Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 49/2021-73
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená titul jméno příjmení, titul, advokátem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 69 340 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 755,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 29 340 Kč zamítá.
IV. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 072,16 Kč zamítá.
V. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 19,03 % ročně z částky 40 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 755,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 29 340 Kč zamítá. IV. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 072,16 Kč zamítá. V. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 19,03 % ročně z částky 40 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne datum žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 69 340 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 18. 2. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč bezhotovostně na její bankovní účet. Žalovaná však za celou dobu trvání smluvního vztahu ani do podání žaloby ničeho neuhradila. Celková dlužná částka sestává z jistiny ve výši 40 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 29 340 Kč. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že její právní předchůdkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.
2. K výzvě soudu žalobkyně doložila, že úvěr ve výši 40 000 Kč měla žalované řádně poskytnout na její bankovní účet č. bankovní účet.
3. Jednání proběhlo v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, když oba měli řádně a včas doručeno předvolání, žalobkyně se omluvila, žalovaná nikoliv.
4. Žalovaná se ani na výzvu soudu k podané žalobě nevyjádřila.
5. Z listinných důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 2. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Zároveň byl dohodnut úrok ve výši 59,23 % ročně a administrativní poplatek ve výši 15 000 Kč. Celková částka k zaplacení pak byla dohodnuta ve výši 92 490 Kč. Dle potvrzení o provedení transakce byla částka 40 000 Kč zaslána na účet žalované pod č. bankovní účet. Dle potvrzení byla majitelem tohoto bankovního účtu žalovaná. Dle smlouvy o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne datum došlo k postoupení mimo jiné i pohledávky za žalovanou z předmětného úvěrového vztahu. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Dopisem ze dne 9. 4. 2020 byla žalovaná informována o zesplatnění předmětného spotřebitelského úvěru. Dopisem ze dne 26. 2. 2020 pak byla žalovaná vyzvána k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním. Dle předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předmětného úvěru před podáním žaloby. Dle karty zákazníka – žalované byla žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou u zaměstnavatele jméno příjmení s měsíčním příjmem ve výši částka. Její pravidelné měsíční výdaje představovaly: částka částka a osobní výdaje, částka částka jako vyživovací povinnost na nezletilé dítě, částka částka na spoření, částka částka na bydlení a částka částka na ostatní výdaje. Dle pracovní smlouvy ze dne datum byla žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou u zaměstnavatele jméno příjmení. Dle smlouvy o nájmu bytu ze dne datum byla žalovaná nájemkyní bytu 2+1 při sjednaném nájemném ve výši částka měsíčně a úhrady za služby ve výši částka měsíčně. Dle výpisu z účtu žalované jí byl zaslána od zaměstnavatele v měsíc rok částka částka, stejná částka pak v měsíc rok a měsíc rok. Dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve věci žalobkyně právnická osoba proti žalované celé jméno žalované ve věci vedené pod sp. zn. EPR číslo Okresním soudem v Příbrami byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou uzavřena dne 16. 4. 2018 smlouva o úvěru na úvěr ve výši 357 000 Kč, kdy právní předchůdkyně žalobkyně tento úvěr zesplatnila pro opakované prodlení s úhradou jednotlivých měsíčních splátek úvěru žalovanou ke dni 5. 12. 2018. V této věci byl vydán Okresním soudem v Příbrami dne datum elektronický platební rozkaz, kterým bylo podanému návrhu zcela vyhověno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Dle výpisu z ISAS byl v této věci podán návrh na exekuci, která je vedena zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka a exekucí byl pověřen soudní exekutor titul jméno příjmení. Dle výpisu z ISAS byla na žalovanou vedena exekuce již v roce rok pod sp. zn. spisová značka ve věci oprávněné příjmení právnická osoba, dále v roce rok byla na žalovanou vedena exekuce pod sp. zn. spisová značka ve věci oprávněné právnická osoba
6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 občanského zákoníku).
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v dané věci došlo k uzavření spotřebitelského úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, žalované byla řádně poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč, žalovaná na úhradu svého dluhu nezaplatila ničeho a pohledávka za žalovanou byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Zároveň je třeba uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti s dostatečnou pečlivostí zkoumat úvěruschopnost žalované, neboť pokud by tak skutečně činila, musela by zjistit, že již v době, kdy byla sjednána předmětná smlouva o úvěru, dlužila žalovaná po splatnosti úvěr společnosti právnická osoba ve výši 357 000 Kč a u zdejšího soudu proti žalované byla vedena exekuce minimálně ve prospěch oprávněné příjmení právnická osoba Přestože žalovaná při sjednávání předmětného úvěru předložila pracovní smlouvu, doložila svůj měsíční příjem ve výši částka a předložila i nájemní smlouvu s výší nájmu ve výši částka a výší úhrad za služby ve výši částka, tak evidentně zamlčela, že má již značně vysoký dluh po splatnosti vůči společnosti právnická osoba a zamlčela i vedenou exekuci proti její osobě. Nicméně tyto skutečnosti si právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle názoru soudu bez problému ověřit, avšak tak neučinila a spoléhala na pravdivost a úplnost prohlášení žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně si tak nepočínala dostatečně obezřetně. Porušení této zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně tak má za důsledek absolutní neplatnost této smlouvy dle § 588 občanského zákoníku. A zároveň to má za následek omezenost nároků žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť na straně žalované jde v podstatě o bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy. V této souvislosti soud především poukazuje na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021 ve věci sp. zn. 28 Cdo 48/2021, kde navíc v anonymizováno role v řízení anonymizováno 8 slov. Soud proto rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč (tedy dlužnou jistinu úvěru) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 17. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. A zároveň soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 755,56 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku. Co do částky 29 340 Kč, stejně tak kapitalizovaného úroku ve výši 2 072,16 Kč a úroku ve výši 19,03 % ročně z částky 40 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení pak soud žalobu zamítl.
20. Nad rámec tohoto odůvodnění je nutno rovněž poukázat na to, že předmětná spotřebitelská smlouva by musela být ve sjednané výši úroků 59,23 % ročně a ve sjednané výši administrativního poplatku ve výši 15 000 Kč shledána soudem jako neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy, neboť byly sjednány pro žalovanou nepřiměřeně vysoké náklady tohoto úvěru, kdy se jedná o navýšení více jak 131 % z poskytnuté jistiny.
21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch žalobkyně a žalované byl v zásadě stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně ve dvojím vyhotovení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora (zák. č. 120/2001 Sb.).