Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 121/2021-44
Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
se sídlem anonymizována čtyři slova adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 42 234,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 800 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 800 Kč ve výši 8,25 % ročně z částky 13 800 Kč od 9.12.2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 3 148, 32 Kč, úrok ve výši 15,00% p.a. z částky 16 900, 26 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 18 269, 63 Kč od 21.5.2020 do 8.12.2020, částku 28 434, 01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 151, 62 Kč, úrok z prodlení z částky 12 069, 63 Kč od 9.12.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 800 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 800 Kč ve výši 8,25 % ročně z částky 13 800 Kč od 9.12.2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 3 148, 32 Kč, úrok ve výši 15,00% p.a. z částky 16 900, 26 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 18 269, 63 Kč od 21.5.2020 do 8.12.2020, částku 28 434, 01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 151, 62 Kč, úrok z prodlení z částky 12 069, 63 Kč od 9.12.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 42 234,01 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřel dne 30.5.2018 s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na částku 20 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i úrok v pevné výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru 1 859 Kč, poplatek za splácení v místě bydliště 3 600 Kč, tj. vše v celkové výši 17 184 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátka byla stanovena na den 30.7.2019. Právní předchůdce žalobce úvěr žalovanému poskytl v hotovosti dne 30.5.2018. Žalobce dále tvrdil, že jeho právní předchůdce, jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, a to ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do Žádosti o úvěr a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 3.10.2018. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé bývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dlužná částka činí 16 900,26 Kč na jistině, na úroku 1 369,37 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 2 999,75 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru 1 548,67 Kč, na inkasním poplatku 8 165,96 Kč, smluvní pokutu ve výši 11 250 Kč. Neuhrazená jistina úvěru se i nadále úročí úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně sjednané v čl.„ Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy, dále má žalobce nárok i na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci dne 24.6.2020 s účinností od 1.7.2020, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebyla žalovaným – přes upomínání - žádná částka uhrazena.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce a žalovaný byli usnesením soudu ze dne 13.5.2021 vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Zástupce žalobce a žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslali své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Žádostí o úvěr, Smlouvou o úvěru číslo Předpisem splátek, Informacemi o zpracování osobních údajů a souhlasy klienta se zpracováním osobních údajů, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 30.5.2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 30.5.2018. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč, první splátka byla splatná do jednoho měsíce od podpisu Smlouvy, každá další až do úplného zaplacení byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 37 184 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 20 000 Kč, kapitalizovaným úrokem za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 1 925 Kč, poplatkem ze poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč, poplatkem za inkaso plateb ve výši 3 600 Kč. Ze žádosti o úvěr k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, u aktuálního zaměstnavatele je zaměstnán od 8.1.2018, jeho jediným příjmem je mzda ve výši 9 811 Kč, měsíční výdaje žalovaného na bydlení tvoří 3 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo, osobní náklady činí 3 410 Kč, žádné další výdaje uvedeny nebyly. Údaje uvedené žalovaným byly ověřeny z občanského průkazu, pracovní smlouvy, výplatních pásek. Žalovaný na úvěr uhradil po 2 700 Kč ve dnech 31.5 a 29.6.2018, následně částku 300 Kč dne 11.9.2018 a částku 500 Kč dne 3.10.2018, jak bylo prokázáno přehledem plateb. Žalovaný byla vyzván k splacení celé pohledávky ve výši 49 799,78 Kč a to nejpozději do 8.12.2020, jak bylo prokázáno dopisem právního zástupce žalobce ze dne 23.11.2020 s podacím lístkem.
5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24.7.2020.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
11. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze co do částky 13 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 9.12.2020 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaný obdržel úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal zaplatit, nejpozději do 30.7.2019. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel úvěr ve výši 20 000 Kč, který se s úrokem a poplatky zavázal zaplatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, když smlouva byla uzavřena dne 30.5.2018 a již od srpnové splátky žalovaný nebyl schopen úvěrové splátky hradit, přičemž důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 6 200 Kč. Právní předchůdce žalobce měl v době uzavírání Smlouvy informaci o tom, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 9 811 Kč. K dispozici měl právní předchůdce žalobce jen pracovní smlouvu, výplatní pásky – žádné další listiny vyžadovány nebyly, právní předchůdce žalobce dokonce akceptoval i to, že jedinými výdaji žalobce je pouze částka 3 000 Kč na bydlení a částka 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Právní předchůdce žalobce nijak dále nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalovaného, který měl pouze jediný příjem, faktické výdaje žalovaného nezkoumal, nebyl ověřen ani způsob nakládání žalovaného s finančními prostředky. Po odpočtu výdajů a sjednané splátky zůstávala žalovanému k nakládání částka 745 Kč. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 20 000 Kč přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o.z. ve výši 13 800 Kč, když u úvěru činila jistina 20 000 Kč mínus žalovaným uhrazených celkem 6 200 Kč. Žalovaný byl žalobcem dopisem ze dne 23.11.2020 vyzván k zaplacení dluhu do 8.12.2020, se tento proto dostal do prodlení nejdříve dnem 9.12.2020, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 9.12.2020 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobce nepřevýšil jeho neúspěch. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní
ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.