Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 384/2020-52
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 4 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 195,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 195,02 Kč jdoucím od 7. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 195,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 195,02 Kč jdoucím od 7. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 4 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. anonymizováno, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 3 200 Kč zasláním na bankovní účet žalovaného, kterou se zavázal žalovaný vrátit do 19. 7. 2018 spolu s poplatkem ve výši 3 494,72 Kč. Žalovaný částku neuhradil řádně a včas, a proto mu podle smlouvy o úvěru vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě úroku z prodlení také smluvní poplatek z prodlení kapitalizovaný částkou 5 307,59 Kč a jednorázovou smluvní pokutu v částce 1 600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 21. 1. 2020. Žalovaný na svůj závazek uhradil částku ve výši 4,98 Kč. Žalovanému byla žalobkyní zaslána poslední upomínka před podáním žaloby dopisem ze dne 23. 6. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a tato s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu. Žalovaný se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě řádně mu doručené v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Podáním žalobkyně ze dne 20. 1. 2021 tato vzala částečně žalobu zpět, a to v rozsahu částky 6 907,59 Kč představující požadované příslušenství a smluvní pokutu (kapitalizovaný úrok ve výši 5 307,59 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 600 Kč). Soud v této věci tak postupoval v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř. o. s. ř. a usnesením č. j. 24 C 384/2020 -44 ze dne 15. 2. 2021 řízení v tomto rozsahu zastavil.
5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru č. anonymizováno, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 3 200 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem ve výši 3 494,72 Kč právnímu předchůdci žalobkyně vrátit do 19. 7. 2018 (t.j. do 30 dnů). Celkem tak částka splatná žalovaným činila 6 799,93 Kč. Z potvrzení o provedené transakci vyplývá, že tato částka byla skutečně připsána na účet žalovaného jím uvedený ve smlouvě, vedený u právnická osoba, a to dne datum. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 40 % a stanovena RPSN ve výši 9088,10 %. Pro případ prodlení klienta se splacením úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru dle podmínek smlouvy v den termínu splatnosti úvěru je pak v čl. VIII. odst. 1, a to ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. příloh a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením datovaným dne 21. 1. 2020, ve kterém byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dní od obdržení tohoto dopisu, když toto mu bylo doručeno na základě podacího archu ze dne 27. 1. 2020. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 23.6.2020, kdy z podacího archu České pošty s.p. bylo prokázáno, že tato výzva byla žalovanému zaslána dne 24. 6. 2020 s tím, že žalovaný byl vyzýván k plnění nejpozději do 3. 7. 2020. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný uhradil na svůj dluh částku ve výši 4,98Kč, bylo případně na žalovaném, aby v řízení prokázal, že uhradil jinou čátku.
6. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků a s tím související výše RPSN, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 3 200 Kč uhradit dále částku 3 494,72 Kč, označenou jako poplatek za poskytnutí úvěru. Označení za poplatek však nic nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček/spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil právní předchůdce žalobkyně navodit, když ve smlouvě uvedl, že úroková sazba činí 40 %. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody (zde nutno vzít v úvahu velmi nízkou částku úvěru poskytnutého žalovanému). S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 9088,10 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností do 1 roku poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2018 činila cca 14 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017 ). Zde nutno uvést, že i sjednaný úrok 40% považuje soud za nemravný, vzhledem k výše uvedenému, a to i se zřetelem toho, že úvěr byl poskytován toliko na měsíc.
7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 3 200 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný na dlužnou částku uhradil 4,98 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby bezdůvodného obohacení ve výši 3 195,02 Kč vrátil žalobkyni, a to s ohledem na skutečnost, že na ni pohledávka za žalovaným platně v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2020, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listin listina byla podána k poštovní přepravě dne 23. 1. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 27. 1. 2020 a do 10 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 6. 2. 2020. Jelikož tak neučinil, dostal se od 7. 2. 2020 do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.
8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, kdy zde soud ve výpočtu úspěchu vycházel ze součtu žalované částky, kapitalizované smluvní pokuty a kapitalizovaných požadovaných úroků z prodlení ke dni rozhodování. Ze spisu nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.