Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 102/2021-11

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 28 260 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částek:

- 5 490 Kč za dobu od 17. 9. 2019 do zaplacení,

- 5 760 Kč za dobu od 20. 11. 2019 do zaplacení,

- 3 870 Kč za dobu od 2. 1. 2020 do zaplacení,

- 5 490 Kč za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení,

- 7 650 Kč za dobu od 27. 5. 2020 do zaplacení a dále

náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč,

to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 681 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. jméno příjmení, evidenční číslo ČAK: číslo.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částek: - 5 490 Kč za dobu od 17. 9. 2019 do zaplacení, - 5 760 Kč za dobu od 20. 11. 2019 do zaplacení, - 3 870 Kč za dobu od 2. 1. 2020 do zaplacení, - 5 490 Kč za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení, - 7 650 Kč za dobu od 27. 5. 2020 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 681 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. se zdůvodněním, že dodala žalované lešení na jí uskutečňované stavby domů, situované na pozemkových parcelách číslo p. číslo v obci obec, katastrálním území a části města Staré Město nad Metují. Práce na stavbách momentálně nepokračují, stavební činnost se zdá zastavena, stavby jsou označeny nabídkou realitní kanceláře M&M reality. Žalovaná zprvu v období od 23. 1. 2019 do 3. 7. 2019 za pronájem lešení včetně jeho manipulace zaplatila prvních 5 fakturovaných částek podle ústní dohody se žalobkyní, jejíž existenci potvrzuje právě fakt řádného placení, nicméně v nadcházející době od 2. 9. 2019 d 12. 5. 2020 již nikoli. Žalobkyně tedy v žalobě uplatnila nárok na zaplacení nájemného, a to částkou 5 490 Kč z faktury číslo ze dne 2. 9. 2019, splatnou 16. 9. 2019, za nájem lešení na uvedené stavbě v době od 3. 7. 2019 do 2. 9. 2019, částkou 5 760 Kč z faktury číslo ze dne 5. 11. 2019, splatnou 19. 11. 2019, za dobu od 3. 9. 2019 do 5. 11. 2019, částkou 3 870 Kč z faktury číslo ze dne 18. 12. 2019, splatnou 1. 1. 2020, za dobu od 6. 11. 2019 do 18. 12. 2019, částkou 5 490 Kč z faktury číslo ze dne 17. 2. 2020, splatnou 2. 3. 2020, za dobu od 19. 12. 2019 do 17. 2. 2020, částkou 7 650 Kč z faktury číslo ze dne 12. 5. 2020, splatnou 26. 5. 2020, za dobu od 18. 2. 2020 do 12. 5. 2020. Žalobkyně se domáhala též přiznání paušálních nákladů spojených s uplatněním žalované pohledávky ve výši 1 200 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně, neučinila je spornými ( první věta , , ve znění zákona číslo Sb., dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně žalované v době od 3. 7. 2019 do 12. 5. 2020 a i dříve pronajímala lešení na stavbách domů realizovaných žalovanou, která v době od 13. 3. do 10. 10. 2019 žalobkyni zaplatila pět částek, uplatněných jinými fakturami, než které se týkají žalovaného období (všechny provedené důkazy). Žalobkyně proti žalované postupně uplatnila nájemné částkou 5 490 Kč z faktury číslo ze dne 2. 9. 2019, splatnou 16. 9. 2019, za dobu od 3. 7. 2019 do 2. 9. 2019, částkou 5 760 Kč z faktury číslo ze dne 5. 11. 2019, splatnou 19. 11. 2019, za dobu od 2. 9. 2019 do 5. 11. 2019, částkou 3 870 Kč z faktury číslo ze dne 18. 12. 2019, splatnou 1. 1. 2020, za dobu od 5. 11. 2019 do 18. 12. 2019, částkou 5 490 Kč z faktury číslo ze dne 17. 2. 2020, splatnou 2. 3. 2020, za dobu od 18. 12. 2019 do 17. 2. 2020, částkou 7 650 Kč z faktury číslo ze dne 12. 5. 2020, splatnou 26. 5. 2020, za dobu od 17. 2. 2020 do 12. 5. 2020 (jednotlivé faktury). Žalovaná tyto částky nezaplatila. Výše jmenované důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Žalobkyně sice nepředložila nájemní smlouvu, nicméně uvedla, že byla uzavřena ústní formou. Její existence byla nepřímo prokázána výpisy z účtu žalobkyně, z nichž je patrno, že žalovaná žalobkyni průběžně platila částky na základě podobných faktur, jako žalobkyní předložených. Ty přitom jasně svědčí o tom, že žalobkyně žalované pronajímala lešení, což je nepřímo zřejmé i z fotografií rozestavěných budov, které žalobkyně předložila. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek na následujícím skutkovém stavu. Žalobkyně žalované v době od 3. 7. 2019 do 12. 5. 2020 a i dříve pronajímala lešení na stavbách domů realizovaných žalovanou, která v době od 13. 3. do 10. 10. 2019 žalobkyni zaplatila pět částek, uplatněných jinými fakturami, než které se týkají žalovaného období. Žalobkyně žalované postupně fakturovala nájemné částkou 5 490 Kč z faktury číslo ze dne 2. 9. 2019, splatnou 16. 9. 2019, za dobu od 3. 7. 2019 do 2. 9. 2019, částkou 5 760 Kč z faktury číslo ze dne 5. 11. 2019, splatnou 19. 11. 2019, za dobu od 2. 9. 2019 do 5. 11. 2019, částkou 3 870 Kč z faktury číslo ze dne 18. 12. 2019, splatnou 1. 1. 2020, za dobu od 5. 11. 2019 do 18. 12. 2019, částkou 5 490 Kč z faktury číslo ze dne 17. 2. 2020, splatnou 2. 3. 2020, za dobu od 18. 12. 2019 do 17. 2. 2020, částkou 7 650 Kč z faktury číslo ze dne 12. 5. 2020, splatnou 26. 5. 2020, za dobu od 17. 2. 2020 do 12. 5. 2020. Žalovaná tyto částky nezaplatila.

5. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalované zaplatit žalobkyni nájemné na základě závazku ze smlouvy o podnikatelském pronájmu věcí movitých ( , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“) a náklady spojené s uplatněním této pohledávky v paušální výši 1 200 Kč ( vládního kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, dále„ nařízení,“ směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. února 2011 č. 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, dále“ směrnice”). Obě strany totiž při uzavření nájemní smlouvy a za její existence vystupovaly jako podniky a jako podnikatelky – obchodní korporace zapsané v obchodním rejstříku, mezi nimiž se uskutečnila úplatná obchodní transakce v podobě úplatného pronájmu ( o. z., ) a 3), směrnice) lešení jako věci movité (§ číslo odst. 1 ve spojení s  o. z.). S ohledem na výše vyhodnocené důkazy žalobkyně prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ) Žalovaná se vždy dnem následujícím den splatnosti jednotlivých dávek nájemného ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 10 % ročně ( o. z. ve spojení s  nařízení ve znění ). V případě paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále„ paušálu“) soud zkoumal právní otázku, zda je lze přiznat souběžně s nájemným, úrokem z prodlení a náklady soudního řízení tak, jak žalobkyně požadovala, nebo je nutno některou jinou žalovanou částku snížit o 1 200 Kč. Ustanovení nařízení implementuje unijní směrnice do vnitrostátního právního řádu. V řešené souvislosti je interpretačním vodítkem též fakt, že až do 31. 12. 2013 bylo v ustanovení druhé věty , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jednoznačně uvedeno, že“ věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.” Rozsah ode dne 1. 7. 2013 upravovalo ustanovení vládního ve znění V o. z. však takto jasný odkaz, z nějž by vyplynulo, že nárok na náhradu nákladů uplatnění je ve vztahu k nároku na zaplacení úroku z prodlení samostatný, chybí. Proto je nutno nařízení vykládat podle směrnice, tedy eurokonformně. Podle Čl. 6 směrnice:

„ 1. Členské státy zajistí, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 EUR.

2. Členské státy zajistí, že pevná částka uvedená v odstavci 1 je splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním.

3. Věřitel má nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují a které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady by mohly patřit mimo jiné výdaje za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.“

6. Podle bodu 19. preambule směrnice je„ k odrazení od opožděných plateb nezbytné, aby věřitelé získali spravedlivou náhradu nákladů spojených s vymáháním, které jim vznikly v důsledku opožděné platby. Náklady spojené s vymáháním by měly zahrnovat rovněž náklady spojené s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby, pro něž by v této směrnici měla být stanovena pevná minimální částka, kterou lze kumulovat s úrokem z prodlení. Náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním. O náhradě nákladů spojených s vymáháním by se mělo rozhodovat, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy, podle nichž může soud věřiteli přiznat jakoukoli další náhradu škody, která souvisí s opožděnou platbou dlužníka.“ Co se týče vztahu mezi paušálem a úroky z prodlení, je nutno vycházet z celého čl. 6 směrnice ve smyslu, který mu propůjčuje bod 19. její preambule. Izolované čtení čl. 6 odst. 1 by mohlo svádět k interpretaci, že„ …v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku (úroku z prodlení – pozn. sou.) ve výši 40 EUR“ Že tedy 40 EUR (1 200 Kč) představuje nutné minimum úroku z prodlení, které je proto třeba odečíst od celkového úroku z prodlení, který žalobce požaduje. Taktomu ovšem není – jde pouze o neobratnou formulaci. Podle čl. 6 odst. 2 je paušál náhradou nákladů vymáhání pohledávky. Prvotní funkcí úroku z prodlení, ač jej věřitel může v jednotlivém případě ekonomicky využít právě pro sanaci nákladů vymáhání, totiž není náhrada nákladů vymáhání. Je jí peněžitá sankce za prodlení, která kromě toho, že má potrestat dlužníka, nerefunduje věřiteli náklady vymáhání - ty v danou chvíli, kdy už je dlužník povinen platit úrok z prodlení, ještě nemusely vzniknout. Nýbrž odškodnit věřitele za to, že nemůže vrácené peníze užívat on, jak bylo smluveno či zákonem stanoveno, nýbrž že tak činí dlužník, ačkoli jde o protiprávní stav. Z první věty bodu 19. preambule navíc jasně plyne, že lze paušál„ kumulovat“ s úrokem prodlení, tedy po právu požadovat jejich simultánní zaplacení. A čl. 6 odst. 1 tudíž musíme číst tak, že vznik nároku na paušál podmiňuje vznikem nároku na úrok z prodlení. Proto soud neodečetl 1 200 Kč od žalovaného úroku z prodlení. Pokud jde o vztah paušálu k nákladům soudního řízení, v tomto případě se jednalo o náklady zastoupení žalobkyně advokátkou. Čl. 6 odst. 2 nepodmiňuje vznik práva na paušál soudním řízením, jako je tomu v případě práva na náhradu procesních výloh ( ve spojení s  ); pouze povinností dlužníka platit sankční úrok. Čl. 6 odst. 3 by mohl vzbudit klamné zdání, že paušál představuje část náhrady nákladů řízení jako„ výdaje za pověření advokáta“ ve smyslu věty druhé. Odhlédneme-li od toho, že výdaje za pověření advokáta vznikají i bez soudního sporu, druhá věta nehovoří o paušálu, nýbrž o nákladech, které paušál přesahují, tedy v podstatě o jiné částce. Podle bodu 19. preambule věty druhé a třetí paušál skutečně představuje v prvé řadě náhradu„ nákladů spojených s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby.“ Tedy jakési interní náklady věřitele, které musí vynaložit uvnitř svého podniku, nikoli navenek na advokáta. V souvislosti s náklady paušál přesahujícími naopak druhá věta směrnice hovoří o„ výdajích za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.“ Tedy o nákladech externích, vynaložených na služby advokáta nebo inkasní agentury, ekonomicky oddělených od věřitelova podniku. Směrnice tudíž rozlišuje interní a externí náklady, přičemž paušál slouží k náhradě pouze těch interních. Ostatně, jestliže směrnice hovoří o inkasní agentuře, pak explicitně počítá s možností, že se vymáhání pohledávky může odehrát mimosoudně, což platí i pro případ pověření advokáta. Zatímco nárok na paušál je hmotněprávní, nárok na náhradu nákladů soudního řízení nárok procesní. Oba mají jiný, samostatný právní základ. I když jde v obou případech o příslušenství pohledávky ( o. z.), právo na náhradu procesních nákladů není závislé pouze na existenci pohledávky, nýbrž především na procesním úspěchu, resp. výsledku řízení. Neuspěje-li věřitel v soudním řízení, třebaže danou pohledávku má, nejenže mu nevznikne právo na náhradu procesních výloh, ale navíc musí nahradit protistraně její vlastní procesní náklady. Výše uvedená směrnice nemá horizontální přímý účinek – nelze ji bezprostředně aplikovat ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou coby dvěma jednotlivci. Soud nicméně použil účinek nepřímý, když vyložil ustanovení nařízení výše uvedeným způsobem, tedy eurokonformně v situaci, kdy české právní předpisy postrádají výslovná pravidla, bez nichž by ovšem nebylo možno nařízení vůbec aplikovat tak, aby žalujícímu věřiteli vznikl právní nárok na zaplacení paušálu, což by odporovalo klíčovému právnímu principu unijního práva, doktríně effet utile. Ze všech těchto důvodů právní nárok na paušál existuje a je odlišný od nároku na úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení, pročež jej od nich odečíst. Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni celou žalovanou částku.

7. Výrok II. odpovídá ustanovením § , odst. 2, 142 odst. 1 a 142a odst. 1 , protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem odeslala žalované předžalobní výzvu a protože byla v řízení plně úspěšná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 131 Kč a z položek vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle ve spojení s  bodem 5. částkou 2 260 Kč za 1 úkon právní služby, paušální náhradu hotových výdajů podle a. t. částkou 300 Kč za 1 úkon právní služby. Celkové náklady tedy činí 7 681 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni 1., ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni ( ).

úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů

převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 2 260 Kč; 300 Kč

předžalobní výzva; § 11 odst. 2 písm. h); 1 130 Kč; 300 Kč

žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 2 260 Kč; 300 Kč

8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle části věty před středníkem , poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.