Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 24/2021-57
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 3 720 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 720 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 720 Kč od 26. 6. 2017 do 31. 7. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 720 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 911,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně údaje o zástupci, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 720 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 720 Kč od 26. 6. 2017 do 31. 7. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 720 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 911,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně [údaje o zástupci], a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 17. 12. 2020 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 3 720 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 7. 2019 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 26. 5. 2017 úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč do 25. 6. 2019 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek webová adresa, na kterých se žalovaný zaregistroval a následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na jeho bankovní účet pod variabilním symbolem číslo. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil a ničeho neuhradil ani po výzvě žalobkyně ze dne 26. 7. 2019.
2. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 13. 4. 2021, č.j. 5 C 74/2021 -9, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
4. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dále jen „o. s. ř. “), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba , sídlem adresa, IČO číslo, a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 26. 5. 2017 rámcovou smlouvu o úvěru číslo dále smlouvu o úvěru číslo kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč vrátit do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne 26. 5. 2017 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne
12. 7. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z obsahu spisu nevyplývá, že žalovaný něčeho žalobkyni uhradil.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
8. Podle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.
9. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)
16. Podle § 1880 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
17. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:
Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na niž žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019. Dále bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, ve které se zavázal poskytnout žalovanému částku 3 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč vrátit do 25. 6. 2017. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana) a je proto nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako úvěrovaného. Zejména byl právní předchůdce žalobkyně povinen prověřit příjmy a výdaje žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a ověřených potřebnými listinami, a dále byl povinen posoudit schopnost žalovaného splácet řádně poskytnutý úvěr také lustrací v příslušných veřejných rejstřících a registrech klientských informací. Splnění uvedené povinnosti žalobkyní však nebylo v řízení zjištěno, neboť žalobkyně ani k výzvě soudu k doplnění svých tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně ničeho netvrdila.
18. Přestože § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanoví, že v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná pouze, uplatní-li námitku neplatnosti smlouvy spotřebitel ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, dospěla judikatura soudů již dříve k závěru, že k porušení povinnosti stanovené poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , příp. také rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18), a jedná se tedy o neplatnost absolutní podle § 588 občanského zákoníku , neboť porušení uvedené povinnosti odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu netvrdila a ani neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdce řádně a s odbornou péčí posuzoval úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatkem řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku .
20. Plnění poskytnuté žalovanému je tak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle
§ 2991 občanského zákoníku . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému převodem na bankovní účet žalovaného částku 3 000 Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně, případně žalobkyni, neuhradil ničeho. Soud proto uložil žalovanému, který se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v předžalobní výzvě, ve které žalobkyně žalovaného prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky, tj. ode dne 1. 8. 2019, do zaplacení.
21. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a zákonných úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru určeného ve smlouvě o úvěru. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 3 720 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 720 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 3 000 Kč, tedy 80,6 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 720 Kč, tedy 19,4 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 61,2 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 , § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 720 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 a. t. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč, přičemž
61,2 % z této částky činí 911,30 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 911,30 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ). Předpoklady pro uplatnění § 14b a. t. byly splněny, neboť se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.