Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 243/2021-59
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 17 518 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 998 Kč se zákonným úrokem
z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 998 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 520 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 518 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 520 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 9 998 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 185,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 998 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 520 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 518 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 520 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 9 998 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 185,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum domáhala
po žalovaném zaplacení částky 17 518 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel
se žalobkyní dne datum úvěrovou smlouvu. Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením ÚS žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi.
Před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného,
a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele
o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace
o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a úvěr do doby splatnosti neuhradil. Žalovaný byl vyzván
ke splacení celého úvěru předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne datum se bez řádné omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně (která se omluvila).
3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
- ze smlouvy o úvěru ze dne datum, zpracování osobních údajů a sazebníku poplatků,
že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru
330 Kč, celkem se žalovaný zavázal splatit 13 760 Kč v 24 splátkách;
- z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovaný byl informován
o skutečnostech týkajících se úvěru (úroková sazba, RPSN, poplatky,…);
- z potvrzení o provedené platbě The Pay, že dne datum byla na účet žalovaného převedena částka 10 000 Kč;
- z výpisu čerpání, splátek a úhrad za dobu od datum do datum, včetně rekapitulace,
že žalovaný uhradil 2 Kč, dluh činí částku 12 897 Kč;
- z předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne datum a poštovního podacího archu, že tento vyzýval žalovaného k úhradě dluhu, a to do 30 dnů od sepsání této výzvy, výzva byla odeslána dne datum.
4. Z dalších provedených důkazů neučinil soud pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění.
Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní příjmení smlouvu. Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření Úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti právnická osoba,
anonymizováno webová adresa v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti právnická osoba k tomu určené. Zájemce
o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text Smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti a které je součástí Smlouvy v části " Smluvní strany", je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá
na webové stránce webová adresa nebo v mobilní aplikaci, je Smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti a zároveň je součástí Smlouvy v její části " Smluvní strany", v případě žalovaného na email, zároveň je klientovi dostupná z mobilní aplikace. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je v souladu s částí Smlouvy "Jak Vám úvěr poskytneme" ověřena identita žadatele. V případě vyplacení úvěru
na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti právnická osoba, případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. V tomto případě již nebylo po klientovi vyžadováno zaslání ničeho pro ověření vlastnictví účtu, to již bylo žalobcem ověřeno v minulosti na základě uzavření jiné smlouvy, nežli té, z jejíhož titulu podává žalobkyně tento žalobní návrh. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání Smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet. právnická osoba v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů anonymizováno a anonymizováno. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru příjmení
a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěru byl splatný ve 24 splátkách. Schválená výše úvěru byla odeslána prostřednictvím služby anonymizováno na účet žalovaného, v tomto případě byla částka 10 000 Kč zaslána dne 26. 8. číslo na číslo účtu uvedené ve Smlouvě: 1 bankovní účet. Účet, který žalovaný uvedl při uzavírání Smlouvy, je v ní uveden
a to konkrétně části " Smluvní strany". Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky: Poplatek za tzv. Bezpečnou splátku: Poplatek ve výši 99 Kč umožňuje klientovi
v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní a to konkrétně z důvodů uvedených ve Smlouvě. Úvěr společně s poplatky je v souladu s ustanovením části Smlouvy„ Úvěrová smlouva“ splatný 30 dnů od poskytnutí, za poskytnutí se rozumí den, kdy byla schválená výše úvěru odeslána na účet žalovaného. Žalovaný si 2 x prodloužil splatnost úvěru
o 30 dní tzv. korunovým odkladem. Za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek
ve výši 990 Kč. Ke korunovému odkladu došlo v následujících datech: dne datum byla uhrazena částka 1 Kč, dne datum byla uhrazena částka 1 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. V následujících dnech byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady: dne datum, dne datum, dne
datum ve výši 100 Kč a dne datum a dne datum ve výši 130 Kč. Dále byla žalovanému dne 19. 3. 2020a dne datum účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Žalobkyně eviduje ke dni sepsání žalobního návrhu
za žalovaným pohledávku ve výši 17 518 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 9 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 1 980 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 560 Kč, smluvních pokut ve výši 2 195 Kč a úroků ve výši 1 960 Kč.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je
to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí,
že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne
datum smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo
o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti
a dotýká se společnosti jako celku.
10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět
i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu,
že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž
se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,
že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.
11. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně
a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů,
na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.
Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout
i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
12. Na výzvu soudu stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně reagovala pouze tak, že uvedla, že zjistila kreditní skóre žalovaného. Tímto procesem jsou posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a přezkoumávány klientské informace. Dále
mj. uvedla, že u žalovaného vycházela ze specifikace klienta – počet dětí 0 a finančních údajů (zdroj příjmu žalovaného – zaměstnanec, výše čistého měsíčního příjmu – 16 000 Kč a vydá
že společnost právnická osoba zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry
a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů anonymizováno a anonymizováno. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru příjmení a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné, avšak tato
svá tvrzení nikterak důkazně neprokázala. Žalobkyně se k nařízenému soudnímu jednání nedostavila. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala
ani neověřovala příjmovou ani výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného (zcela absentuje ověření zaměstnaneckého poměru žalovaného či jakékoli výstupy z tvrzených databází, nelze bez dalšího vzít, že žalovaný má výdaje ve výši 7 000 Kč bez dalšího upřesnění aj.).
13. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála
své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovaný po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni splatit předmětný dluh. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně zcela absentuje a proto mu nelze přiznat právní ochranu.
14. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004,
sp. zn. 29 Odo 52/2002 , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky,
na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
15. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný z této částky vrátil celkem 2 Kč. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 9 998 Kč.
16. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , pouze však z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora. Žalobkyně požadovala úroky
z prodlení od datum, který do datum kapitalizovala ve výši 942,42 Kč a dále od datum do zaplacení. Pro větší přehlednost přiznal soud žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení
od datum ve výši 8,25 % ročně. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému
v předžalobní výzvě ze dne datum, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Tato písemnost byla žalovanému odeslána dne datum.
Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo datum, pročež první den prodlení nastal datum, avšak jelikož žalobkyně, jak uvedeno shora, žádala úrok z prodlení od data pozdějšího, vyhověl soud jejímu návrhu. Ve zbytku stran zákonného úroku z prodlení soud žalobu zamítl.
17. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 7 520 Kč není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu
a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05 ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 19 668,15 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 9 023,84 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 8,24 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a dále náhrada nákladů právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3 x 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, dále hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 100 Kč za provedené úkony právní služby dle
§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. Všechny shora uvedené částky, vyjma SOP, byly zvýšeny o 21 % DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 252 Kč 8,24 % z této částky je pak 185,60 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 185,60 Kč,
a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.