Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 111/2021-46
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 23 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 300 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 11 000 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 587,95 Kč, co do úroku ve výši 13,18 % ročně z částky 12 300 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 12 300 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 300 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 11 000 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 587,95 Kč, co do úroku ve výši 13,18 % ročně z částky 12 300 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 12 300 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 a doplněnou podáním ze dne 19. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 23 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 300 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 21. 6. 2016 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Celkové náklady na úvěr činily 13 800 Kč. Celkovou dlužnou částku 33 800 Kč se žalovaná zavázala splatit ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, když dosud dluží na jistině úvěru částku 12 300 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z dlužné částky za každý den prodlení žalované s úhradou dluhu. Smluvní pokuta byla vyčíslena za období od 21. 8. 2016 do 15. 10. 2018 na celkovou částku 11 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020.
2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitel splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána u zaměstnavatele právnická osoba se mzdou 8 500 Kč. V žádosti žalovaná uvedla výši měsíčních výdajů 3 500 Kč a použitelný měsíční příjem 5 000 Kč.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště, což je obec, ulice a číslo. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. , a to ke dni 8. 6. 2021. Žalovaná se k jednání nařízenému na den 30. 6. 2021 bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
5. Žalovaná požádala dne 21. 6. 2016 společnost právnická osoba o úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž v žádosti uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 8 500 Kč a její průměrné měsíční výdaje činí 3 500 Kč. Svůj příjem ani výdaje žalovaná nijak nedoložila (ze žádosti vyplývá, že žalovaná dokládala pouze občanský průkaz a rodný list).
6. Smlouvou o úvěru na č.l. 16 až 17 spisu bylo prokázáno, že společnost právnická osoba (dále jen původní věřitel) a žalovaná podepsaly dne 21. 6. 2016 smlouvu o úvěru číslo ve které se původní věřitel zavázal žalované poskytnout hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná potvrdila převzetí jistiny ve výši 20 000 Kč podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala uhradit původnímu věřiteli celkovou částku 33 800 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč RPSN činila 187,6 %. Ve smlouvě se smluvní strany dohodly (článek IV odst. 2), že pokud dlužník nebude plnit řádně a včas úvěr dle této smlouvy, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z dlužné částky.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek na č.l. 18 až 21 spisu včetně dodatku na č.l. 31 až 32 spisu, potvrzením o zaplacení kupní ceny na č.l. 22 spisu, seznamem postupovaných pohledávek č.l. 25 spisu bylo prokázáno, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni. Žalobkyně doložila oznámení o postoupení pohledávky (č.l. 29 spisu), z obsahu spisu však nevyplývá, zda a kdy bylo toto oznámení odesláno žalované.
8. Předžalobní výzva (č.l. 23 spisu) byla odeslána na adresu žalované dne 18. 12. 2020 (viz podací lístek na č.l. 30 spisu). Žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky do 2. 1. 2021.
9. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
10. Původní věřitel poskytl žalované dne 21. 6. 2016 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 21. 6. 2016. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit celkovou částku 33 800 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel důsledně zjišťoval schopnost žalované úvěr splácet. Původní věřitel se spokojil s tvrzením žalované, že má čistý měsíční příjem 8 500 Kč a výdaje ve výši 3 500 Kč O poměrech žalované nebylo zjištěno nic. Původní věřitel si neověřil výši příjmů ani výdajů žalované.
11. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.), a rovněž dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru důsledně zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitel nijak neověřoval příjmy žalované, ani se blíže nezabýval jejími osobními a majetkovými poměry. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. I pokud by snad čistý měsíční příjem žalované skutečně činil 8 500 Kč, nelze se objektivně domnívat, že by žalovaná byla schopna z takového příjmu hradit pravidelně měsíční splátku ve výši 2 600 Kč.
17. Původní věřitel tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z., a žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud neuhradila jistinu ve výši 12 300 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou část jistiny žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad uhradila vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 12 300 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 000 Kč, jakož i zaplacení úroků z úvěru, neboť tyto nebyly platně sjednány.
18. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů neplatná, nemohl soud vycházet z data splatnosti sjednaného v této smlouvě. Jak vyplývá z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., splatnost pohledávky nastává na základě výzvy věřitele (resp. uplynutím přiměřené lhůty od doručení takové výzvy). Z podacího lístku na č.l. 30 spisu vyplývá, že žalobkyně odeslala žalované výzvu k plnění dne 18. 12. 2020, a to na poslední známou adresu žalované. Výzva se tak dostala do dispozice žalované. Dle výzvy měla žalovaná dlužnou částku uhradit do 2. 1. 2021, pokud tak neučinila, ocitla se dnem 3. 1. 2021 v prodlení s úhradou dluhu. Od tohoto data pak byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb. , přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.
19. V tomto sporu byla z větší části úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
20. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.