Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 132/2021-24
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený ustanovenou údaje o zástupci
pro zaplacení 5 530,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 530,86 Kč se zákonným úrokem
z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 530,86 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení,
a to do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč,
a to do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 530,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 530,86 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, a to do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně uzavřela dne 6. 6. 2019 s žalovaným smlouvu o bankovních službách
pro č. účtu bankovní účet (dále jen„ Smlouva“) a Smlouvu o povoleném debetu (dále jen„ Smlouva o povoleném debetu“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí obou smluv všeobecné obchodní podmínky. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu Smlouvy o povoleném debetu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na běžném účtu žalovaného č. bankovní účet do výše limitu 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tento limit nepřekročit. Při překročení limitu
se celý záporný zůstatek považuje za nepovolený debet a žalobkyně je oprávněna zřídit zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu, na který se pohledávka z nepovoleného debetu včetně příslušenství převede z běžného účtu. Žalovaný svůj závazek porušil, když byl na jeho účtu evidován nepovolený debetní zůstatek ve výši 5 530,86 Kč. Na základě toho žalobkyně dne 26. 5. 2020 písemně upozornila žalovaného na záporný zůstatek
a dne 30. 6. 2020 žalovaného vyrozuměla o ukončení Smlouvy z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Následně žalobkyně převedla pohledávku z nepovoleného debetu ve výši 5 530,86 Kč na účet pohledávek z nepovoleného debetu
č. bankovní účet, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 15. 7. 2020. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni zrušení účtu do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se prostřednictvím ustanoveného opatrovníka ve věci vyjádřil tak, že Smlouvu
i Smlouvu o povoleném debetu uzavřel před náhlým zhoršením jeho zdravotního stavu, žalobce si nárokuje pouze jistinu pohledávky a žalovaný tak neshledává na žalobním nároku nic neoprávněného.
3. Žalobkyně i žalovaný byli usneseními zdejšího soudu vyzváni, aby soudu sdělily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasily, a proto soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
5. Žalobkyně uzavřela dne 6. 6. 2019 s žalovaným smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému vedení běžného účtu anonymizována dvě slova
č. bankovní účet, debetní kartu k běžnému účtu a pojištění k debetní kartě. Dále uzavřeli dne 6. 6. 2019 smlouvu o povoleném debetu, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat zůstatek do výše 5 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ujednána
ve výši 19,99 % ročně. Možnost povoleného přečerpání zůstatku se vztahovala k bankovnímu účtu č. bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splatit tak, že nejpozději v poslední den doby čerpání, která je podle smlouvy 360 dnů od podpisu Smlouvy, zajistí dostatečné množství finančních prostředků na uvedeném účtu, aby zůstatek nebyl záporný. Nedílnou součástí obou smluv byly všeobecné obchodní podmínky, podmínky debetních karet, oznámení o provádění platebního styku a sazebník. Žalovaný úvěr přečerpal a řádně a včas jej nesplatil, ačkoliv se k tomu ve smlouvě zavázal. Pro případ porušení závazku nezaplatit úvěr či jiný dluh řádně a včas se žalovaný zavázal kromě řádného úroku z úvěru uhradit též úrok z prodlení v zákonné výši z nesplacené částky. Žalovaný byl o úhradu dlužné částky opakovaně upomínán, avšak ani poté dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně proto
dne 30. 6. 2020 odstoupila od Smlouvy a v důsledku jejího zániku dne 15. 7. 2020 žalovanému zrušila účet a pohledávku za žalovaným převedla na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. bankovní účet, přičemž ke dni převedení činila dlužná částka celkem 5 530,86 Kč. Žalovaný byl o převedení pohledávky žalobkyně informován v dopise ze dne 15. 7. 2020. Žalovaný na úhradu svého dluhu neuhradil ničeho, i když k tomu byl opět vyzván v předžalobní výzvě k plnění ze dne 1. 2. 2021 odeslané téhož dne.
6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
7. Věc byla soudem posuzována podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), přičemž podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem.
9. Podle § 1751 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání
ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
10. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
11. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru
podle § 2395 a násl. o.z. Na podkladě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému
na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v podobě povoleného debetu
až do výše 5 000 Kč, které byl žalovaný oprávněn čerpat, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky z úvěru ve výši 19,99 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, avšak svoji povinnost nesplnil, když na svém běžném účtu neměl dostatek peněžních prostředků pro splacení poskytnutého úvěru. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil
ani po opakovaných výzvách, právní předchůdkyně žalobkyně závazek z uzavřené smlouvy vypověděla a dne 15. 7. 2020 převedla na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Úrok z prodlení byl přiznán v souladu
s § 1970 o.z. a jeho výše byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu zcela důvodnou, když žalobkyně prokázala právní titul žalované částky, výši příslušenství i počátek prodlení. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni žalovanou částku
ve výši 5 530,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 530,86 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že přiznal plně úspěšné žalobkyni výrokem II. rozsudku i právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč
a to dle vyhl. č.177/1996 Sb. Odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě
podle § 14b odst. 1 citované vyhlášky 300 Kč, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50.000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, kterou představují 2 úkony právní služby po 300 Kč (za převzetí věci a podání žaloby) dále 3 x režijní paušál
po 100 Kč, DPH 21% z uvedeného (z částky 900 Kč = 189 Kč) a soudní poplatek
ve výši 400 Kč podle položky 2 bod 1 písm. c) sazebníku poplatků. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem podle § 149 odst.1 o.s.ř. o.s.ř.
15. Soud zohlednil dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a majetkové schopnosti žalovaného
a stanovil na základě § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , delší lhůtu pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem v délce 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.