Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 239/2020-33
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 21 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 27. 12. 2016 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 11 100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 713,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 583,08 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 401,18 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 a od 27. 12. 2019 do zaplacení z částky 6 801,18 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 14 401,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žaloba o zaplacení částky 3 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 368,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 039,29 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 464,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,72 % ročně z částky 2 464,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 219 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 27. 12. 2016 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá o částku 11 100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 713,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 583,08 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 401,18 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019 a od 27. 12. 2019 do zaplacení z částky 6 801,18 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 14 401,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žaloba o zaplacení částky 3 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 368,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 039,29 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 464,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,72 % ročně z částky 2 464,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 219 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplatit částku 18 700 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 713,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 583,08 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 14 401,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 401,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Dále se domáhala zaplacení částky 3 200 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 368,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 039,29 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 2 464,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 464,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba se sídlem v obec, dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku 26 100 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 8. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 7 400 Kč a dluží částku 18 700 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 14 401,18 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 4 298,82 Kč. Dne datum byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku 17 400 Kč se zavázala uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 27. 2. 2018. Žalovaná uhradila pouze částku 14 200 Kč a dluží částku 3 200 Kč, která sestává z dlužné jistiny 2 464,58 Kč a poplatků. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud provedl důkaz listinami, a to smlouvou o úvěru ze dne datum a datum, zákaznickými kartami žalované, oznámením o postoupení pohledávky z datum, výzvou k úhradě z 30. 4. 2020 včetně podacího lístku, sdělením právnická osoba obec ze dne datum a sdělení Úřadu práce ČR. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum a datum dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle které právnická osoba na základě prvé z těchto smluv poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Na základě druhé smlouvy poskytla žalované částku 15 000 Kč a ta se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni 17. 1. 2017 bez zaměstnání a měla mít měsíčně příjmy v celkové výši 16 000 Kč, což mělo být ověřeno bankovními výpisy a rozhodnutím o přiznání výživného. Ke dni 23. 6. 2017 měla být zaměstnána u právnická osoba obec na hlavní pracovní poměr od 1. 6. 2017 do 31. 12. 2017 s čistým měsíčním příjmem 9 000 Kč. Dle sdělení této společnosti měla v té době uzavřenu dohodu o provedení práce, kterou po měsíci ukončila. Další příjmy měly činit 13 500 Kč. Celkové výdaje měly činit v roce 2017 měsíčně 12 000 Kč, případně 17 500 Kč (dle druhé karty), z nichž výdaje na bydlení v nájemním bytě měly činit 2 000 Kč měsíčně či dle druhé karty 4 000 Kč měsíčně (při stejné adrese bydliště) a osobní výdaje 10 000 Kč či 12 000 Kč měsíčně. Zbývající náklady představovaly splátky úvěru. Dle sdělení Úřadu práce ČR pobírala žalovaná v roce 2017 příspěvek na živobytí ve výši od 2 143 Kč do 6 103 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení a přídavky a dvě nezl. děti. Žalovaná splatila na půjčku poskytnutou datum celkem 14 200 Kč a na druhou půjčku poskytnutou datum částku 7 400 Kč. Dopisem ze dne 29. 11. 2019 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka ve výši 10 000 Kč a 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na její majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Vycházel ze zjištění, že žalovaná byla v roce 2017 bez zaměstnání, případně v zaměstnaneckém poměru (v případě druhé zápůjčky) s měsíční mzdou 9 000 Kč, která nebyla ničím doložena a dále měla mít další příjmy ve výši 13 500 případně 18 000 Kč měsíčně. Jak bylo soudem zjištěno, žalovaná v roce 2017 byla v pracovním poměru pouze jeden měsíc a její veškeré příjmy tvořily sociální dávky, a to příspěvek na bydlení a na živobytí a přídavky na děti. Výdaje žalované, která bydlí v nájemním bytě a pečuje o dvě děti, měly činit (kromě splátek úvěrů) 12 000 Kč případně 17 000 Kč měsíčně. Z toho výdaje na bydlení měly činit pouze 2 000 Kč případně 4 000 Kč měsíčně a nebyly ověřeny ničím. Pokud by věřitel porovnal ověřené příjmy žalované s jejími výdaji, musel by dojít k závěru, že žalovaná je závislá výlučně na sociálních dávkách a nemá prostředky na splácení úvěrů, aniž by se zadlužila. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne datum a ze dne datum neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne datum žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná vrátila částku 7 400 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 7 600 Kč. Dle smlouvy ze dne datum obdržela žalovaná částku 10 000 Kč a vrátila částku 14 200 Kč, proto dle této smlouvy nedluží žalobkyni ničeho. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 29. 11. 2019, který jí byl doručován 13. 12. 2019 prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 16. 12. 2019 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 26. 12. 2019. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 7 600 Kč následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9 % ročně od 27. 12. 2019 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I. a III.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. a IV.).
10. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 876 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 219 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.