Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 106/2021-33
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený soudem ustanoveným opatrovníkem územní celek, IČO, se sídlem adresa
o zaplacení částky 14 147 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 114 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 10.1.2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 10 033 Kč s příslušenstvím, pro požadovaný kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení, jakož i pro běžný úrok a úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 114 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 10.1.2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 10 033 Kč s příslušenstvím, pro požadovaný kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení, jakož i pro běžný úrok a úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 10.10.2019 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 14 147 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) dne 21.3.2015 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zapůjčiteli poskytnutou zápůjčku 12 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 10 033 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 368 Kč. Poplatek je tvořen kapitalizovanými úroky za zapůjčené peněžní prostředky 1 580 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 466 Kč a za hotovostní inkaso sjednaných splátek 5 987 Kč. Žalovaný žalobci zaplatil částečnou úhradu, která byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného částku ve výši 8 572,19 Kč na dlužné jistině a částku 5 574,81 Kč na dlužném souhrnném poplatku, celkem tedy částku 14 147 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a kapitalizovaných smluvních úroků do dne 14.6.2018, a dále přiznání zákonných i smluvních úroků od 15.6.2018 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka, který mu byl ustanoven rozhodnutím Okresního soudu v České Lípě ze dne 13.5.2021, č.j. 21Nc 2702/2021 -36. Uvedl, že je od 16.3.2021 umístěn v Domě pro seniory se zvláštním režimem Pampeliška, o.p.s., kdy je po prodělané mozkové příhodě imobilní a vyžaduje stálý dohled. Pobírá starobní důchod 12 688 Kč, z kterého mu jsou prováděny exekuční srážky 3 239 Kč. Výkony rozhodnutí jsou neproveditelné, protože zůstatek důchodu, po úhradě nákladů na pobyt žalovaného v zařízení sociálních služeb, který činí 10 784 Kč a vyplacení zákonné výše kapesného ve výši 1 903 Kč, nedosahuje výše, aby z něj mohly být srážky prováděny. Žalovaný nedisponuje žádným majetkem, ani jiným příjmem.
3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena již za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku. Podle § 2390 přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst.1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 547 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst.1 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pod to smysl a účel zákona vyžaduje.
4. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla dne 21.3.2015 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému zapůjčena částka 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku ještě poplatek ve výši 10 033 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že poplatek je vypočten jako„ součet následujících kalkulačních položek“: úrok 1 580 Kč, administrativní činnost 2 466 Kč a hotovostní inkaso splátek 5 987 Kč. Celkovou částku 22 033 Kč měl žalovaný splácet v 60 splátkách po 368 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 12 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 4 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce je sjednána úroková sazba ze zápůjčky ve výši 20,50% ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému ze 2.1.2019 s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy právnická osoba žalovanému o postoupení pohledávky a dále souhrnné informace o provedených platbách, z kterých vyplývá, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 7 886 Kč.
10. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, žalobce v žalobě pouze tvrdil, že právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost a před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, což žalovaný potvrdil podpisem na smlouvě o zápůjčce. Žádné relevantní listin y však soudu předloženy nebyly.
11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.
12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
16. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Soudy nebyly předloženy žádné relevantní důkazy, z kterých by vyplývalo, že právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, kdy nebylo prokázáno, že by byly blíže zjišťovány a ověřovány podstatné příjmy a hlavně výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
17. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o zápůjčce. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 4 114 Kč (12 000 Kč – 7 886 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 4 114 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 10.1.2019, neboť podle výzvy žalobce ze dne 2.1.2019 byl povinen dluh zaplatit nejpozději do 9.1.2019. Od 10.1.2019 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (9,75 %). Žalobce se domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, soud vázán jejím návrhem zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení v jí požadované nižší výši.
19. Soud nezohledňoval tvrzenou majetkovou a příjmovou situaci žalovaného, kdy takové okolnosti jsou relevantní pouze v případném vykonávacím řízení, nikoliv v řízení nalézacím. Rovněž soud neuvažoval o možnosti rozložení zaplacení žalované částky ve splátkách, kdy z tvrzení žalovaného vyplývá, že objektivně není schopen hradit žádnou měsíční splátku.
20. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím zdejšího soudu, a to ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. )