Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 399/2020-36
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 11 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč jdoucím od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč jdoucím od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 2. 9. 2020 a doplněným podáním ze dne 10. 2. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba, IČO (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO) smlouvu o úvěru č. anonymizováno rok, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala původnímu věřiteli vrátit spolu zpět s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, celkem částku v celkové výši 25 800 Kč ve 13 měsíčních splátkách s termínem první splátky do měsíce od podpisu smlouvy s poslední splátkou splatnou ke dni 2. 8. 2017. Původní věřitel své povinnosti splnil a úvěr žalované dne 8. 7. 2016 v hotovosti poskytl, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalovaná dlužnou částku celou neuhradila ani přes písemnou upomínku žalobkyně ze dne 26. 2. 2020. Uhrazeno bylo toliko 14 400Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K projednání věci zdejší soud v souladu s ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) nenařídil ústní jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž v daném případě účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když žalobkyně vyslovila souhlas přímo v žalobě. Žalovaná byla usnesením zdejšího soudu vyzvána, nechť se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádří, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. byla poučena, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak při svém rozhodování vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů.
4. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru (a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) č. anonymizováno rok má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou, když na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, když celkové náklady spotřebitelského úvěru představovali 10 800 Kč a žalovaná se tak zavázala uhradit celkovou částku ve výši 25 800 Kč v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč s termínem splatnosti první splátky do 1 měsíce ode dne podpisu smlouvy a dále se splatností ke každému 25. dni v měsíci s tím, že poslední splátka byla splatná ke dni 2. 8. 2017. Tato částka byla žalované poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. V článku III. bod 1 byla ujednána RPSN ve výši 187,6 % ročně a smluvní úroková sazba 28% z jistiny za dobu poskytnutí úvěru. Z předpisu splátek má soud přehled o jednotlivých splátkách úvěru. Z výzvy ze dne 26. 2. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky upomínala. Z tvrzení žalobkyně pak též, že žalovaná na dlužný úvěr uhradila částku 14 400 Kč (viz podání žalobkyně ze dne 10. 2. 2021).
5. Ze smlouvy o prodeji části závodu, ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 ve spojení s jejími přílohami má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tímto má soud za osvědčenou aktivní legitimaci žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku (dále jen OZ ).
6. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 odst. 1 , 2 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. OZ . Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli ještě částku 10 800 Kč, označovanou jako celkový náklad spotřebitelského úvěru pro spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený celkový náklad nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny (již pokud je toliko porovnána výše těchto částek, je na první pohled zřejmý jejich nepoměr). Nutno je v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tento úvěr vyjádřena ve výši 187,6 % a to již přímo ve smlouvě, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ročně 72 %, kteréžto ujednání je neplatným dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 OZ v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2016 činila cca 12 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Soud v tomto odkazuje mimo jiné i například na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018 , dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, když z této částky, jak tvrdila žalobkyně, byla uhrazena částka ve výši 14 400 Kč. Tento její nárok je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 OZ , kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen co do částky 600 Kč (rozdíl mezi úvěrovanou částkou 15 000Kč a částkou, kterou žalovaná již uhradila 14 400Kč). Jelikož se pak žalovaná se zaplacením této části dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 OZ , jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaná prokazatelně vyzvána žalobkyní k okamžitému vrácení finančních prostředků předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 26. 2. 2020. Podle § 573 OZ se oznámení dostalo do sféry žalované dnem 2. 3. 2020 a následující den měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky. Jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se od 3. 3. 2020 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta (co do částky 14 400Kč a odpovídajícímu příslušenství z této částky za dobu žalobkyní požadovanou tedy od 3. 8. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně).
10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy soud podle poměru úspěchu a neúspěchu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když by sice procesně více úspěšná žalovaná měla nárok na poměrnou část nákladů, ale v řízení nebylo prokázáno, že by jí tímto vůbec nějaké byly vnikly.
11. O lhůtě a způsobu splnění povinnosti z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když tuto určil jako běžnou třídenní, neboť pro její jiné určení neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.