Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 156/2021-18

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 1 276 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 276 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 276 Kč od 25. 9. 2021 do 14. 6. 2021 a dále z částky 276 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 834 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, advokáta, sídlem adresa, obec, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s 8,25 % ročním úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 276 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 276 Kč od 25. 9. 2021 do 14. 6. 2021 a dále z částky 276 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 834 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta, sídlem [adresa], [obec], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 1 276 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 276 Kč od 25. 9. 2019 do zaplacení. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 25. 8. 2019 se právnická osoba s. r. o. (dále jen„ původní věřitel“) prostřednictvím webových stránek původního věřitele smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpala převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 1 000 Kč. Úvěr měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 276 Kč do 24. 9. 2019. Úvěruschopnost žalované původní věřitel prověřil na základě lustrace ve veřejně dostupných databázích. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy nesplnila, jelikož do sjednané doby splatnosti částku, k jejímuž plnění se zavázala, neuhradila. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020. Postoupení bylo žalované oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu spotřebitelského úvěru, se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná uvedla, že si od původního věřitele půjčila přes internet 1 000 Kč a nikdo nezjišťoval, jestli bude schopná peníze vrátit, kromě toho, že zaslala výplatnici. V té době platila vysoký nájem, na který neměla, a proto si takových půjček vzala asi 7 nebo 8. Nyní má po dlouhé době práci a bude se snažit dluhy splácet. V době, kdy si úvěry brala, neměla žádné finanční prostředky a byla nemajetná, vyživuje dvě děti.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z rámcové smlouvy ze dne 25. 8. 2019 a jednotlivé smlouvy o úvěru číslo ze dne 25. 8. 2019 vzal soud za prokázané, že žalovaná sjednala dne 25. 8. 2019 s původním věřitelem smlouvy, v nichž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 1 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit do 30 dnů od jejich poskytnutí spolu s poplatkem ve výši 276 Kč, celkem 1 276 Kč. Úroková sazba činila 1 840 % ročně. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalované byla dne 26. 8. 2019 původním věřitelem zaslána na její bankovní účet částka 1 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2020, vč. přílohy a oznámení o postoupení soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni; postoupení pohledávky žalobkyni bylo žalované oznámeno. Předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

4. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně žádné důkazy nedoložila.

5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná sjednala s původním věřitelem dne 25. 8. 2019 smlouvy, na jejichž základě se původní věřitel zavázal jí poskytnout úvěr ve výši 1 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit do 30 dnů od jejich poskytnutí společně s poplatkem ve výši 276 Kč. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalované. Pohledávka původního věřitele za žalovanou byla dne 3. 12. 2020 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.

6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , (dále jen„ o. z.“) a ze , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

15. Podle a b) , (dále jen„ “) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost ( ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

16. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že smlouvy o úvěru, které žalovaná měla sjednat dne 25. 8. 2019 s původním věřitelem, jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, ale zároveň v žalobě ani netvrdila, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalované zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalované původní věřitel dospěl. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020, věc C číslo).

17. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle , v jakém směru má svá žalobní tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnit. K jejím podmíněným žádostem o případné odročení jednání soud nemohl s ohledem na přihlédnout.

18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvy o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnými dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 1 000 Kč a žalovaná tuto částku dosud neuhradila. Soud proto uložil žalované povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky, plynoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Shora uvedenou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle

19. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaného poplatku (má oporu v neplatné smlouvě) a příslušenství sestávajícího z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalované. Soud tak uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 834 Kč. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka 1 489 Kč. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle . ve spojení s  , d) (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 200 Kč, trojnásobku paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle advokátního tarifu a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč podle , jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Náklady řízení byly určeny na základě ustanovení advokátního tarifu, neboť se jedná o jeden z případů vymáhání dlužných úvěrů postupníkem, k nimž žalobkyně užívá ustálený vzor. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky 1 000 Kč, což představuje 78 % žalované jistiny. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalované v rozsahu 22 %. Žalobkyni tak náleží 56 % z částky 1 489 Kč, což činí 834 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle k rukám advokáta dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).