kč měsíčně. Z dodatečného potvrzení zaměstnavatele bylo zjištěno, že v období od 6. 1. 2020 do 31. 7.2020 byly žalovanému vypláceny cestovní náhrady v celkové částce 3 195 EUR, při použití kurzu MF k 31. 12. 2020 26,50 Kč/EUR činí celková vyplacená částka 84 667,50 Kč. Z daňového přiznání žalovaného v roce 2018 bylo zjištěno, že jsou vykázány příjmy 1 015 179 Kč, výdaje podle § 7 zákona 606 495 Kč a po započtení odčitatelných položek činí základ daně částka 228 931 Kč. Z přiznání k dani za rok 2019 byl vykázán celkový příjem 841 856 Kč, výdaje dle § 7 zákona 580 317 Kč a po započtení odčitatelných položek činil základ daně 91 876 Kč. Z daňového přiznání právnická osoba – právnická osoba za rok 2019 byla vykázána ztráta – 63 431 Kč s tím, že roční úhrn čistého obratu činil 2 010 367 Kč.
6. Žalobce v průběhu řízení prokázal, že řádně pokračuje ve studiu, připravuje se na své budoucí povolání a není dosud není schopen se sám živit. Jeho potřeby se nepochybně zvýšily od roku 2011, kdy byl žákem 1. stupně základní školy. Od 1. 1. 2018 již studoval střední školu a ke dni vydání tohoto rozsudku dokončil studium na střední škole a připravuje se na přijímací řízení na vysokou školu, jak potvrdil ve svém výpovědi. Nepochybně došlo ke zvýšení životních potřeb, nákladů na studium. Žalobce doložil účtenky, kterými prokazuje náklady na studium, sportovní aktivity, náklady na školní stravování. Dle názoru soudu nelze přehlédnout ani náklady vynaložené na léky a případně potravinové doplňky, které ve výši 2 500 Kč (léky) a cca 5 000 Kč (potravinové doplňky) nejsou nepřiměřenými i s ohledem na zprávy o zdravotním stavu žalobce. Soud v této souvislosti akceptoval i náklady žalobce na pořízení počítače se speciálním vybavením, náklady vynaložené na školní akce (např. lyžařský kurs, výlet do Anglie). Žalobci nepochybně na tyto výdaje přispěla matka, popř. i prarodiče, ovšem to nevylučuje povinnost žalovaného přispět na tyto výdaje v rozsahu přiměřeném jeho poměrům, jak bude dále uvedeno. Pokud žalobce zmínil řadu kulturních akcí, výletů a zájezdů do ciziny, tak se jedná o nadstandardní výdaje, které by měly být přiměřenými životní úrovni žalovaného. Soudu nebyly tvrzeny ani předloženy důkazy o tom, že by žalovaný od roku 2018 hradil sobě nebo svým dalším dětem takové akce.
7. Soud při rozhodování vycházel především z poměrů a výdělkových možností žalovaného. Žalovaný před soudem opakovaně potvrdil, že jeho příjmy se v roce 2018, než skončil samostatné podnikání, pohybovaly kolem částky 32 000 Kč měsíčně. V roce 2019 jeho příjem z podnikání byl nižší, ovšem v tomto roce žalovaný ukončil samostatné podnikání v polovině roku. Pokud žalovaný ukončil své podnikání, které mu umožňovalo příjem cca kolem 32 000 Kč měsíčně, jedná se o jeho samostatné rozhodnutí, kdy na sebe samozřejmě přijal i riziko, že společnost, kterou založil spolu s dalšími spoluvlastníky, mu nemusí zajistit srovnatelné příjmy, které měl při samostatném podnikání. V této souvislosti soud odkazuje na shora uvedený § 913 odst. 2 OZ . Dále soud upozorňuje, že žalovaný do poloviny roku 2020 pracoval jako řidič s průměrným výdělkem cca 14 000 Kč. Soudu není známo, proč nebyly žalovanému v roce 2019 vypláceny cestovní náhrady. V roce 2020 do 31. 7. 2020 byly vyplaceny cestovní náhrady ve výši 3 195 EUR, což je cca 450 EUR měsíčně. Pro účely výživného lze přihlédnout zhruba k polovině této částky, tj. při uváděném směnném kursu 26,50 Kč/EUR, jednalo by se o další částku cca 6 000 Kč měsíčně. Nicméně žalovaný ve své výpovědi uvedl, že jeho současný příjem je cca 20 000 Kč měsíčně. Pokud žalovaný argumentoval tím, že právnická osoba je ztrátová, tak toto platilo v roce 2019 a i tak měla společnost obrat ve výši 2 500 000 Kč. V roce 2020 i před koronavirovou pandemii byla společnost již zisková a její roční obrat činil 7 500 000 Kč. Při rozhodování soud dále přihlédl ke skutečnosti, že žalovanému přibyla od posledního rozhodnutí o výživném další vyživovací povinnost k synovi jméno, narozenému v roce rok.
8. Při stanovení výživného soud přihlédl k tomu, že žalovaný dobrovolně ukončil samostatné podnikání, které mu přinášelo výdělky kolem 30 000 Kč měsíčně a další úspory vložil do založení právnická osoba – právnická osoba Tento výdělek v podstatě i koresponduje se statickými údaji o ceně práce, které předložil žalobce. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný na další dvě děti ve věku 13 a 6 let poskytuje základní výživné 6 000 Kč na obě děti a dále jim platí spoření 1 000 Kč. Žalovaný nijak tuto částku nerozděluje pro každé dítě zvlášť. S ohledem na věkový rozdíl obou dětí soud dospěl k závěru, že je třeba rozlišit výživné na starší dceru a mladšího syna. Soud v této souvislosti považuje za přiměřený podíl 3 500 Kč měsíčně na dceru a 2 500 Kč měsíčně na syna. Takto soud rozdělil výživné, aby mohl posoudit přiměřenost zvýšeného výživného pro žalobce, tak aby všechny děti žalovaného měli zajištěnu přibližně stejnou životní úroveň. Žalobce nepochybně potřebuje pro zajištění svých potřeb (životní náklady, školní výdaje, léky a volnočasové aktivity) vyšší částku, než jeho 13letá sestra. Soud tedy zvýšil výživné od 1. 1. 2018 na částku 4 500 Kč měsíčně. Soud neshledal důvody ani pro snížení ani pro zvýšení výživného v následujícím období, tedy od 1. 5. 2020. Jak soud již uvedl, skutečnost, že se žalovanému snížily příjmy, je odůvodněna zejména jeho rozhodnutím k založení společnosti s ručením omezeným, do které investoval i část svých úspor. Tato skutečnost ovšem nemůže být posuzována na úkor jeho vyživovací povinnosti. Soud neshledal ani důvody pro zvýšení výživného, nebylo prokázáno, že by od uvedeného data došlo k podstatnému zvýšení potřeb žalobce ani ke zvýšení příjmů žalovaného.
9. Soud dále rozhodl o splatnosti nedoplatku výživného za období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2021. Nedoplatek činí částku 67 200 Kč. Soud rozhodl o odkladu splatnosti ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, a to s ohledem na shora zjištěné poměry žalovaného.
10. Soud zamítl žalobu v části o zaplacení výživného ve vyšší částce, než bylo přiznáno, tj. o 2 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2018 a 3 500 Kč měsíčně od 1. 5. 2021, a to s ohledem na shora uvedené odůvodnění.
11. S ohledem na výsledek sporu a skutečnost, že žádný z účastníků neuplatnil náhradu nákladů řízení, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě.
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.