Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 128/2021-36
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 739 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč jdoucím od 21. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 739 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 739 Kč jdoucím od 21. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 555,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč jdoucím od 21. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 739 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 739 Kč jdoucím od 21. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 555,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 8 739 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 8 739 Kč od 21. 10. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 12. 2020 mezi ní jako postupníkem a novým věřitelem a společností právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 20. 9. 2019 úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 10. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 561,47 Kč a úroku ve výši 177,53 Kč. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného bankovní účet. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Žalovaný dluh neuhradil ani přes upomínku ze dne 8. 2. 2021
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 20. 9. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru č. anonymizováno číslo, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 30 dnů v celkové výši 6 817,90 Kč, tedy vrátit jistinu ve výši 6 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 640,37 Kč a v případě překročení doby splatnosti ve výši 2 561,47 Kč a úrok ve výši 177,53 Kč, tedy 36 % ročně. Výše RPSN úvěru činila v případě překročení doby splatnosti 9 603,85 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 20. 9. 2019 žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na jeho bankovní účet (smlouva o úvěru, výpis z účtu předchůdce žalobkyně, sdělení právnická osoba ze dne 24.9. 2020). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze dne 1. 12. 2020 s tím, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 2. 2021 (postupní smlouva, příloha k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky (výzva).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen NOZ ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen částečně. Soud posoudil žalobkyní předloženou smlouvu ze dne 20. 9. 2019 za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, jež soud dovozuje z ujednání o úroku ve spojení s poplatkem z poskytnutí úvěru v celkové výši 640,37 Kč za 30 dnů, tj. úrok nemravný ve výši 165 % ročně. Pokud snad žalobkyně v řízení uváděla, že se jedná o poplatek, pak je zcela zjevné, že poplatek nemohl představovat nic jiného, než úroky ve smyslu ust. § 2392 občanského zákoníku , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takovéto ujednání o úroku, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 165 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v září 2019 činila 19,06 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva. V rozsahu úroku ze zápůjčky ve výši 2 739 Kč vč. příslušenství proto soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti předložené smlouvy. Žalobkyně však v řízení doložila, že na účet žalovaného skutečně její předchůdkyně zaslala částku v celkové výši 6 000 Kč, a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku . Žalovaný se přijetím částky 6 000 Kč na jeho bankovní účet od žalobkyně bez právního důvodu bezdůvodně obohatil a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátil. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle smluvního ujednání, jelikož žalovaný věděl, že má částku 6 000 Kč vrátit nejpozději do 20. 10. 2019. V rozsahu 6 000 Kč proto soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku), ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 555,69 Kč, přičemž tato částka představuje 37,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 739 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
10. Lhůty pro plnění byly žalovanému stanoveny dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.