Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 352/2020-48
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 648,67 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 700 Kč jdoucím od 5. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 948,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 648,67 Kč jdoucím od 17. 2. 2019 do 4. 6. 2020 a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 948,67 Kč jdoucím od 5. 6. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 700 Kč jdoucím od 5. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 948,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 648,67 Kč jdoucím od 17. 2. 2019 do 4. 6. 2020 a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 948,67 Kč jdoucím od 5. 6. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 5 648,67 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 4. 2020 se společností právnická osoba, jako původním věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 17. 1. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 2 700 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 2. 2019. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 700 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 948,67 Kč, který byl splatný dne 16. 2. 2019. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované bankovní účet. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo a číslem úvěrové smlouvy anonymizováno. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 948,67 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 27. 6. 2020. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované celkem 5 648,67 Kč, nejpozději splatných dne 16. 2. 2019. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
2. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.
3. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 17. 1. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 2 700 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 16. 2. 2019 v celkové výši 5 737,44 Kč, tedy vrátit jistinu ve výši 2 700 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 948,67 Kč. Výše RPSN úvěru činila 9 088,10 % Smlouva byla uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 17. 1. 2019 žalované úvěr ve výši 2 700 Kč převodem na její bankovní účet č. bankovní účet (smlouva o úvěru, obchodní podmínky pro spotřebitelský úvěr, výpis z účtu předchůdce žalobkyně, sdělení právnická osoba). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze dne 2. 4. 2020 s tím, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informován oznámením o postoupení pohledávky (postupní smlouva, příloha k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 27. 6. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky s tím, že z podacího archu vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 27. 6. 2020 (výzva a podací lístek).
4. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník “) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.
5. Podle § 2390 občanského zákoníku platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.
6. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
8. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen částečně. Soud posoudil žalobkyní předloženou smlouvu ze dne 17. 1. 2019 za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, jež soud dovozuje z ujednání o úroku ve výši 2 948,67 Kč za 30 dnů, tj. nemravného a lichevního úroku ve výši 1 328 % ročně. Pokud snad žalobkyně v řízení uváděla, že se jedná o poplatek, pak je zcela zjevné, že poplatek nemohl představovat nic jiného, než úroky ve smyslu ust. § 2392 občanského zákoníku , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takovéto ujednání o úroku, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 1 328 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v lednu 2019 činila 19,07 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva. V rozsahu úroku ze zápůjčky ve výši 2 948,67 Kč vč. příslušenství proto soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti předložené smlouvy. Žalobkyně však v řízení doložila, že na účet žalované skutečně její předchůdkyně zaslala částku v celkové výši 2 700 Kč, a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku . Žalovaná se přijetím částky 2 700 Kč na bankovní účet bez právního důvodu bezdůvodně obohatil a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátila. Počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 6. 2020, ve které byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána mimo jiné k vrácení částky 15 461,67 Kč do 3 dnů s tím, že k této výzvě byl přiložen poštovní podací arch, ze kterého vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 27. 6. 2020. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalovanému tato výzva dostala do jeho sféry nejpozději dne 1. 6. 2020 a od 5. 6. 2020 je tedy žalovaná v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož žalovaná na výzvu dluh nesplnil, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení v sazbě dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu poměrné části jí účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvší žalobkyni. Ze spisu je ale zřejmé, že žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a to ani jako nezastoupenému účastníkovi ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.