Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 212/2021-28
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím
takto:
Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 5. 7. 2019 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.
Odůvodnění:
Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 5. 7. 2019 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím
s odůvodněním, že její právní předchůdkyně VIA SMS s.r.o., IČ: 24720275 (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela po prověření jeho úvěryschopnosti lustracemi v dostupných databázích dne 4. 6. 2019 prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit do
4. 7. 2019, svou povinnost nesplnil, dostal se do prodlení a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovaným do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Smlouvou ze dne 3. 12. 2020 byla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena pohledávka za žalovaným.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu
a provedených důkazů.
3. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovanému byla dne 4. 6. 2019 na číslo účtu bankovní účet na základě rámcové smlouvy o úvěru číslo jednotlivé smlouvy
o úvěru číslo uzavřených dne 4. 6. 2019 prostřednictvím internetových stránek viasms.cz s využitím SMS právní předchůdkyní žalobkyně po zaplacení částky 1 Kč za vytvoření uživatelského účtu poskytnuta částka 8 000 Kč se splatností 16. 1. 2020, úroková sazba činila 0,15 % a tvořila součást poplatku za poskytnutí úvěru (0 Kč). Dne 2. 2. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni,
k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020, spolu s celkovou výší pohledávky 7 999 Kč a výzvou z téhož dne upomenula žalovaného k její úhradě spolu s náklady právního zastoupení.
4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
5. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, která následně pohledávku platně postoupila žalobkyni, byla sjednána smlouva o úvěru, přičemž se právní vztahy mezi účastníky řídí s ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy vedle o. z. též zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úroky ani jinými platbami vyplývajícími z úvěrové smlouvy se soud nezabýval, neboť žalobkyně v žalobě neuvedla žádné příslušenství pohledávky, resp. na něj podle smlouvy (úrok součástí poplatku 0 Kč) neměla nárok ani její právní předchůdkyně. Žalovaný nevrátil částku 8 000 Kč poskytnutou právní předchůdkyní žalobkyně na základě úvěrové smlouvy se splatností do 4. 7. 2019, žaloba je tak podána důvodně a soud jí v plném rozsahu vyhověl.
6. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- Finance s.r.o. v. GK z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěryschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěryschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,
a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne) předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci nebylo nijak doloženo, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala úvěryschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších úvěrů žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky), přičemž ve výpisu z účtu žalovaného ze dne 28. 6. 2019 jsou zachyceny splátky a výplaty dalších úvěrů, např. od soudu z úřední činnosti známé společnosti C Czech. Žalobkyně však požadovala pouze jistinu, proto soud považoval shora uvedený postup za nadbytečný.
7. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající
21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již 13. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech
a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů.
I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.
9. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání v souladu s § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč. K příslušenství se nepřihlíží.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
rozhodnutí u soudu.